32 C 112/2022-27 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný se společností [právnická osoba] [IČO] uzavřel smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], kdy uvedená společnost poskytla žalovanému úvěr 60 000 Kč, přičemž částka 16 766,10 Kč byla poukázána ke splácení stávajícího závazku a částka 43 233,90 Kč byla vyplacena žalovanému. Uvedenou částku se žalovaný zavázal splatit v 12 měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 3 844,23 Kč a zaplatit poplatek ve výši 38 028,87 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], pohledávka ze smlouvy pak byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku ve výši 26 006,64 Kč, zbylou část ani přes písemné výzvy nevrátil. 2. Žalovaný uvedl, že si od žalobkyně vzal několik úvěrů či půjček, uzavřel i tento úvěr, avšak konkrétní okolnosti uzavření si již nevybavuje, nevybavuje si ani, o jak vysokou částku se jednalo. Dále uvedl, že žalobkyně po něm ve dvou dalších řízeních požaduje dlužné částky za úvěry, nerozumí tedy tomu, proč v tomto řízení požaduje částku 16 766,10 Kč na refinancování předchozího úvěru. Současně poukázal na své nepříznivé majetkové poměry, kdy z poloviny příjmu hradí exekuce, a na rozsudek vyhlášený zdejším soudem dne 31. 8. 2022, kterým mu bylo uloženo uhradit dlužnou částku ve splátkách po 1 000 Kč, proto navrhl, aby i v tomto řízení soud žalovanému umožnil úhradu dlužné částky ve splátkách ve výši 500 Kč až 1 000 Kč měsíčně. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] soud zjistil, že tato není vlastnoručně podepsána, není podepsána ani uznávaným elektronickým podpisem žalovaného. V závěru je pouze strojově vysázeno jméno a příjmení žalovaného s uvedením SMS kódu [anonymizováno]. 4. Z potvrzení banky Fio banka a.s. ze dne 20. 10. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] [IČO] zaslala dne 20. 8. 2019 na účet [bankovní účet] částku ve výši 43 233,90 Kč, který patří žalovanému, jak soud zjistil z přípisu [právnická osoba] ze dne 15. 7. 2022, přičemž částka byla připsána na účet dne 20. 8. 2018. 5. [právnická osoba] [IČO] se následně dohodla se žalobkyní na postoupení pohledávky ze shora uvedené smlouvy, toto skutkové zjištění soud učinil ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 včetně přílohy č. 1 k této smlouvě, dále z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 10. 2021, ze kterého rovněž soud zjistil, že společnost [právnická osoba] [IČO] současně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 29. 10. 2021, jak vyplývá z podacího archu. 6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu pod pohrůžkou podání žaloby, přičemž výzva byla odeslána dne 7. 2. 2022, jak soud zjistil z podacího archu. 7. V řízení nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] [IČO] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, respektive že žalovaný projevil vůli uzavřít úvěrovou smlouvu s konkrétními smluvními podmínkami včetně výše úvěru, sjednaného úroku a poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovaný v obecné rovině sice sdělil, že smlouvu uzavřel, avšak již neuvedl, o jakou částku se jednalo, neuvedl, že by se zavázal k úhradě požadovaného příslušenství, proto soud nepovažuje skutečnost uzavření konkrétní smlouvy spolu se závazkem úhrady příslušenství za nespornou. Na předložené smlouvě tak absentuje vlastnoruční nebo uznávaný či kvalifikovaný elektronický podpis žalovaného. V závěru smlouvy je sice strojově uvedeno jméno žalovaného s uvedením SMS kódu čísla [anonymizováno], tento kód ale nelze považovat za prostý elektronický podpis, neboť nebylo prokázáno, že by tento kód na smlouvě žalovaný používal k podepisování ve smyslu § 3 odst. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (eIDAS). Z použitých znaků tedy nelze bez důvodných pochybností dovodit identitu jednající osoby. Strojové vysázení jména a příjmení žalovaného by naopak bylo možno považovat za prostý elektronický podpis žalovaného, nicméně s ohledem na tvrzení žalobkyně, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového portálu má soud velmi vážné pochyby o tom, že do přiloženého souboru ve formátu.pdf vysázel strojový text se jménem žalovaného právě osobně žalovaný. Prostý elektronický podpis nesplňuje autentizační funkci podpisu, neboť z něj nelze bez důvodných pochybností dovodit identitu jednající osoby. Neuplatní se tedy domněnka pravosti a správnosti podepsané listiny dle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“) a je tedy na žalobkyni, aby pravost a správnost této listiny prokázala, tedy aby dle znění smlouvy prokázala, že smlouva byla skutečně žalovaným v elektronickém systému uzavřena, že žalovanému skutečně zaslala formou SMS předmětný kód a že jej žalovaný přepsal do elektronického systému v úmyslu zavázat se mj. i k úhradě poplatku za sjednání úvěru a dalšího příslušenství či smluvní pokuty, případně že své jméno do.pdf souboru zachycující elektronicky uzavřenou smlouvu s konkrétními smluvními ujednáními vysázel sám žalovaný. Žalobkyně žádné důkazy v tomto směru neoznačila. 8. V řízení dále nebylo nijak prokázáno, že by žalobkyně vyplatila částku 16 766,10 Kč na refinancování úvěru, ani k tomuto tvrzení žalobkyně žádné důkazy neoznačila. 9. Na základě provedeného dokazování tedy soud zjistil tento skutkový stav: [právnická osoba] [IČO] zaslala žalovanému částku 43 233,90 Kč, žalovaný vrátil pouze částku ve výši 26 006,64 Kč. Uvedená společnost se následně dohodla se žalobkyní na převodu uplatněné pohledávky. Zbylou část žalovaný ani přes písemné výzvy nevrátil. 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“) jako bezdůvodné obohacení, když nebyl prokázán právní důvod předání částky 43 233,90 Kč společností [právnická osoba] [IČO] žalovanému, žalovaný se tedy na úkor uvedené společnosti bezdůvodně obohatil. Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřené dle § 1879 o. z. byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Z uvedeného důvodu přiznal soud žalobkyni částku 17 227,26 Kč představující rozdíl mezi zapůjčenou částkou a vrácenou částkou a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od třetího dne následujícího po dni, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dle § 573 o.z. (počítáno ode dne odeslání oznámení o postoupení pohledávky obsahující výzvu k plnění), neboť od tohoto dne je žalovaný v prodlení, přičemž ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud umožnil zaplacení dluhu žalovanému ve splátkách dle § 160 odst. 1 o. s. ř.) s ohledem na nepříznivé majetkové poměry žalovaného tvrzené u jednání. Úhrada ve splátkách dle názoru soudu žalovanému lépe umožní vypořádat se svým závazkem, aniž by podstatně krátilo zájem žalobkyně. 11. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, když převážně úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval.