26 C 59/2022-20 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 22. 3. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 13. 2. 2021 do zaplacení). Žalobu odůvodnila tím, že dne 13. 1. 2021 vystavila žalovanému doklad [číslo] jímž mu vyúčtovala částku 3 000 Kč za ošetření a pobyt v jí provozované Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo], se splatností dne 12. 2. 2021. Žalovaný předmětný doklad převzal, závazek k úhradě vyúčtované částky písemně uznal co do důvodu i výše, avšak předmětný dluh dosud ani zčásti neuhradil, a to přes písemnou výzvu zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval. 3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že s tím také on souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /. 4. Podle § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání. 5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a skutkovému závěru: Dne 13. 1. 2021 žalobkyně, poskytovatelka [anonymizováno] služeb, žalované poskytla [anonymizováno] péči – ošetření na jí provozované protialkoholní záchytné stanici, za což vůči němu - daňovým dokladem (fakturou) [číslo] se splatností určenou na 12. 2. 2021 - uplatnila částku 3 000 Kč. Téhož dne žalovaný svým písemným prohlášením tento dluh vůči žalobkyni uznal co do důvodu i výše. Jelikož žalovaný dluh řádně a včas (ani zčásti) neuhradil, vyzvala jej žalobkyně, resp. její zástupce, dopisem ze dne 2. 11. 2021 k jeho zaplacení ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy a žalovaného upozornila na možné soudní řešení sporu v případě, že tak neučiní; dopis byl žalovanému zaslán doporučenou poštovní zásilkou dne 2. 11. 2021. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 373/2011 Sb.“), a § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“). Žalobkyně poskytla žalovanému protialkoholní záchytnou službu, tj. zdravotní službu (srov. § 89a odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb.) nehrazenou ze zdravotního pojištění (srov. § 13 a násl. zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v platném znění), a má tudíž nárok na úhradu nákladů za její poskytnutí včetně dopravy do jí provozované záchytné stanice, a to k tíži osoby, jíž byla záchytná služba poskytnuta, prokáže-li se u ní přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu i výše, proto se má za to, že jeho dluh – spočívající v povinnosti náhrady nákladů za poskytnutou záchytnou službu – v rozsahu uznání v době uznání trval (srov. § 2053 OZ). V řízení přitom nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo anebo jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že žalovanému záchytnou službu poskytla a že žalovaný své platební povinnosti doposud ani zčásti nedostál. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení s placením dluhu v den následující po dni splatnosti uvedeném na předmětném dokladu (srov. § 1958 OZ) a od toho dne byla žalobkyně oprávněna na něm požadovat (vedle jistiny dluhu) i zaplacení úroku z prodlení. 6. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč a dále zákonný úrok z prodlení (tj. v sazbě 8,25 % ročně) z této částky za dobu od 13. 2. 2021 do zaplacení. 7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve věci úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 byla - nálezem Ústavního soudu z 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 - zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil na základě vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále - jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty - z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč 8. Náhradu odměny advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - jde o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. 9. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně jistě je personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka - předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení - sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní v soudním řízení (a přitom bude zastoupena advokátem, což významně zvýší náklady spojené s vymáháním práva). 10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.