8 C 289/2025-70 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit 12 734,31 spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. II tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 1. 2024, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, . Na základě smlouvy byl právním předchůdcem žalobce poskytnut žalované bezúčelový úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše 10 000 Kč. Žalovaná takto celkem čerpala 11 608,72 Kč. Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, právní předchůdce žalobce tento v souladu se smlouvou zesplatnil ke dni 11. 11. 2024. Žalovaná na předmětný úvěr splatila pouze 4 327,92 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s žalobcem dne 28. 4. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno, byla rovněž upomenuta k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně. Při uzavírání předmětné smlouvy právní předchůdce žalobce s odbornou péčí zkoumal schopnosti žalované předmětný úvěr splácet, přičemž spotřebitel má zákonnou povinnost poskytnout tyto informace úplné a pravdivé. Pokud by tyto zkreslil, mohlo by se konečně jednat o trestný čin úvěrového podvodu. Právní předchůdce žalobce vzal v potaz sociální a demografická data, informace z databází a registrů a bonitu klienta též ověřil na základě předložených dokladů.2. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet předmětný úvěr, především vyzdvihl informace získané z bankovního účtu žalované.3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila, ač řádně a včas předvolána (na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu po seznámení s názorem soudu, že i přes doplnění žaloby je třeba mít otázku dostatečného zkoumání úvěruschopnosti za neprokázanou, žádné další důkazy nenavrhl, tvrzení nedoplnil. Závěrem navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši s odkazem na dosavadní tvrzení a důkazy.4. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 29. 1. 2024 vyplynulo, že jejím předmětem byl revolvingová úvěr až do výše 10 000 Kč s možností opakovaného čerpání, které se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky ve výši 81,02 % ročně. Smlouva neobsahuje podpis žalované, žalobce k této doložil výpis ze svého interního elektronického systému svědčící o uzavření smlouvy. Z daného výpis dále vyplynulo, že žalovaná má mít měsíční příjem 12 304 Kč, závazky činí 3 450 Kč. Ke smlouvě žalobce dále doložil formulář s informacemi o úvěru, kopii občanského průkazu žalované a fotografii žalované, kde občanský průkaz drží v ruce. Z výplatních pásek žalovaného vyplynulo, že jeho mzda činila v červenci 2023 částku 24 770 Kč, v srpnu 2023 pak 25 059 Kč a září 2023 částku 26 803 Kč. Z historie úvěru vyplynulo, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil 17 448 Kč, čerpal 84 427,63 Kč. K čerpání žalobce též doložil potvrzení o provedených platbách na účet žalované, jednalo se o částku 262,08 Kč dne 7. 6. 2024, částku 670,39 Kč dne 14. 4. 2024, částku 335,64 Kč dne 19.7. 2024, částku 340,61 Kč dne 22. 6. 2024 a částku 10 000 Kč dne 29. 1. 2024. Z oznámení ze dne 28. 4. 2025 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň ji informoval o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalované odesláno. Z upomínky ze dne 7. 10. 2024 vyplynulo, že tuto adresoval právní předchůdce žalobce žalované s výstrahou zesplatnění dluhu a jeho soudního vymáhání. Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobce dne 29. 7. 2025 vyplynulo, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalované odeslána. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 4. 2025 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovanou.5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela 11 608,72 Kč a uhradila 4 327,92 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalované úvěr splácet, když zanesl do svého systému údaje o jejích příjmech a závazcích. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná vyrozuměna a následně jí také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.7. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel zákona o SP. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitý úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o SP), tomuto závěru však soud nepřisvědčil.8. Žalobce sice deklaroval, že jeho právní předchůdce provedl šetření bankovního účtu žalované, ale tuto skutečnost nijak neprokázal, výpisy z bankovního účtu žalované nedoložil. V daném řízení tak nebyl doložen jediný důkaz, který by objektivně dokládal poměry žalované. Není zřejmé, kdo zanesl do interního systému žalobce údaje o příjmech a výdajích žalované, když deklarovaný příjem je velice nízký a obecně nemusí postačovat ani úhradě základních životních potřeb. Deklarované výdaje jsou bez dalšího nepravděpodobné, když v obecném měřítku jsou výdaje drtivé většiny dospělých osob výrazně vyšší, částka neodpovídá ani životnímu minimu. Pokud by žalované měla k volnému užití v podstatě zbývat částka rovnající se úvěru, pak je také otázkou, z jakého důvodu by si úvěr vůbec sjednávala. Za daného důkazního stavu tak nebylo možno shledat, že by se právní předchůdce žalobce dostatečně úvěruschopností žalované zabýval a soudu tedy nezbylo, než předmětnou úvěrovou smlouvu kvalifikovat jako neplatnou (§ 86 a § 87 zákona o SP).9. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaná v daném případě povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit částku 11 607,72 Kč poníženou o již provedené platby ve výši 4 327,92 Kč na výsledných 7 280,80 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy so