28 C 252/2025-41 — Okresní soud v Chomutově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).2. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [doplníš datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 57 099,94 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení z titulu pohledávky vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.3. Žalobkyně tvrdila, že dne 8. 12. 2022 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 46 000 Kč. Žalovaný se touto smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednanými úroky a poplatky formou 15 měsíčních splátek po 5 957 Kč, přičemž poslední splátka byla sjednána ke dni 8. 3. 2024.4. Žalovaný však dle tvrzení žalobkyně své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas, když uhradil na poskytnutý úvěr celkem pouze 32 000 Kč, přičemž poslední splátka byla uhrazena dne 7. 11. 2023. Ke dni splatnosti poslední splátky tak zůstala neuhrazena část jistiny ve výši 31 726,55 Kč a sjednané poplatky ve výši 25 373,39 Kč, celkem tedy 57 099,94 Kč. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyně uplatnila rovněž nárok na sjednaný smluvní úrok ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení, včetně jejich kapitalizace za období vymezené v žalobě.5. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025, přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně z těchto skutečností dovozovala svou aktivní věcnou legitimaci a domáhala se po žalovaném zaplacení dlužné částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.6. U jednání dne 8. 1. 2026 žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného v rozsahu požadovaném § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to na základě informací o jeho příjmech a výdajích, výpisů z bankovního účtu za po sobě jdoucí tři měsíce, pracovní smlouvy a informací z příslušných databází, zkoumala rovněž jeho pravidelné náklady bydlení, přičemž z výsledku tohoto posouzení nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.7. Žalovaný se po celé řízení ve věci nevyjádřil.8. Soud ve věci nařídil jednání na den 8. 1. 2026. Žaloba spolu s předvoláním k tomuto jednání, včetně poučení o následcích zmeškání prvního jednání ve věci podle § 153b o. s. ř., byly žalovanému doručeny do vlastních rukou náhradním způsobem dne 12. 9. 2025. Doručení proběhlo do vlastních rukou ve smyslu § 49 o. s. ř., přičemž náhradní doručení nemá vliv na splnění předpokladů § 153b o. s. ř., jestliže byly zachovány podmínky doručování do vlastních rukou.9. K nařízenému jednání dne 8. 1. 2026 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání doručeno více než deset dnů přede dnem jednání a byl řádně poučen o následcích svého nedostavení se. Žalobkyně, která byla u jednání přítomna, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání.10. Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o. s. ř. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Rozsudek pro zmeškání však nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (§ 153b odst. 3 o. s. ř.).11. V posuzované věci byla žalovanému žaloba spolu s předvoláním k prvnímu jednání ve věci samé doručena do vlastních rukou (náhradním způsobem) dne 12. 9. 2025, tedy více než deset dnů před nařízeným jednáním na den 8. 1. 2026, v předvolání byl žalovaný výslovně poučen o následcích nedostavení se k jednání, včetně možnosti vydání rozsudku pro zmeškání, žalovaný první jednání ve věci bez důvodné a včasné omluvy zmeškal a žalobkyně, která se jednání zúčastnila, výslovně navrhla, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Spory z titulu smlouvy o zaplacení peněžité částky (zde z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru) patří k věcem, v nichž lze uzavřít a schválit soudní smír, a vydáním rozsudku pro zmeškání nedochází ke vzniku, změně ani zrušení právního poměru mezi účastníky ve smyslu § 153b odst. 3 o. s. ř., neboť se jedná o rozhodnutí o existenci již dříve vzniklého závazkového vztahu. Za těchto okolností soud uzavírá, že formální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu § 153b odst. 1 a 3 o. s. ř. byly v projednávané věci splněny.12. V souladu s ustálenou judikaturou však zmeškání jednání žalovaným neznamená, že žalovaný „prohrává spor“ bez dalšího. Zákon vytváří fikci, podle níž se v důsledku zmeškání žalovaného považují skutková tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech za nesporná, soud je však povinen na tomto základě takto zjištěný skutkový stav právně posoudit a kontumační rozsudek může vydat jen tehdy, jestliže ze žalobních tvrzení vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce. Soud tedy dále posuzoval, zda žalobou tvrzený nárok z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru není v rozporu s kogentní právní úpravou a dobrými mravy, zejména se zřetelem k pravidlům pro poskytování spotřebitelských úvěrů.13. V oblasti spotřebitelských úvěrů je soud povinen i bez procesní aktivity spotřebitele z úřední povinnosti zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění a zda smluvní ujednání, zejména ohledně úroků a sankcí, nejsou v rozporu s kogentní úpravou na ochranu spotřebitele a s dobrými mravy. Nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost může mít za následek neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 citovaného zákona a přiznání pouze povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele, bez práva na sjednané úroky a další příslušenství.14. Z žalobních tvrzení, která se v důsledku zmeškání žalovaného pokládají za nesporná, vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným jako se spotřebitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru, která po formální stránce splňuje náležitosti zákona o spotřebitelském úvěru, před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného v rozsahu požadovaném zákonem, a to na základě informací o jeho příjmech a výdajích (mj. z doložených potvrzení o příjmech, výpisů z účtu a informací z příslušných registrů), přičemž z výsledku posouzení nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, úvěr byl žalovanému skutečně poskytnut a čerpán v dohodnuté výši. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek a žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu zvýšenou o smluvní úrok sjednaný ve smlouvě, jakož i o úroky z prodlení, případně další platby v rozsahu a výši stanovené ve smlouvě a v souladu s právní úpravou. Výše sjednaného smluvního úroku v poměru k poskytnuté jistině, době splácení a obvyklým úrokovým sazbám u spotřebitelských úvěrů na nebankovním trhu s rizikovým splácením není excesivní a nepředstavuje zjevný rozpor s dobrými mravy, stejně tak výše uplatňovaného úroku z prodlení nepřekračuje zákonné limity.15. Na základě takto (fikcí nespornosti) zjištěného skutkového stavu proto soud neshledal důvodné pochybnosti o tom, že žalobkyně splnila povinnost odborně posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a že smlouva o spotřebitelském úvěru není z tohoto důvodu neplatná. Soud nad rámec toho neshledal ani jiné okolnosti, které by zakládaly rozpor úvěrové smlouvy nebo sjednaných úroků a příslušenství s kogentní právní úpravou či s dobrými mravy.16. Za stavu, kdy formální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o. s. ř. byly splněny a žalobou tvrzený nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru je v projednávaném rozsahu po hmotněprávní stránce odůvodněný a není v rozporu s hmotným právem ani s kogentními ustanoveními na ochranu spotřebitele či s dobrými mravy, soud uzavřel, že nic nebrání tomu, aby o uplatněném nároku bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání. Proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku specifikovanou ve výroku rozsudku, a to jako dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Přiznal jí proto náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 19 744,30 Kč.