15 C 169/2022-169 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne , datum, , č.j. , adresa, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , a rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne , datum, , č.j. , adresa, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, . Rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne , datum, , č.j. , adresa, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , byl zamítl návrh žalobkyň o zaplacení částek specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku. Proti rozhodnutí ERÚ byl podán rozklad, o kterém Rada ERÚ rozhodla svým rozhodnutím ze dne , datum, , č.j. , adresa, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , tak, že rozklad zamítla a rozhodnutí potvrdila. Žalovaná částka představuje bezdůvodné obohacení, když žalobkyně hradily žalované 1) v období od 1.1.2013 do 30.9.2013 složku ceny za distribuci elektřiny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (příspěvek POZE). Uvedená povinnost však dle žalobkyň nebyla zákonem uložena.2. Spor mezi účastníky souvisí s podporou elektřiny z obnovitelných zdrojů, kdy však (dle názoru žalobkyň) zákon č. 165/2012 Sb. nestanovil ve vztahu ke které elektřině má být příspěvek POZE vybírán. Nestanovil ani subjekty, od nichž by měl být příspěvek POZE vybírán. Protože byl příspěvek POZE konstruován jako složka ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny, je logické, že měl být vybírán jen z elektřiny, která byla předmětem přenosu nebo distribuce elektřiny. Žalovaná 1) ale účtovala příspěvek POZE též ve vztahu k elektřině, která předmětem distribuce nebyla. Šlo o elektřinu vyrobenou ve výrobnách elektřiny: Elektrárny žalobkyně a), , právnická osoba, , Teplárna , adresa, a Elektrárna , adresa, , která byla v relevantním období spotřebovávána bez využití distribuční a přenosové soustavy. Žalobkyně příspěvek POZE v předmětném období uhradily a touto žalobou se domáhají jejího vrácení. Nárok uplatňují i vůči žalované 2), které žalovaná 1) dle svého vlastního vyjádření příspěvek POZE uhrazený žalobkyněmi odvedla. Žalobkyně poukazují na to, že až do 26.8.2019 zastávaly ERÚ i obecné soudy ve své rozhodovací činnosti právní názor, že příspěvek POZE z lokální spotřeby v předmětném období neměl být vybírán. Tuto praxi změnil rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.8.2019, sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně s uvedeným rozhodnutím nesouhlasí a zdůrazňují, že příspěvek POZE přesto, že je formálně označen jako složka ceny za distribuci elektřiny, je ve skutečnosti (materiálně) daní. Jedná se totiž o zákonnou povinnost, nenávratnou platbu a rovněž neekvivalentnost plnění je v rozhodnutí Nejvyššího soudu výslovně zmíněna. Podstatné dle žalobkyň je, že příjem z příspěvků POZE je určen pro úhradu celospolečenské spotřeby (ochrana klimatu a životního prostředí). Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona, což v daném případě není splněno.3. Žalovaná 1) navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalovaná 1) je provozovatelem regionální distribuční soustavy, žalobkyně jsou provozovatelkami výroben, ve kterých dochází rovněž k lokální spotřebě elektřiny. Žalovaná 1) se žalobkyněmi uzavřela smlouvy o distribuci elektřiny a v období od 1.1.2013 do 1.10.2013 jim vystavovala faktury, kdy součástí uhrazených částek byla rovněž úhrada příspěvku POZE vztahující se k elektřině vyrobené ve výrobně a spotřebované tímto výrobcem nebo jiným účastníkem trhu s elektřinou bez použití regionální distribuční soustavy. Přesto, že žalovaná 1) měla v rozhodném období uzavřené se všemi žalobkyněmi smlouvy o distribuci, má za to, že právním titulem pro výběr příspěvku POZE je již samotný zákon 165/2012 Sb. Příspěvek POZE není zákonem vázán na objem elektřiny, která by byla předmětem distribuce, nejde o formu protiplnění za distribuované množství elektřiny či za jiné služby poskytované distributorem. Žalovaná 1) poukázala na smysl a účel právní úpravy, kdy tímto je zajištění dostatku finančních prostředků na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Za těchto okolností by bylo nedůvodné a zjevně diskriminační, pokud by lokální spotřeba výrobců měla být z povinnosti podílet se na systému financování výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů vyjmuta. I v období předcházejícím rozhodnému období byl příspěvek na POZE vybírán i z lokální spotřeby výrobců. Z důvodové zprávy k novele zákona č. 165/2012 Sb. neplyne, že by měl zákonodárce v úmyslu