30 C 85/2026-19 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 14. 1. 2026 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že na ni byla postoupena peněžitá pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně společnosti , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, ) ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřené se žalovaným dne 1. 7. 2025. Žalovaný je fyzickou osobou, nepodnikatelem. Na základě uvedené smlouvy čerpal spotřebitelský úvěr v celkové výši 30 331.88 Kč, který byl splatný nejpozději dne 31. 10. 2025. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátil, čímž došlo ke vzniku splatné peněžité pohledávky. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím webové stránky www., název, .cz, kde se žalovaný registroval a následně podal žádost o úvěr. Před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a to porovnáním jeho doložitelných příjmů a výdajů s ponecháním minimální rezervy ve výši alespoň životního minima (4 860 Kč), přičemž splátkové zatížení nesmělo přesáhnout 90 % rozdílu mezi příjmy a výdaji. Současně byl žalovaný prověřen v dostupných registrech (ISIR, CEE, CRKI, EUCB). Na základě těchto zjištění nebyly shledány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Úvěr byl žalovanému vyplacen bezhotovostně na jeho bankovní účet. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, včetně předžalobní výzvy ze dne 25. 11. 2025, avšak k úhradě nedošlo. Ke dni splatnosti činila jistina pohledávky 30 331,88 Kč, přičemž žalobkyně uplatnila též zákonný úrok z prodlení od 1. 11. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že na základě registrace žalované na webové stránce právní předchůdkyně žalobkyně získala právní předchůdkyně žalobkyně jeho jméno a příjmení trvalou adresu, jeho telefonní číslo jeho rodné číslo a e-mailovou adresu. Žalovaný si zvolil částku prvního čerpání úvěru ve výši 20 000 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena na 146,949 % ročně a RPSN 299,98 %. Celková splatná částka úvěru při poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč by byla 35 919,47 Kč.4. Z faktury číslo , hodnota, vytvořené právní předchůdkyní žalobkyně s datem splatnosti 31.10. 2025 soud zjistil, že dne 2. 7. 2025 měl být uskutečněn výběr ve výši 20 000 Kč.5. Z potvrzení vystaveného samotnou žalobkyní (Proof of Payment) soud zjistil, že ke dni 2. 7. 2025 měl žalovaný vyčerpat 20 000 Kč.6. Z listiny nazvané Application details soud zjistil, že žalovaný měl být zaměstnán jako logistik resp. operátor ve skladu s příjmem 33 000 Kč a jeho bankovní účet měl být , č. účtu, .7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 17. 12. 2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši 35 611,87 Kč ve lhůtě do tří dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený výzva měla být odesílaná dne 25. 11. 2025.8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Dodatkem číslo 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne , datum, a přílohou postupovaných pohledávek soud zjistil, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována.9. Z dalších listin předložených žalobkyní soud nezjistil žádné relevantní údaje pro skutkový závěr o řešené věci.10. K prokázání svého žalobního tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, nabídla žalovaná soudu dokument jednostranně vytvořený právní předchůdkyní žalobkyně, který není potvrzen bankou jako nezávislým subjektem ani nejde o výpis z bankovního účtu, potvrzení o provedení transakce vydané bankou příjemce či jiným objektivně ověřitelným dokladem o skutečném provedení bezhotovostní platby. Listina má povahu soukromé listiny a její důkazní hodnota je omezena pouze na skutečnost, že žalobkyně tvrdí, že k uvedené platbě došlo. Sama o sobě neprokazuje pravdivost tvrzení, že částka ve výši 20 000 Kč byla skutečně odepsána z účtu plátce a připsána na účet žalovaného. Žalobkyně nemůže své tvrzení o poskytnutí peněžních prostředků prokazovat výlučně listinou, kterou si sama vytvořila, aniž by toto tvrzení nebylo podpořeno dalšími objektivními důkazními prostředky, které v daném případě nebyly mezi prováděnými listinami přítomny. Z povahy listiny označené jako ,,Application details“ vyplynulo, že se jedná o interní výstup úvěrového systému původního věřitele a údaje o příjmech, výdajích, zaměstnání a rodinné situaci byly převzaty z tvrzení samotného žalovaného, které učinil při elektronické žádosti o úvěr. Listina nezachycuje žádný aktivní verifikační proces, nýbrž pouze shromáždění dat zadaných žadatelem. Samotné shromáždění a interní vyhodnocení neověřených tvrzení spotřebitele nelze považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti. Listina proto neprokazuje splnění zákonné povinnosti věřitele ověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí.11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Mezi účastníky mělo dojít k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že žalovanému poskytla peněžní prostředky, ale toto tvrzení dokládala listinami, které mají povahu interních dokumentů původního věřitele. Podle § 2395 občanského zákoníku vzniká nárok věřitele na vrácení peněžních prostředků zásadně až na základě platně uzavřené smlouvy o úvěru a skutečného poskytnutí plnění dlužníkovi. Důkazní břemeno ohledně uzavření smlouvy i poskytnutí peněžních prostředků přitom tíží žalobkyni. V případě spotřebitelského úvěru je navíc věřitel povinen postupovat se zvýšenou mírou odborné péče. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je věřitel před uzavřením smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných, spolehlivých a přiměřených informací, přičemž tyto informace musí být v nezbytném rozsahu ověřeny z nezávislých zdrojů. Pouhé převzetí tvrzení spotřebitele bez jejich ověření této zákonné povinnosti neodpovídá.12. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že údaje o příjmech, výdajích, zaměstnání a rodinné situaci žalovaného pocházely výlučně z jeho vlastních tvrzení učiněných při elektronické žádosti o úvěr a nebyly doloženy ani ověřeny žádnými objektivními podklady. Předložené listiny neprokazují, že by žalobkyně či její právní předchůdkyně ověřovaly pravdivost těchto údajů u zaměstnavatele, prostřednictvím výpisů z účtu nebo z jiných nezávislých zdrojů.13. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že pokud věřitel neposoudí úvěruschopnost spotřebitele v souladu s § 86, je smlouva o úvěru neplatná a nárok žalobkyně by tak vyplýval z povinnosti vydat bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o.z. V daném případě nebylo prokázáno ani poskytnutí peněžních prostředků v tvrzené výši. Za této situace soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru ani o poskytnutí peněžních prostředků na účet žalovaného. Žaloba proto byla jako nedůvodná zamítnuta.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů, jestliže obsahem spisu nebylo prokázáno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly.