8 C 316/2024-57 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se svou žalobou domáhal zaplacení 10 876 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného pojistného. V odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovanou uzavřel jako pojistitel dne 12. 6. 2023 pojistnou smlouvu č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo životní pojištění. Žalovaný sjednané pojistné ve výši 2 519 Kč měsíčně řádně nehradila a za období od 12. 6. 2023 do 12. 10. 2023, kdy pojištění z tohoto důvodu zaniklo, žalobci dluží částku ve výši žalované jistiny, která kromě dlužného pojistného sestává také ze 300 Kč jakožto poplatku za předčasný zánik pojištění.Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, k jednání soudu bez omluvy nedostavila. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.Soud provedl důkaz pojistnou smlouvou uzavřenou mezi účastníky řízení, jež je výše specifikována. Žalovaná se v této smlouvě uzavřené na dobu 32 let zavázala hradit pojistné ve výši 2 519 Kč měsíčně. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednány pojistné podmínky a Přehled nákladů, poplatků a parametrů pojištění, dle nějž činí poplatek za zánik pojištění z důvodu neplacení pojistného 500 Kč. Dle sazebníku žalobce činí poplatek za upomínku 300 Kč. Dále žalobce doložil dvě upomínky k zaplacení pojistného z předmětné smlouvy a oznámení o zániku pojištění, všechny adresované žalované a všechny bez dokladu jejich odeslání či doručení. Dále žalobce předložil předžalobní upomínku adresovanou žalované včetně výpisu z pošty svědčícího o jejím odeslání žalované před podáním žaloby.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobce uzavřel s žalovanou pojistnou smlouvu, jak je shora uvedeno. Žalovaná pojistné řádně nehradila, ač se k tomu v pojistné smlouvě zavázala, a to v období výše specifikovaném. Žalovaná dluh nevyrovnala i přes zaslání předžalobní upomínky žalobcem.Dle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Dle § 2804 občanského zákoníku upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak nikoli v celé šíři. Mezi žalobcem jako pojistitelem a žalovanou jako pojistníkem byla uzavřena písemně výše specifikovaná pojistná smlouva. Jelikož žalovaná řádně nehradila pojistné, pojistná smlouva zanikla. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, netvrdila tedy a tím méně prokázala, že by provedla jakoukoliv úhradu pojistného žalobci či, že by pojištění zaniklo dříve, než žalobce tvrdí. Žalobce neprokázal, kdy přesně pojištění zaniklo, tato skutečnost ovšem není k tíži žalované, která by v případě dalšího trvání smlouvy byla povinna hradit pojistné ještě vyšší. Žalovaná je povinna uhradit pojistné za celou dobu pojištění (§ 2782 odst. 1 občanského zákoníku), sjednané pojistné činilo 2 519 Kč měsíčně, za dobu od 12. 6. 2023 do 12. 10. 2023 čítající 4 měsíce, tedy činilo 10 076 Kč. Je tedy dále zřejmé, že od dne, kdy žalobce požaduje úroky z prodlení, bylo veškeré předcházející pojistné splatné a žalobci tedy vzhledem k prodlení žalované s úhradou pojistného náleží rovněž úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Co se týče poplatku ve výši 300 Kč za ukončení smlouvy, shledal soud žalobu nedůvodnou. Ač je daná povinnost žalované nazývána jako poplatková, je třeba uzavřít, že není podstatné, jakým způsobem je povinnost spotřebitele k úhradě v textu smlouvy nazvána, ale jakému právnímu institutu svým obsahem takové ujednání odpovídá. V daném případě každý z poplatků (zaslání upomínek, předčasné ukončení smlouvy atp.) souvisí s porušením smluvní povinnosti spotřebitele, resp. nárok na jejich zaplacení dodavateli vzniká až následkem porušení povinnosti spotřebitele a odpovídá tedy svým obsahem ustanovení o smluvní pokutě. Na tomto závěru nemůže nic změnit, že daná smluvní ujednání pro vznik nároku počítají i s aktivitou dodavatele, neboť tuto aktivitu (zaslání upomínky, ukončení pojistné smlouvy atp.) nečiní dodavatel na základě vůle spotřebitele či v jeho zájmu, nejedná se o službu určenou zákazníkovi a její poskytnutí nebylo předmětem uzavřené smlouvy. V tomto ohledu je pak nutné poukázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013, kde Ústavní soud uzavřel, že „v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ Jelikož v daném případě žalobce odvozuje svůj nárok ze spotřebitelské smlouvy a dále z titulu smluvní pokuty, jež si strany sjednaly pouze v obchodních podmínkách (resp. shora specifikovaného Přehledu nákladů, který je listinou shodné právní povahy), na něž předmětná smlouva odkazuje, je zřejmé, že žalobě nelze ohledně zaplacení smluvní pokuty dle závěrů Ústavního soudu vyhovět.Pro úplnost soud uvádí, že žalobce uplatnil poplatek za ukončení smlouvy ve výši 300 Kč, ač sjednaný byl ve výši 500 Kč. Celkem žalobce žalobou uplatnil 10 876 Kč, což je částka převyšující dlužné pojistné zjištěné shora o 800 Kč. Na jakém základě pak žalobce požaduje nad rámec pojistného a poplatku 300 Kč dalších 500 Kč, již tento neuváděl. Svou neúčastí se vzdal možnosti být poučen o nutnosti doplnit v daném ohledu tvrzení a důkazy dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Pokud se snad mělo jednat o poplatek za upomínku, k němuž žalobce doložil sazebník poplatků, tak na tento je nutno vztáhnout stejné parametry již zmíněné shora, přičemž v daném ohledu ani žalobce nedoložil, že by žalované nějakou upomínku nad rámec té předžalobní skutečně odeslal. Proto soud žalobu ohledně zaplacení 800 Kč včetně odpovídající části příslušenství zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokátka v daném případě vykonala tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží jí tak odměna a náhrady v celkové výši 1 200 Kč (3 x 300 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 252 Kč. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 2 452 Kč (1 000 + 1 200 + 252).