18 C 305/2025-20 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 18 940 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení z titulu neuhrazeného úvěru, který žalovaný uzavřel s žalobkyní elektronicky přes web , právnická osoba, dne , datum, a podle kterého byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve sjednaných splátkách, což neudělal, neboť dosud nic neuhradil, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 6. 2. 2024. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne 14. 6. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně byla usnesením č.j. 18 C 305/2025-17 ze dne 6.1.2026, které nabylo právní moci dne 4.2.2026, dle ust. § 79 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 43 odst. 1 o.s.ř. mimo jiné vyzvána, aby tvrdila a doložila, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěryschopnost žalované.4. Žalobkyně se nevyjádřila.5. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jeho souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.6. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.7. Na základě provedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ze dne , datum, , podle které žalobkyně vyplatila žalovanému částku 10 000 Kč, což bylo doloženo i zprávou , právnická osoba, ., a z této částky žalovaný dosud nic nesplatil. Žalobkyně zákonem vyžadované zkoumání úvěruschopnosti tvrdila pouze obecným způsobem, nezkoumala příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 6. 2. 2024. Dopisem ze dne 14. 6. 2025 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.12. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi žalobkyní a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o. z., podle níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, nicméně tato smlouva je absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně nepředložila soudu žádný důkaz o tom, zda vůbec a případně jak probíhalo zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud tak nemá za prokázané, že by žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ. Žalovaný tak není smluvně zavázán k povinnostem vyplývajícím ze smlouvy, které žalobkyně svou žalobou uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků, smluvních úroků a smluvních pokut. Tím, že žalovaný od žalobkyně obdržel částku 10 000 Kč, vzniklo mu v této výši bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu), které byl podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat, což dosud ani z části neudělal a zbývá mu tak uhradit 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 19. 1. 2026, následující den 20.1.2026 tak mohl žalovaný plnit, kdy nastala splatnost. Od následujícího dne, tj. od 21. 1. 2026, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení od prokázané doby prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítnul.13. Jelikož lze považovat (po kapitalizaci celého předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu) úspěch obou účastníků ve věci za srovnatelný, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z nich ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř.