26 C 6/2023-56 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 6. 10. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 13 094 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 8. 1. 2022 s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] jíž se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr (nikoliv pro účely bydlení) s možností postupného čerpání až do výše úvěrového rámce 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit se sjednanými poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 2 900 Kč, za službu„ presto“ ve výši 165 Kč a za službu„ informační servis“ ve výši 29 Kč, to vše nejpozději do 7. 2. 2022. Úvěr v celé výši žalovaný čerpal v den uzavření smlouvy, kdy mu byla částka 10 000 Kč vyplacena převodem z účtu žalobkyně, avšak ve sjednané lhůtě splatnosti ani poté žalobkyni nesplatil ani část úvěrové jistiny a poplatků. Celkem jí tedy dluží 13 094 Kč (10 000 Kč jistina a 3 094 Kč poplatky). Dále žalobkyně uplatnila„ účelně vynaložené náklady“ spojené s upomínáním žalovaného přes mobilní telefonní číslo (SMS, telefonáty) a e-mailové zprávy v celkové výši 980 Kč (ve sjednané výši za 32 SMS, 15 telefonátů a 40 e-mailových zpráv) a smluvní pokutu v sazbě 0,1 % denně z částky 13 094 Kč za prvních 90 dnů prodlení, resp. za dobu od 8. 2. 2022 do 8. 5. 2022. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v zákonné výši, a to z celkové dlužné částky za dobu od 8. 2. 2022 do zaplacení. Žalobkyně též uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného v souladu s právními předpisy a metodikou schválenou ČNB a popsala rozsah a proces zjišťování a kontroly relevantních informací. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci jednal dne 17. 4. 2023. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv k němu byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou dle zvláštního právního předpisu. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast však omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Při jednání soud provedl listinné důkazy označené (a předložené) žalobkyní, z nichž zjistil následující skutečnosti: 5. Ze„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“ vyplývá, že se žalobkyně (jako věřitel) a žalovaný (jako dlužník) písemně dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému, který při sjednávání smlouvy nevystupoval jako podnikatel ani v rámci výkonu svého povolání, bezúčelový úvěr s možností postupného čerpání až do výše úvěrového rámce 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit ve lhůtě do 7. 2. 2022, a to se sjednanými poplatky ve výši 194 Kč (29 Kč za službu„ [anonymizována dvě slova]“, 165 Kč za službu„ [anonymizováno]“) a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši dle sazebníku poplatků, resp. ve výši 2 900 Kč, tj. celkem 13 094 Kč, to vše nejpozději do 7. 2. 2022; v místě pro podpis žalovaného je uvedena poznámka„ podepisuji SMS kódem [číslo] dne [rok] [číslo]“. [příjmení] úvěru měla být dle smlouvy žalovanému převedena na jeho bankovní účet [číslo]. Smlouva odkazuje na všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně, jimiž se má poměr mezi účastníky rovněž řídit. Žalovaný žalobkyni zaslal též kopii svého občanského průkazu, kterou soud také provedl důkaz. Z listiny označené„ Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ vyplývá, že žalobkyně eviduje vyplacení částky 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného [číslo] pod variabilním symbolem uvedeným ve smlouvě o úvěru (tj. [číslo]), a z listiny označené„ [anonymizováno] ověření totožnosti“ vyplývá, že žalobkyně měla ověřit totožnost spotřebitele (žalovaného) náhledem na jeho bankovní účet [číslo]. Z všeobecných obchodních podmínek (VOP) a sazebníku soud zjistil další obsah poměru mezi účastníky. VOP mj. stanoví, že v případě dlužníkova prodlení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši, na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením dlužníka ve výši dle sazebníku a na smluvní pokutu v sazbě 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Sazebník stanoví tutéž smluvní pokutu a výši paušálních nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka (35 Kč denně, nejvýše však 490 Kč za jeden kalendářní měsíc). Před uzavřením smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla informace o sobě, jako poskytovateli úvěru, a o úvěru samotném a zároveň si od něj vyžádala souhlas se zpracováním jeho osobních údajů (to je patrné z listin označených„ Popis základních vlastností spotřebitelského úvěru“ a„ Souhlas se zpracováním osobních údajů“). Z„ Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]“ soud zjistil, že žalobkyně ohledně žalovaného evidovala (zjistila od něj) údaje o tom, že hospodaří sám (nežije s nikým ve společné domácnosti), jeho pravidelné měsíční výdaje činí 5 000 Kč a jím deklarovaný čistý měsíční příjem činí 50 000 Kč, a dále z této listiny vyplývá, že žalobkyně uvažovala s čistým ověřeným měsíčním příjmem žalovaného ve výši 63 070 Kč a vypočítanými jeho minimálními výdaji ve výši 11 610 Kč, s výdajovou rezervou 500 Kč, resp. disponibilním příjmem 34 500 Kč. V listině označené„ [anonymizováno] příjmy“ se podává, že žalobkyně – v souladu se zákonnými požadavky a s interními pravidly – ověřila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 63 070 Kč. V listině nadepsané„ [anonymizováno] – obecné principy posuzování a filosofie [anonymizováno]“ je vymezena interní metodika žalobkyně stran posuzování) úvěruschopnosti spotřebitele. Vstupními údaji procesu posuzování jsou údaje uvedené spotřebitelem, údaje získané z externích databází a z nich vypočítané údaje. Pokud jde o příjmy spotřebitele, ty dle metodiky příslušný pracovník žalobkyně ověřuje (zda jsou k nim doloženy kupř. bankovní výpisy, daňová přiznání, potvrzení od zaměstnavatele, výplatní pásky či potvrzení o přiznání důchodu) s tím, že příjem klienta musí být věrohodně a nezpochybnitelně doložen a že„ pouhé konstatování a deklarativní uvedení výše příjmu je zcela nedostatečné a je překážkou při sjednání úvěru“. Co se týče výdajů spotřebitele, rovněž ty žalobkyně podle metodiky prověřuje a současně je konfrontuje s obvyklými minimálními výdaji, přičemž vždy z opatrnosti počítá s výdaji vyššími. Z dopisu ze dne 25. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně – prostřednictvím svého zástupce – vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy, který vyčíslila v celkové výši 15 747,28 Kč, ve lhůtě do tří dnů, a zároveň žalovaného upozornila, že jinak přistoupí k zahájení soudního řízení; tento dopis odeslal žalovanému zástupce žalobkyně, a to doporučenou poštovní zásilkou dne 25. 8. 2022 (což je zřejmé z podacího archu z téhož dne). 6. Na základě uvedených dílčích skutkových zjištění soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že dne 8. 1. 2022 účastníci uzavřeli písemnou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému, který nevystupoval jako podnikatel ani úvěr nesjednával v souvislosti se svým povoláním, peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 10 000 Kč, které mu téhož dne poukázala na dohodnutý bankovní účet, a žalovaný se oproti tomu zavázal žalobkyni tuto částku vrátit s dohodnutými poplatky v celkové výši 3 094 Kč, a to nejpozději do 7. 2. 2022, což však dosud ani zčásti neučinil. Před uzavřením smlouvy žalobkyně, v rámci posuzování schopnosti žalovaného budoucí úvěr splácet (splatit), od žalovaného zjistila některé (nepříliš konkrétní) informace. 7. Po právní stránce soud poměr mezi účastníky, jenž byl založen písemnou smlouvou ze dne 8. 1. 2022, hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi nimi dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy (dále jen„ ZSÚ“); srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ (žalobkyně úvěr nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti a žalovaný s ní nejednal v rámci podnikatelské činnosti, popř. v rámci samostatného výkonu svého povolání). Smlouva byla uzavřena písemně, byť tzv. distančním způsobem, neboť právní jednání účastníků směřující k jejímu uzavření (nabídka a její přijetí) bylo učiněno elektronickou formou umožňující zachycení obsahu smlouvy a určení jednající osoby (srov. § 562 odst. 1 OZ); žalovaný ostatně za účelem ověření své totožnosti doložil žalobkyni kopii občanského průkazu a žalobkyně uvedla, že ověřovala i totožnost majitele bankovního účtu, který byl určen k vyplacení úvěru. 8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebite