15 C 373/2021-115 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , a rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, . Rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , byl zamítl návrh navrhovatele (zde žalobkyně), aby odpůrci (zde žalované) byla uložena povinnost zaplatit částku ve výši, tel. číslo, ,92 Kč s příslušenstvím. Proti rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, o kterém Rada ERÚ rozhodla svým rozhodnutím ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , tak, že rozklad zamítla a rozhodnutí potvrdila. Žalovaná částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, když žalobkyně hradila žalovanému v období od , datum, do , datum, složku ceny za distribuci elektřiny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ( složka POZE ). Uvedená povinnost však dle žalobkyně nebyla zákonem uložena.2. Žalobkyně uvedla, že žalovaná jako provozovatel distribuční soustavy pro elektřinu a žalobkyně jako zákazníku uzavřeli dne 17.5.2012 smlouvu o připojení lokální distribuční soustavy k distribuční soustavě vysokého napětí nebo velmi vysokého napětí č. , Anonymizováno, _, Anonymizováno, _, Anonymizováno, . Na základě této smlouvy žalovaná poskytuje žalobkyni službu distribuci elektřiny. V období od 1.1.2013 do 30.9.2013 žalobkyně vyrobila celkově 430 189,619 MWh elektřiny, kterou využila pro vlastní potřebu a rozváděla prostřednictvím lokální distribuční sítě provozované žalobkyní. Pro tuto elektřinu tudíž žalobkyně nevyužila distribučních služeb žalované na základě smlouvy o připojení. Přesto žalovaná za období od 1.1.2013 do 1.10.2013 účtovala a následně i vybrala tzv. složku ceny za distribuci elektřiny na úhradu nákladů spojených s podporou obnovitelných zdrojů energie (příspěvek POZE) – jedná se o faktury č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , které žalobkyně zcela uhradila. Bezdůvodné obohacení žalované spočívá ve fakturaci příspěvku POZE v období od , datum, do , datum, a to ve vztahu k vlastním dodávkám elektřiny žalobkyně, pro které žalobkyně nevyužila služby distribuce žalované.3. Dle žalobkyně však byla žalovaná oprávněna účtovat příspěvek POZE pouze za poskytnutou službu distribuce elektřiny, tedy v rámci úhrady ceny za poskytnutou službu distribuce elektřiny. Žalovaná nebyla oprávněna účtovat svým zákazníkům příspěvek POZE, pokud tato nebyla součástí ceny za distribuci elektřiny, tedy pokud zákazník nevyužil služby distribuce žalovaného jakožto provozovatele distribuční soustavy.4. Obě rozhodnutí ERÚ jsou dle žalobkyně věcně nesprávná, jelikož jsou založena na rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , který není na předmětný případ aplikovatelný a který je protiústavní. Rozsudek Nejvyššího soudu se týkal rozsahu zákonné úhradové povinnosti provozovatele regionální distribuční soustavy ve vztahu k operátorovi trhu a netýkal se otázky smluvního zajištění distribuce elektřiny. Žalobkyně zdůraznila odlišnosti skutkových okolností předmětného sporu s případem řešeným v rozsudku Nejvyššího soudu a to zejména ve vztahu k otázce obsahu distribuční smlouvy a smlouvy uzavřené mezi společností E.ON. a výrobcem připojeným do její lokální distribuční soustavy. Dle distribuční smlouvy se závazek žalobkyně hradit žalované cenu distribučních služeb a související platby určené Cenovým rozhodnutím ERÚ týká výhradě elektřiny dodané do odběrného místa žalobkyně. Distribuční smlouvy jakožto soukromoprávní závazek neumožňovala žalované fakturovat a vybírat od žalobkyně příspěvek POZE. ERÚ se nezabýval obsahovými odlišnostmi mezi distribučními smlouvami a argumentoval pouze totožným charakterem příspěvku.5. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že ERÚ v některých jiných rozhodnutích neaplikovala rozsudek Nejvyššího soudu a to s poukazem na neexistenci distribuční smlouvy. Jednalo se o spor mezi žalovanou a společností , Anonymizováno, -, právnická osoba, ., přičemž žalobkyně svou situaci vnímá jako právně, technologicky i fakticky téměř identickou.6. Žalobkyně dále namítá protiústavnost rozsudku Nejvyššího soudu. Nelze ústavně připustit nejasnost, vágnost či dokonce absenci zákonných kritérií při delegaci normotvorby na orgány moci výkonné. Obsah a rozsah stanovené povinnosti musí v základních rysech vždy plynout přímo ze zákona. Pro jednotlivce musí být povinnost při použití obvyklých metod výkladu právních norem seznatelná ze znění zákona. Výklad zákona, ke kterému dospěl Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí, neodpovídá výše zmíněným ústavněprávním požadavkům na jeho materiální jasnost, určitost, předvídatelnost, srozumitelnost a vnitřní bezrozpornost.7. