25 C 17/2023-29 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání takového soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 61 872,01 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky po navýšení celkem ve výši 52 500 Kč, které se žalovaná zavázala právní předchůdkyni vrátit nejpozději do [datum]. Peněžní prostředky byly žalovanou co do 52 500 Kč vyčerpány, avšak k jejich splacení, a to ani částečnému, žalovanou nedošlo. Žalovaná částka představuje jednak nesplacenou jistinu úvěru ve výši 52 500 Kč a dále smluvní úrok ve výši 9 372,01 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ve věci byla v průběhu celého soudního řízení nečinná. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila, a ze kterého se žalobkyně řádně omluvila s návrhem, aby soud ve věci jednal a věc rozhodl v její nepřítomnosti. Soud ve věci provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní, a to Smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum], Smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum], Smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum], včetně sjednaných smluvních podmínek, výpisem z účtu ze dne [datum], dne [datum] a dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalobkyně rovněž doložila předžalobní výzvu ze dne [datum], kterou byla žalovaná o zaplacení dlužné částky upomínána. Pokud se týká toho, jakým způsobem a v jaké intenzitě právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, před uzavřením smlouvy o úvěru, včetně změny závazku spočívající v navýšení úvěru, zkoumala (posuzovala) schopnost žalované splatit navrhovaný úvěr, žalovaná byla dle tvrzení žalobkyně lustrována z veřejně dostupných databází [anonymizováno], [příjmení], [anonymizována dvě slova]. Původní věřitelka vycházela z dokladů poskytnutých žalovanou, avšak žalobkyně nedisponuje žádnými listinnými doklady, které žalovaná předkládala původní věřitelce k prokázání úvěruschopnosti. Z výše citovaných listin zjistil soud takový skutkový stav věci, podle kterého byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dne [datum], Smlouva o navýšení úvěru [číslo] dne [datum] a Smlouva o navýšení úvěru [číslo] dne [datum], na základě které byly žalované právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 52 500 Kč, zasláním na účet, které se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve smluvně sjednaném režimu, v konkrétně ve smlouvě předepsaných splátkách, splatnost první splátky byla sjednána ke dni [datum], splatnost všech dalších splátek byla sjednána vždy ke každému 6. dni každého kalendářního měsíce, se splatností poslední splátky ke dni [datum]. Peněžní prostředky byly žalované co do výše 52 500 Kč poskytnuty, a to formou bezhotovostního převodu, avšak k jejich splacení, a to ani částečnému, žalovanou nedošlo. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] od smlouvy o úvěru odstoupila, úvěr co do zbytku zesplatnila a požádala o zaplacení 60 720,16 Kč. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena, se nyní podanou žalobou po žalované domáhá zaplacení 61 872,01 Kč, která představuje jednak nesplacenou jistinu úvěru ve výši 52 500 Kč a jednak smluvní úrok ve výši 9 372,01 Kč. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen“ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odstavce 1. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. <i>Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spo