15 C 266/2021-178 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , a rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, . Rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , byl zamítl návrh navrhovatele (zde žalobkyně), aby odpůrci (zde žalované) byla uložena povinnost zaplatit částku ve výši 99 809 354,94 Kč s příslušenstvím a částku 102 317,60 Kč s příslušenstvím. Proti rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, o kterém Rada ERÚ rozhodla svým rozhodnutím ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, tak, že rozklad zamítla a rozhodnutí potvrdila. Žalovaná částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, když žalobkyně hradila žalovanému v období od 1.1.2013 do 1.10.2013 složku ceny za distribuci elektřiny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ( složka POZE ) a v období od 2.10.2013 do 31.12.2013 cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny ( cena nákladů POZE ) ve výši 583 Kč/MWh. Uvedená povinnost však dle žalobkyně nebyla zákonem uložena.2. Žalobkyně uvedla, že dne 26.3.2012 byla mezi žalobkyní jako výrobcem a žalovanou jako provozovatelem distribuční soustavy uzavřena smlouva o připojení výrobny k distribuční soustavě velmi vysokého napětí pro odběrné místo číslo , tel. číslo, . Na základě této smlouvy byla dne 11.12.2012 uzavřena mezi žalobkyní jako zákazníkem a společností , právnická osoba, jako obchodníkem smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí VVN a VN.3. Za období kalendářního roku 2013 žalovaná vystavovala žalobkyni k úhradě faktury za distribuci elektřiny včetně složky POZE a to ohledně elektřiny, kterou žalobkyně sama vyrobila a sama také spotřebovala, kterou tedy nepředala do žádné distribuční soustavy. Za období od 1.1.2013 do 1.10.2013 (rozhodné období I.) vyúčtovala žalovaná žalobkyni fakturami číslo , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, cenu za distribuci elektřiny, jejíž součástí je složka POZE, v celkové částce 77 878 392,28 Kč bez DPH, tj. 94 232 854,66 Kč včetně DPH. Žalovaná fakturované částky uhradila. Za období od 1.10.2013 do 31.12.2013 vyúčtovala žalovaná žalobkyni fakturami č. , hodnota, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , jednotkovou cenu za POZE ve výši 583 Kč/MWh, ačkoliv podle zákona č. 165/2012 Sb. ve znění účinném od 2.10.2013 mohl ERÚ stanovit tuto cenu nejvýše do částky 495 Kč MWh.4. Identický předmět sporu mezi účastníky Okresní soud v , adresa, řešil pod sp. zn. , spisová značka, , kde vydal dne , datum, částečný rozsudek č.j. , spisová značka, . Žalovaná podala proti tomuto rozsudku odvolání, o kterém rozhodoval Krajský soud v , adresa, a to dne , datum, usnesením č.j. , spisová značka, . Odvolací soud zde konstatoval, že ze znění § 13 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb., účinného v rozhodném období I. nevyplývá povinnost platit složku POZE z jiné elektřiny, než z té, která byla předmětem přenosu či distribuce. Pokud žalobkyně v rozhodném období I. platila příspěvek POZE, činila tak bez právního důvodu. Správní orgán však závěry odvolacího soudu nerespektoval a namísto toho nekriticky pouze převzal názory obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, .5. ERÚ dle žalobkyně nezjistil, že ač byla uzavřena smlouva o připojení, žádný distribuční vztah mezi účastníky sporu ve skutečnosti neprobíhá, neboť ve sledovaném období žádná elektřina nebyla dodána. O neexistenci distribučního vztahu tak ERÚ neučinil žádný skutkový závěr. Elektřina vyrobená žalobkyní a jí cele spotřebovaná nevstupuje do žádného vztahu mezi subjekty na trhu s elektřinou, není nabízena, prodávána ani kupována a tudíž není zbožím. Vlastní spotřeba nemá žádný vliv na elektřinu protékající sítí.6. Žalobkyně dále rozsáhle polemizuje s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, .7. Ve vztahu k rozhodnému období II. (2.10.2013 – 31.12.2013) žalobkyně poukázala na právní úpravu zejména novelu provedenou zákonem č. 310/2013 Sb. Novela provedená zákonem č. 310/2013 Sb. zcela nahradila ustanovení § 28 zákona č. 165/2012 Sb. a změnila způsob financování podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů tak, že nadále již nebude financována prostřednictvím ceny za distribuci, ale zcela nezávisle na dodávkách silové elektřiny. ERÚ nevzal důsledně v úvahu přechodná ustanovení novely 310/2013 Sb., podle kterých nabývá bod 7 