32 C 135/2022-26 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částek uvedených ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, kterýžto se žalovaný se sjednanými poplatky a příslušenstvím zavázal žalobkyni vrátit. Úvěrová smlouva byla uzavřena vyplněním online formuláře na webových stránkách, v závěru procesu byl žalovanému zaslán SMS kód 43870, jehož zadáním žalovaný požádal o úvěr. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že tato není podepsána elektronickým uznávaným ani vlastnoručním podpisem žalovaného, v závětu smlouvy je pouze strojově vysázeno jméno a příjmení žalovaného s uvedením„ SMS kód: 043870“. 4. Z potvrzení o platbě vystavené dne 20. 10. 2021 Fio bankou, a.s. soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO] zaslala žalovanému částku 12 000 Kč dne 14. 2. 2020. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 10. 2021 a podacího archu ze dne 29. 10. 2021 soud zjistil, že [právnická osoba], [IČO] zaslala dne 29. 10. 2021 žalovanému oznámení o postoupení žalobou uplatněné pohledávky, přičemž oznámení obsahovalo i výzvu k úhradě. 6. Výzvou odeslanou dne 7. 2. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného pod pohrůžkou podání žaloby k úhradě dlužné částky, jak soud zjistil z příslušné výzvy a podacího archu. 7. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Smlouva, kterou žalobkyně předložila, není vlastnoručně podepsána žalovaným a ani není opatřena jeho uznávaným elektronickým podpisem. Na uvedené smlouvě se pouze nachází dovětek, že žalovaný tuto smlouvu podepsal elektronicky pomocí SMS kódu. V závěru smlouvy je sice strojově uvedeno jméno žalovaného, kdy tento text lze považovat za prostý elektronický podpis, prostý elektronický podpis ale nesplňuje autentizační funkci podpisu, neboť z něj nelze bez důvodných pochybností dovodit identitu jednající osoby. Neuplatní se tedy domněnka pravosti a správnosti podepsané listiny dle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“) a je tedy na žalobkyni, aby pravost a správnost této listiny prokázala, tedy aby dle znění smlouvy prokázala, že smlouva byla skutečně žalovaným pomocí SMS kódu odsouhlasena– žalobkyně však žádné důkazy v tomto směru neoznačila, přičemž dovětek na smlouvě, o které se nelze domnívat, že pochází od žalovaného, soud nepovažuje za dostačující. Žalobkyně rovněž neoznačila žádné důkazy k prokázání tvrzení, že o úvěr žalovaný požádal na webových stránkách. 8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: [právnická osoba], [IČO] zaslala žalovanému částku 12 000 Kč, následně jej vyzvala k úhradě dlužné částky výzvou zaslanou dne 29. 10. 2021, současně žalovanému oznámila postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný uvedenou částku nevrátil ani přes předžalobní výzvu zaslanou dne 7. 2. 2022. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“), jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 12 000 Kč žalobkyní žalovanému. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, když uvedenou částku nevrátil, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně. Právo na úhradu uvedené částky pak bylo převedeno v důsledku postoupení pohledávky dle § 1879 a násl. o. z. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni pouze částku 12 000 Kč a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od třetího dne následujícího po dni, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění (§ 573 o.z.), neboť od tohoto dne je žalovaný v prodlení, přičemž ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 291,86 Kč, přičemž tato částka představuje 12,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,48 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,52 % včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 739,94 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.