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že předmětem sporu je oprávněnost účtování prostředků na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny ve vztahu k elektřině, kterou žalobkyně dle svého tvrzení vyrobila a sama spotřebovala, popř. spotřebovala v rámci lokální distribuční soustavy, a která zároveň nebyla dopravována prostřednictvím regionální distribuční soustavy provozované žalovanou a to v období od 1.1.2013 do 1.10.2013. Žalovaná poukázala na právní úpravu v letech 2012 a 2013, které porovnala a dospěla k závěru, že právní úprava vždy, ať už před 1.1.2013 či poté počítala s tím, že příspěvkem POZE bude zatížena veškerá spotřeba elektřiny včetně tzv. vlastní spotřeby. Povaha příspěvku POZE a systém podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů nedoznali k 1.1.2013 takové změny, která by odůvodňovala omezení dosavadního okruhu osob povinných podílet se na financování podpory. Žalovaná dále poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a vysvětlila závěry zde přijaté. Poukázala dále na další rozhodnutí, např. rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Má za to, že žalobkyně obsah a závěry rozsudku Nejvyššího soudu zásadním způsobem desinterpretuje, neboť Nejvyšší soud se otázkou, zda byl lokální spotřebitel v rozhodném období povinen platit provozovateli distribuční soustavy příspěvek POZE i za vlastní spotřebu, zabýval jakožto otázkou zakládající samotnou přípustnost dovolání. Nejvyšší soud dospěl k jednoznačnému závěru, že ze zákona č. 165/2012 Sb. vyplývala povinnost provozovatele regionální distribuční soustavy zatížit příspěvkem POZE také lokální spotřebu výrobců v areálu výroben připojených k distribuční soustavě. Nejvyšší soud jednoznačně dovodil, že předmětná povinnost není založena smlouvou, nýbrž vyplývá přímo ze zákona. Žalovaná má za to, že výklad provedený Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. , spisová značka, je ústavně konformní a v souladu s relevantní judikaturou Ústavního soudu, kterou ostatně Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí cituje či na ni odkazuje. Navzdory podobnosti příspěvku POZE s daní či poplatkem v tom aspektu, že se jedná o platbu uloženou zákonem, se v případě příspěvku POZE nejedná o daň ani poplatek ve smyslu § 11 odst. 5 listiny a tedy argumentace žalobkyně je pro daný případ irelevantní. Žalovaná se dále vyjádřila k otázce pasivní věcné legitimace, kdy má za to, že v tomto řízení není pasivně věcně legitimována, neboť částku, jejíhož vydání se žalobkyně domáhá, postoupila operátorovi trhu a část tvořící daň z přidané hodnoty odvedla do státního rozpočtu.8. Energetický regulační úřad se vyjádřil k projednávanému sporu a uvedl následující. Vhledem k tomu, že ve věci nenastaly žádné nové skutečnosti, ERÚ setrvává na svém stanovisku vyjádřeném v napadených rozhodnutích a plně odkazuje na jejich odůvodnění. ERÚ nemohl svévolně pominout rozsudek Nejvyššího soudu , spisová značka, , neboť závěry zde vyslovené lze zcela aplikovat i na nyní posuzovanou situaci. Nejasný výklad zákona o podporovaných zdrojích v předmětném období spolu s následně přijatým výkladem Nejvyššího soudu učinil nejistým velké množství splněných platebních povinností, což může mít dle ERÚ do budoucna nepochybně i ústavněprávní rozměr. Nicméně Nejvyšší soud povinnost platit příspěvek POZE i ve vztahu k lokální spotřebě dovodil, přičemž takový závěr shledal ústavním.9. Předmětem řízení je přezkoumání rozhodnutí ERÚ z , datum, č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , a rozhodnutí Rady ERÚ ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , podle části V. o.s.ř.10. Rozhodnutím ERÚ z , datum, , č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, byl zamítnut návrh žalobkyně, že žalovaná je povinna zaplatit částku ve výši, tel. číslo, ,92 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky řízení není sporu o otá