15 C 238/2021-80 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , a rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, . Rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , byl zamítl návrh navrhovatele (zde žalobkyně), aby odpůrci (zde žalované) byla uložena povinnost zaplatit částku ve výši 26 445 638,65 Kč s příslušenstvím. Proti rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, o kterém Rada ERÚ rozhodla svým rozhodnutím ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , tak, že rozklad zamítla a rozhodnutí potvrdila.2. Žalovaná částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, když žalobkyně hradila žalované v období od 2.10.2013 do 31.12.2013 cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny ve výši 583 Kč/MWh. Žalobkyně uvedla, že dne 17.5.2012 byla mezi žalovanou jako provozovatelem distribuční soustavy pro elektřinu a žalobkyní jako zákazníkem uzavřena smlouva o připojení lokální distribuční soustavy k distribuční soustavě vysokého napětí nebo velmi vysokého napětí č. , Anonymizováno, _, Anonymizováno, _, Anonymizováno, . V období od 2.10.2013 do 31.12.2013 žalovaná v rámci své činnosti účtovala svým zákazníkům cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny (příspěvek POZE), přičemž dne 2.10.2013 nabyl účinnosti zákon č. 310/2013 Sb., kterým došlo k novelizaci § 28 odst. 3 zákona č. 165/2012 Sb. Počínaje tímto dnem tak podle tohoto ustanovení platilo, že Úřad stanoví cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny maximálně ve výši 495 Kč/MWh. Maximální možná cena na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny tak byla limitována nepřekročitelnou částkou 495 Kč/MWh. ERÚ však v rozporu s tímto limitem ponechal i v období od 2.10.2013 v účinnosti dosavadní cenové rozhodnutí ERÚ č. 5/2012 ze dne 30.11.2012, které stanovilo cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny ve výši 583 Kč/MWh. Dle žalobkyně je tedy cena na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny ve výši 583 Kč/MWh v příkrém rozporu se zákonem a nebyla tak platně stanovena. Zdůrazňuje, že účinnost ustanovení limitujícího výši ceny nastala již ke dni 2.10.2013 a nikoliv až ke dni 1.1.2014. Neexistoval jediný důvod pro odložení účinnosti novely. Žalobkyně poukázala na to, že zákon č. 310/2013 Sb. pro některá svá ustanovení stanovil delší legisvakanční lhůty. Je nepochybné, že záměrem zákonodárce bylo limitovat maximální výši ceny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny okamžitě od okamžiku jejího zavedení do právního řádu tedy hned od 2.10.2013. Dle žalobkyně ze složky ceny za distribuci elektřiny, která měla soukromoprávní charakter, se stal poplatek veřejnoprávní povahy. V takové situaci nebylo možné pokračovat v účtování podle dosavadních podzákonných předpisů, protože ty od 2.10.2013 nebyly vůbec aplikovatelné. Neexistoval totiž jediný relevantní právní důvod, pro který by bylo možné ponechat cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny ve výši přesahující 495 Kč/MWh. Žalovaná proto nebyla oprávněna k této neúčinné a neaplikovatelné části cenového rozhodnutí 2012 vůbec přihlížet. Přesto žalovaná žalobkyni v období od 1.10.2013 do 31.12.2013 vystavila celkem tři faktury, v nichž cena na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny překračovala limit 495 Kč/MWh. Jednalo se o fakturu č. , hodnota, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Žalobkyně se dále vyjádřila k otázce pasivní legitimace žalované, neboť žalovaná již v předchozím řízení namítala nedostatek své pasivní legitimace. Zdůraznila, že dle ustálené judikatury povinnost vydat plnění získané bez právního důvodu vzniká tomu, komu bylo bez právního důvodu plněno, tedy nikoliv osobě, která má předmět plnění aktuálně ve svém držení. Osobou povinnou vydat plnění získané bez právního důvodu je tedy adresát tohoto plnění.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že skutkový stav je mezi účastníky nesporný; žalobkyně je provozovatelem lokální distribuční soustavy, žalovaná je provozovatelem regionální distribuční soustavy. Mezi účastníky byla dne 17.5.2012 uzavřena smlouva o připojení lokální distribuční soustavy k distribuční soustavě vysokého napětí nebo velmi vysokého napětí č. , Anonymizováno, _, Anonymizováno, _, Anonymizováno, . Žalovaná vystavila žalobkyni faktury č. , hodnota, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , které byly v celém rozsahu uhrazeny. Výše příspěvku POZE byla stanovena cenovým rozhodnutím 5/2012 v částce 583 Kč/MWh, kdy tato cena byla stanovena pro celý kalendářní rok a zákon č. 165/2012, ani jiný právní předpis nestanovil pro rozhodné období výši odlišnou. Pokud ustanovení § 28 odst. 3 zákona č. 165/2012 ve znění účinném od 2.10.2013 stanovilo, že Úřad stanoví cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny maximálně ve výši 495 Kč/MWh, tak z kontextu právní úpravy vyplývá, že uvedená limitace se měla poprvé uplatnit až při stanovení ceny pro rok 2014. Předmětné ustanovení stanoví závazný pokyn pro ERÚ, jak má postupovat při cenové regulaci, nikoliv samotnou regulovanou cenu. Úmysl zákonodárce a smysl přijaté právní úpravy je jednoznačně vyjádřen rovněž v důvodové zprávě k novele provedené zákonem č. 310/2013 Sb. Důvodová zpráva výslovně hovoří o budoucí výši ceny, o ceně elektřiny na následující rok a popisuje roční periodicitu stanovení výše příspěvku POZE. Z důvodové zprávy jednoznačně vyplývá úmysl zákonodárce přijmout závazný pokyn pro ERÚ, jak do budoucna postupovat při vydávání cenových rozhodnutí. Žalovaná se dále vyjádřila k charakteru příspěvku POZE, kdy dle jejího názoru i před účinností novely měla povinnost úhrady příspěvku POZE povahu veřejnoprávní, neboť povinnost k jeho úhradě vyplývala přímo ze zákona. K této otázce poukázala rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.8.2019, sp. zn. 32 Cdo 3744/2017, v němž Nejvyšší soud výslovně dovodil kontinuitu právní úpravy hrazení příspěvku POZE před 1.1.2013, v období od 1.1.2013 do 1.10.2013 i po něm. Žalovaná zdůraznila obsah a účel ustanovení § 28 odst. 3 zákona č. 165/2012 Sb., kdy již ze samotného jazykového znění je zjevné, že zákon nestanovení výši příspěvku POZE; výši ceny na úhradu nákladů s podporou elektřiny i nadále stanoví ERÚ. Nově však zákonodárce stanovil, že napříště má ERÚ stanovit tuto cenu maximálně ve výši 495 Kč/MWh. V kontextu ostatních ustanovení zákona č. 165/2012 Sb., jakož i navazujících prováděcích předpisů, je přitom zcela jednoznačné, že toto omezení maximální jednotkové ceny má ERÚ zohlednit v rámci pravidelného každoročního stanovení cen, které stanoví vždy pro kalendářní rok. Skutečnost, že obsahem tohoto zákonného ustavení je pokyn ERÚ, jak postupovat napříště je přitom ze samotného znění ustanovení a jeho kontextu s ostatními zákonnými ustaveními naprosto zjevná. Uvedený výklad pak beze zbytku koresponduje i s výkladem teleologickým. Novelizované znění § 28 odst. 3 zákona č. 165/2012 Sb. nestanovilo práva a povinnosti jednotlivým účastníkům trhu s elektřinou, a co do úpravy jejich práv a povinností tak nemohlo vyloučit aplikaci cenového rozhodnutí 5/2012. Žalovaná dále vznesla námitku nedostatku pasivní věcné legitimace. Částka, jejíhož vydání se žalobkyně domáhá, nemůže být bezdůvodným obohacením na straně žalované, neboť ji v souladu s ustanovením § 13 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb. žalobkyně postoupila operátorovi trhu a část tvořící daň z přidané hodnoty odvedla do státního rozpočtu. Žalovaná způsobem předvídaným zákonem odeslala platbu příspěvku POZE operátorovi trhu, jakožto osobě oprávněné – skutečnému adresátovi vybraného příspěvku POZE. Žalovaná totiž představuje pouhého prostředníka mezi žalobkyní a operátorem trhu, kdy uvedený příspěvek POZE žalovaná pouze vybrala a odvedla operátorovi trhu. Pokud jde o částku odpovídající DPH, i zde je žalovaná pouze prostředníkem platby daně, která je příjmem státního rozpočtu. Je tedy zřejmé, že není naplněn základní předpoklad nutný pro vznik nároku na vydání bezdůvodného obohacení, kterým je získání majetkového prospěchu na straně žalované.4. Energetický regulační úřad se vyjádřil k projednávanému sporu a uvedl následující. Podstata sporu spočívá v tomto případě ve výkladu § 28 odst. 3 zákona č. 165/2012 Sb., ve znění účinném od 2.10.2013. Citované ustanovení dle ERÚ nezakotvilo konkrétní výši příspěvku POZE, nýbrž adresovalo povinnost stanovení této ceny ERÚ. Z materiálního hlediska k žádné změně úpravy ohledně složky ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny (s výjimkou jejího budoucího zastropování) od 2.10.2013 nedošlo. Není pochyb o kontinuitě obou právních úprav. ERÚ stanovuje ceny pro následující kalendářní rok, tj. v roční periodicitě, přičemž má za tímto účelem zohlednit rozdíly