32 C 9/2022-18 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 12 660 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, a to pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku dle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), konkrétně prostřednictvím internetových stránek na adrese [webová adresa]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaný ve sjednané lhůtě úvěr se sjednaným příslušenstvím nevrátil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tato není žalovaným vlastnoručně podepsána. V závěru smlouvy je pouze vysázeno jméno žalovaného a je zde uvedeno, že žalovaný podepsal smlouvu 22. 1. 2021 elektronickým kódem zaslaným pomocí SMS [číslo]. Předložením kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že tuto kopii musela mít žalobkyně k dispozici. Předložením výpisu z účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici i výpis k tomuto účtu, přičemž se jedná o účet žalovaného. Z potvrzení o provedené odchozí platbě ze dne 22.7.2021 má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala částku 8 000 Kč dne 22. 1. 2021 na účet č. [bankovní účet]. Z výzev ze dne 20. 8. 2021 pak soud zjistil, že tohoto dne žalobkyně vyzvala žalovaného e-mailem k úhradě dlužné částky. 4. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Smlouva, kterou žalobkyně předložila, není vlastnoručně podepsána žalovaným a ani není opatřena jeho zaručeným elektronickým podpisem. Na uvedené smlouvě se pouze nachází text, a sice, že žalovaný tuto smlouvu podepsal SMS kódem [číslo]. V závěru smlouvy je sice strojově uvedeno jméno žalovaného, kdy tento text lze považovat za prostý elektronický podpis, prostý elektronický podpis ale nesplňuje autentizační funkci podpisu, neboť z něj nelze bez důvodných pochybností dovodit identitu jednající osoby. Neuplatní se tedy domněnka pravosti a správnosti podepsané listiny dle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“) a je tedy na žalobkyni, aby pravost a správnost této listiny prokázala, tedy aby dle znění smlouvy prokázala, že smlouva byla skutečně žalovaným odsouhlasena, tedy, že žalovanému zaslala SMS s kódem, který pak žalovaný zadal do elektronického systému s úmyslem být vázán konkrétní smlouvou s konkrétními smluvními ujednáními. Žalobkyně však žádné důkazy v tomto směru neoznačila. Jen ze skutečnosti, že žalovaný žalobkyni poskytl kopii občanského průkazu a výpisu z účtu ještě nelze usuzovat na to, že žalovaný odsouhlasil konkrétní znění smlouvy s konkrétními smluvními ujednáními – údaje tak mohly být poskytnuty pouze v rámci předsmluvního ujednání a nelze z nich dovodit i projev vůle žalovaného být vázán konkrétní smlouvou. 5. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno. 6. Na základě provedeného dokazování má tedy soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně zaslala žalovanému na účet částku ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaný uvedenou částku žalobkyni nevrátil, ani přes písemnou výzvu doručenou mu dne 20. 8. 2021. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 8 000 Kč žalobkyní. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, když uvedenou částku co do výše 8 000 Kč nevrátil, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni pouze částku 8 000 Kč a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění, neboť od tohoto dne je žalovaný v prodlení, přičemž ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 594,08 Kč, přičemž tato částka představuje 26,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,19 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,81 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 660 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.