13 C 80/2020-36 — Okresní soud v Děčíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 9 051 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované z úvěrové smlouvy ID klienta [číslo] ze dne 19. 12. 2019 Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 8 000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil a do dnešního dne neuhradil ničeho. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § [číslo] úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou a poplatku za poskytnutí ve výši 264 Kč, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Dále pak žalované vznikla na základě příslušného ustanovení obchodních podmínek a sazebníku poplatků povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu stanovenou částkou 240 Kč za každou pozdní platbu. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny 8 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 264 Kč, a smluvní pokuty po á 240 Kč, za expresní výplatu 199 Kč, bezpečnou splátku 99 Kč, SMS servis 49 Kč a účelně vynaložené náklady 200 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni podle ust. § 1970 o. z. též právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., proto bylo žalobě i v této části vyhověno, včetně rozhodnutí o zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 14. 8. 2020 do 15. 9. 2020. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 051 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21%. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.