26 C 38/2022-49 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou došlou soudu dne 11. 2. 2022 se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 14 836,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], dříve [právnická osoba], (dále též jen„ [právnická osoba]“), s žalovanou, na základě její žádosti [číslo] dne 7. 6. 2021 uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši 13 353 Kč, který se jí žalovaná zavázala splácet s úrokem ve výši 19,43 % ročně, a to 11 měsíčními splátkami ve výši 1 441 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalované [právnická osoba] vycházela z údajů sdělených žalovanou, která uvedla, že je na mateřské dovolené, měsíčně pobírá 18 471 Kč, bydlí v nájmu, celkové výdaje její domácnosti činí 5 500 Kč a ostatní finanční závazky má ve výši 1 800 Kč. Jelikož žalovaná své smluvní povinnosti řádně a včas neplnila a dostala se do prodlení s placením splátek, [právnická osoba], v souladu s dohodnutými podmínkami, úvěr zesplatnila ke dni 30. 11. 2021 a pohledávku, která jí z této smlouvy vznikla za žalovanou ve výši 14 836,20 Kč (jistina), postoupila žalobkyni smlouvou ze dne 10. 12. 2021, což bylo žalované písemně oznámeno. Vedle této částky žalobkyně vůči žalované uplatnila též sjednaný úrok v sazbě 19,43 % ročně kapitalizovaný za dobu od 7. 6. 2021 do 30. 11. 2021 v částce 754,98 Kč a z částky 14 836,20 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši, a to z částky 14 836,20 Kč za dobu od 1. 12. 2021 do zaplacení. 2. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně, která se z účasti u jednání před soudem včas omluvila /srov. § 103 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /. 3. Žalovaná se k věci vyjádřila až při jednání. Uvedla, že si sama žádnou půjčku nebrala, jenom jednou pro svého tehdejšího přítele [jméno] [příjmení] z [obec]. K tomu došlo v [anonymizována dvě slova] v [obec], [jméno] jí řekl, že je vše připravené, že musí jen podepsat papíry a vyzvednout telefon. To žalovaná učinila, telefon mu předala. Přišlo jí to celé zvláštní, ale věřila mu a nijak zvlášť o tom nepřemýšlela. Již tehdy [anonymizována dvě slova], v současné době se přestěhovala ke svému [role v řízení], který se jí snaží pomoci, a ona sama se chce [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Vždy byla nezaměstnaná, nemá žádný pravidelný příjem a vydělává si pouze příležitostnými brigádami. 4. Při jednání soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti: 5. Dne 7. 6. 2021 uzavřela [právnická osoba], prostřednictvím zprostředkovatele úvěru [právnická osoba], s žalovanou Smlouvu o klasickém úvěru (č. žádosti [číslo]), na jejímž základě se zavázala žalované (klientce) poskytnout peněžní prostředky ve výši 13 353 Kč na úhradu ceny zboží vymezeného jako„ výpočetní technika“, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky [právnická osoba] vrátit s úrokem ve výši 19,43 % ročně v 11 měsíčních splátkách ve výši 1 441 Kč, splatných k 17. dni v příslušném kalendářním měsíci, přičemž první splátka byla splatná dne 17. 7. 2021 a poslední dne 17. 5. 2022. Žalovaná ve smlouvě mj. uvedla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost k žádnému dítěti, bydlí v nájmu, je (od června 2020) zaměstnána na [anonymizováno] pozici u zaměstnavatele [právnická osoba], pobírá čistý měsíční příjem ve výši 18 471 Kč, celkové náklady na domácnost činí 5 500 Kč a vůči finančním institucím má závazky v celkové výši 1 800 Kč. Uvedené skutečnosti soud zjistil z listiny nadepsané jako„ Žádost/smlouva o klasickém úvěru [číslo]“, z dopisu ze dne 10. 6. 2021, kterým [právnická osoba] žalované sdělila, že její žádost o klasický úvěr ve výši 13 353 Kč k nákupu na splátky schválila (s číslem smlouvy [číslo]), a dále z listin označených jako„ informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru“ a„ formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“. Z uvedených listin rovněž vyplývá, že žalovaná při sjednávání smlouvy nevystupovala jako podnikatelka ani v rámci samostatného výkonu svého povolání. Z rozpisu čerpání a splátek úvěru vystaveného [právnická osoba] vyplývá, že částka úvěru (13 353 Kč) byla vyplacena dne 9. 6. 2021 a že nebyla zaevidována ani částečná úhrada dluhu. Z listiny označené„ Odstoupení o úvěrové smlouvy“ ze dne 29. 10. 2021 soud zjistil, že [právnická osoba] žalované sdělila, že v důsledku jejího prodlení se splácením úvěru odstupuje od úvěrové smlouvy a úvěr se ke dni 30. 11. 2021 stává splatným v celém rozsahu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 a zejména z oznámení [právnická osoba] ze dne 21. 12. 2021 adresovaného žalované a poštovního podacího archu z téhož dne soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou, což bylo žalované písemně oznámeno. Z dopisu ze dne 12. 1. 2022 a poštovního podacího archu ze dne 13. 1. 2022 je zřejmé, že žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovanou vyzvala k zaplacení předmětného dluhu, který vyčíslila ve výši 20 919,35 Kč, a to ve lhůtě sedmi dnů; zároveň ji upozornila, že v opačném případě přistoupí k zahájení soudního řízení. 6. Pro úplnost soud podotýká, že v řízení provedl i důkaz dalšími listinami (kupř. sazebníkem pro úvěry, produktovými podmínkami), z nichž ovšem – s ohledem na důvody rozsudku - nezjistil žádné ve věci významné skutečnosti. 7. Žalovaná při jednání potvrdila, že podpis na předmětné smlouvě (žádosti o úvěr) a rovněž na formuláři s informacemi o spotřebitelském úvěru, je jejím podpisem. Potvrdila také, že na úhradu úvěru nic nezaplatila. Tyto skutečnosti tudíž soud považoval za nesporné a vzal je za svá skutková zjištění (srov. § 120 odst. 3 o. s. ř.“). 8. Na základě dílčích skutečností zjištěných provedeným dokazováním, s přihlédnutím k tomu, co mezi účastníky nebylo sporné, soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: 9. Podle smlouvy, kterou [právnická osoba], jež tak činila v rámci svého podnikání, dne 7. 6. 2021 uzavřela s žalovanou, jež tak nečinila v rámci svého podnikání ani při výkonu svého povolání, [právnická osoba] žalované přenechala peněžní prostředky ve výši 13 353 Kč za účelem úhrady ceny konkrétního zboží, a žalovaná se zavázala vrátit jí tuto částku se sjednaným úrokem, a to v měsíčních splátkách nejpozději do 17. 5. 2022. Před uzavřením smlouvy [právnická osoba] od žalované zjišťovala některé skutečnosti, které souvisely s její schopností splácet (splatit) dohodnutým způsobem poskytnutou částku, avšak tyto skutečnosti, které zřejmě ani nebyly pravdivé, nijak neověřila. Žalovaná [právnická osoba] ani žalobkyni z této částky doposud nic nevrátila. 10. Po právní stránce soud poměr [právnická osoba] a žalovanou, založený písemnou smlouvou ze dne 7. 6. 2021, hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi nimi podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZSÚ“), jenž nabyl účinnosti dne 1. 12. 2016; srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ ([právnická osoba] úvěr nabízela a poskytla v rámci vlastní podnikatelské činnosti a žalovaná s ní nejednala v rámci podnikatelské činnosti, popř. v rámci samostatného výkonu svého povolání). 11. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tzn. jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ). 13. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je sml