jakkoliv zvýhodnit některé z odběratelů elektřiny na úkor jiných. Výklad žalobkyň by přitom k takto nedůvodnému zvýhodnění určitých subjektů na úkor ostatních vedl. Žalovaná 1) poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a rovněž na další rozhodnutí soudu, např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 30.6.2022, sp. zn. , spisová značka, . K argumentaci žalobkyň, že příspěvek POZE má povahu daně, je třeba dle žalované 1) uvést, že příspěvek POZE není a již z definice nemůže být daní či poplatkem. Nejvyšší soud uvádí, že příspěvek POZE se pouze do jisté míry podobá daním. Příspěvek POZE však na rozdíl od daně není vybírán ve prospěch veřejné korporace, není příjmem veřejného rozpočtu. Žalovaná 1) je akciovou společností, tedy typicky soukromá právním subjektem, stejně tak žalovaná 2). Žalovaná 1) dále namítla nedostatek své pasivní legitimace, kdy veškeré vybrané prostředky byla povinna odvést ve prospěch operátora trhu.4. Žalovaná 2) navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že podstatou sporu mezi účastníky je posouzení otázky, zda žalovaná 1), jako provozovatel distribuční soustavy v rozhodném období měla vůči žalobkyním právo na zaplacení příspěvku POZE. Poukázala na další relevantní právní úpravu, mimo jiné na vyhlášku č. 149/2009 Sb. Z právní úpravy vyplývá, že ERÚ v rámci kalkulace složky ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny a potřeby prostředků pro výplatu podpory POZE zohlednil v rámci výpočtů rovněž vlastní spotřebu výrobců. Žalovaná 2) poukázala také na výkladové stanovisko ERÚ č. 2/2013. Příspěvek POZE není cenou – finančním plněním za službu poskytovanou žalovanou 1), ale platbou na úhradu příspěvku na podporu obnovitelných zdrojů začleněnou dle názoru žalované 2) neorganicky do ceny za distribuci jako její složka. Tyto prostředky jsou složkou ceny za distribuci pouze zdánlivě, jedná se ve skutečnosti o regulovanou platbu, kterou si nemůže provozovatel distribuční či přenosové soustavy ponechat na rozdíl od úhrady ostatních složek ceny za přenos elektřiny tvořících proti plnění jako peněžitý ekvivalent za skutečně poskytovanou službu. Právo požadovat uvedenou složku ceny vzniká na základě zákona č. 165/2012 Sb. nikoliv na smluvní bázi. Povinnost platby příspěvku POZE je stanovena zcela obecně. Tento zákon žádný v úvahu přicházející okruh subjektů spotřebovávající elektřinu z její platby nevyloučil. Povinnost platby příspěvku POZE je zákonem stanovena zcela bezvýjimečně. Žalovaná 2) je přesvědčena, že v situaci, kdy je podporou výroby elektřiny možné čerpat i za lokální spotřebu výrobců neexistuje důvod, pro který by se subjekty, u nichž k lokální spotřebě dochází, neměli na financování systému podpory spolupodílet. Tyto subjekty totiž svoji lokální spotřebou nenaplňují účel podpory o nic víc než ti, kdo vyrobenou elektřinu dodávají ke spotřebě prostřednictvím distribuční soustavy. Dle žalované 2) v současné době již existuje ustálená judikatura obecných soudů k předmětné otázce, na kterou odkazuje.5. Energetický regulační úřad se vyjádřil k projednávanému sporu a uvedl následující. V projednávaném případě se jedná o spor mezi žalobkyněmi jako výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů a žalovanou 1) jako provozovatelkou distribuční soustavy, alternativně žalovanou 2) jako operátorem trhu. ERÚ odkazuje na obsah odůvodnění svých rozhodnutí a znovu poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . ERÚ převzal právní názor uvedeného rozsudku, který aplikoval při rozhodování projednávaného případu. V případě sporu mezi provozovatelem distribuční soustavy a výrobci zohlednil zejména závěr Nejvyššího soudu, že provozovatel distribuční soustavy nemá povinnost hradit příspěvek POZE z vlastních zdrojů, ale má touto povinností zatížit právě konečného spotřebitele elektřiny, jímž žalobkyně v projednávaném případě byly. Platbou příspěvku POZE jsou zatíženi všichni spotřebitelé elektrické energie bez ohledu na jejich původ. ERÚ má za to, že při posuzování dané věci postupoval v souladu se zákonem a zejména současnou judikaturou.6. Předmětem řízení je přezkoumání rozhodnutí ERÚ z , datum, , č.j. , adresa, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a rozhodnutí Rady ERÚ ze dne , datum, , č.j. , adresa, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , podle části V. o.s.ř.7. Rozhodnutím ERÚ z , datum, , č.j. , adresa, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , byl zamítnut návrh žalobkyní, kdy ERÚ dospěl k následujícím z