26 C 21/2022-45 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 31. 7. 2021 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 1 119 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ [právnická osoba]“), s žalovanou dne 30. 9. 2014 uzavřela Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Poskytnuté prostředky, úrok ve výši 2 800 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a dále poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 522 Kč se žalovaná zavázala [právnická osoba] splatit 58 týdenními splátkami ve výši 609 Kč, z nichž první měla být splatná dne 7. 10. 2014 a poslední dne 10. 11. 2015. Žalovaná však své smluvní povinnosti řádně a včas neplnila a [právnická osoba] na úhradu závazků z této smlouvy zaplatila v součtu jen 18 881 Kč. Pohledávku z předmětné smlouvy nabyla žalobkyně od [právnická osoba] postoupením, ke dni 6. 12. 2019, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně se vůči žalované domáhá jen bezdůvodného obohacení v podobě rozdílu mezi poskytnutou jistinou úvěru (20 000 Kč) a částkou 18 881 Kč, kterou žalovaná zaplatila, tj. částky 1 119 Kč Vedle této dlužné částky uplatila žalobkyně i zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 122,49 Kč, a to z dlužné jistiny za dobu od 11. 11. 2015 do 6. 12. 2019, a nadále zákonný úrok z prodlení z částky 1 119 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv ji k tomu soud vyzval. 3. Soud ve věci jednal dne 30. září 2022 v nepřítomnosti účastníků /srov. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /. Při jednání soud provedl žalobkyní označené a předložené listinné důkazy, na jejichž základě dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: 4. Právní předchůdkyně žalobkyně - [právnická osoba], jako věřitel, a žalovaná, jako dlužník, uzavřely dne 30. 9. 2014 písemnou smlouvu, jíž tato společnost žalované poskytla částku 20 000 Kč, kterou se jí žalovaná zavázala – včetně dohodnutého navýšení o úrok a poplatky – vrátit v 58 pravidelných týdenních splátkách, z nichž poslední byla splatná 10. 11. 2015 Celkem se žalovaná zavázala [právnická osoba] na úhradu dluhu zaplatit částku 35 322 Kč, zaplatila jí však toliko (v součtu) částku 18 881 Kč. Před uzavřením předmětné smlouvy [právnická osoba] neprověřila, zda je žalovaná svým platebním povinnostem schopná dostát a půjčku dohodnutým způsobem splatit. Žalobkyně smlouvu s žalovanou sjednávala v rámci své podnikatelské činnosti, oproti tomu žalovaná nevystupovala ani jako podnikatelka ani v rámci samostatného výkonu svého povolání. 5. Žalovaná byla v řízení pasivní, netvrdila a neprokazovala, že by žalobkyni anebo její právní předchůdkyni zaplatila více, a v řízení nic takového ani nevyšlo najevo. 6. Po právní stránce soud právní vztah vzniklý mezi [právnická osoba] a žalovanou posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a to jako poměr ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dle § 2390 OZ, na základě které [právnická osoba] (zapůjčitel) přenechala žalované (vydlužiteli) zastupitelnou věc (peníze) tak, aby ji užila podle libosti a po čase vrátila věc stejného druhu, a současně podle příslušných ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném a účinném znění (dále jen„ ZSÚ“); srov. především § 1 a § 3 písm. a) a b) ZSÚ. Jelikož [právnická osoba] při sjednávání úvěrové smlouvy nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované (spotřebitele) splácet a splatit plánovaný spotřebitelský úvěr, je předmětná smlouva od počátku neplatná podle § 9 odst. 1 ZSÚ. Plnění, které na jejím základě žalovaná od [právnická osoba] přijala, je třeba posoudit podle ustanovení OZ o bezdůvodném obohacení, tj. podle § 2991 odst. 1 a 2 OZ. Toto bezdůvodné obohacení, konkrétně ve výši 1 119 Kč (tj. ve výši rozdílu mezi částkou 20 000 Kč, kterou žalovaná od [právnická osoba] převzala, a částkou 18 881 Kč, kterou jí v mezidobí vrátila) je žalovaná povinna vydat [právnická osoba], resp. nyní žalobkyni, která pohledávku nabyla postoupením dle § 1879 a násl. OZ. Stran lhůty k plnění má soud za to, že žalovaná byla povinna vydat [právnická osoba] toto bezdůvodné obohacení nejdéle ve lhůtě původně sjednané splatnosti půjčky, tj. do 10. 11. 2015, a protože tak neučinila, ocitla se s plněním v prodlení počínaje dnem následujícím (srov. § 1958 a § 1968 OZ) a je povinna [právnická osoba], resp. nyní žalobkyni – vedle jistiny – zaplatit též úrok z prodlení v zákonné výši (srov. § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, tj. ke dni 11. 11. 2015), tj. úrok z prodlení v sazbě 8,05 % ročně. 7. Soud tudíž žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 119 Kč a úrok z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od 11. 11. 2015 do zaplacení a v části, v níž se žalobkyně na úroku z prodlení (byť v kapitalizované podobě) domáhala více, soud žalobu zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná jen v poměrně nepatrné části předmětu řízení (části úroku z prodlení), proto jí soud přiznal vůči žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 – nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil dle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť v současné době neexistuje jiný právní předpis, dle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč 9. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ostatně žalobkyně – což je patrné z listinných důkazů – nabyla množství pohledávek stejného typového základu a je zřejmé, že je (z valné části) uplatnila u soudů. 10. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny a výdajů advokáta spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.), neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do náplně její činnosti patří nabývání a vymáhání pohledávek vzniklých jiným osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně proto je anebo alespoň má být (personálně i technicky) vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka předtím, než věc předá advokátovi, sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně (a přitom bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva). 11. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.