novely účinnosti dnem 1.1.2014. Žalobkyně dovozuje závěr, že operátor a distributoři mohli až do konce roku 2013 účtovat pouze složku ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny podle § 28 odst. 3 ve znění před novelou a to nepochybně adresátům této povinnosti. Právním titulem účtování složky POZE pak byla až do konce roku 2013 jednoznačně smlouva, jíž se zákazník zavázal platit regulovanou cenu elektřiny, v níž byla složka POZE obsažena. Teprve od 1.1.2014 mohli operátor a distributoři účtovat cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny podle § 28 odst. 4 ve znění novely 310/2013 Sb. Rovněž prováděcí vyhláška o zúčtování upravovala až do konce roku 2013 pouze účtování složky ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny a žádnou úpravu účtování ceny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny podle § 28 odst. 4 neupravovala.8. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že pokud jde o rozhodné období I., byla právními předpisy zakotvena povinnost úhrady příspěvku POZE i z vlastní spotřeby elektřiny. Řešený spor založili legislativní změny úpravy POZE v letech 2012 a 2013. Ačkoli byl smysl a účel právní úpravy jednoznačný a nepochybný, nepodařilo se jej, pokud jde o rozhodné období I., dostatečně jednoznačně vyjádřit tak, aby o rozsahu stanovených povinností a okruhu jejich adresátů nevznikaly žádné pochybnosti. Je proto nutné přistoupit rovněž k výkladu logickému, historickému a teleologickému. Žalovaná rozsáhlé srovnala předmětnou právní úpravu s tím, že konstatovala, že právní úprava vždy, ať už před rozhodným obdobím I., v rozhodném období I. či po něm počítala s tím, že příspěvkem na úhradu POZE bude zatížena veškerá spotřeba elektřiny včetně tzv. vlastní spotřeby. To odpovídá smyslu a účelu předmětné právní úpravy, úmyslu zákonodárce i jedinému logickému a spravedlivému uspořádání věcí, nezakládajícímu diskriminaci jednotlivých skupin zákazníků. Výklad žalobkyně, že v rozhodném období I. neexistovala povinnost hradit příspěvek POZE i ve vztahu k množství elektřiny, kterou příslušný subjekt sám vyrobil a spotřeboval, jde proti smyslu a účelu předmětné právní úpravy. Nebyl dán případný úmysl zákonodárce poskytnout určité skupině méně či naopak více výhod než jiné. Nebyl ani dán žádný legitimní důvod pro zakotvení rozdílných povinností jednotlivých skupin zákazníků. Žalovaná rovněž odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a na další soudní rozhodnutí. V situaci, kdy je podporu výroby elektřiny možné čerpat i za vlastní spotřebu, neexistuje důvod, pro který by se subjekty, u nichž k vlastní spotřebě dochází, neměli na financování systému podpory spolupodílet. Rozsudek Nejvyššího soudu je rozhodnutím existentním a zcela relevantním, když tento nebyl nikdy zrušen ani jakkoli překonán, např. pozdější judikaturou samotného Nejvyššího soudu. Naopak, Nejvyšší soud z něj vychází i v dalších rozhodnutích, např. ve věci sp. zn. , spisová značka, . Pokud jde o rozhodné období II., byla výše příspěvku POZE stanovena cenovým rozhodnutím 5/2012 v částce 583 Kč/MWh, kdy tato cena byla stanovena pro celý kalendářní rok a zákon č. 165/2012, ani jiný právní předpis nestanovil pro rozhodné období II. výši odlišnou. Pokud ustanovení § 28 odst. 3 zákona č. 165/2012 ve znění účinném od 2.10.2013 stanovilo, že Úřad stanoví cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny maximálně ve výši 495 Kč/MWh, tak z kontextu právní úpravy vyplývá, že uvedená limitace se měla poprvé uplatnit až při stanovení ceny pro rok 2014. Předmětné ustanovení stanoví závazný pokyn pro ERÚ, jak má postupovat při cenové regulaci, nikoliv samotnou regulovanou cenu. Úmysl zákonodárce a smysl přijaté právní úpravy je jednoznačně vyjádřen rovněž v důvodové zprávě k novele provedené zákonem č. 310/2013 Sb. Důvodová zpráva výslovně hovoří o budoucí výši ceny, o ceně elektřiny na následující rok a popisuje roční periodicitu stanovení výše příspěvku POZE. Z důvodové zprávy jednoznačně vyplývá úmysl zákonodárce přijmout závazný pokyn pro ERÚ, jak do budoucna postupovat při vydávání cenových rozhodnutí. Žalovaná dále vznesla námitku nedostatku pasivní věcné legitimace. Částka, jejíhož vydání se žalobkyně domáhá, nemůže být bezdůvodným obohacením na straně žalované, neboť ji v souladu s ustanovením § 13 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb. žalobkyně posto