26 C 93/2023-48 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 28. 6. 2023, ve znění jejího doplnění doručeným soudu dne 21. 11. 2023, se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 15 608,92 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále též jen„ [právnická osoba]“), dne 9. 8. 2021 uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě [právnická osoba] žalované poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč. Úrok byl sjednán v sazbě 18,34 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 394 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 8. 2022. S úvěrovou splátkou byla žalovaná povinna platit i poplatek v celkové výši 10 477 Kč. Žalovaná smluvní povinnosti řádně a včas neplnila, když dosud uhradila pouze částku 3 600 Kč. Pohledávku z této smlouvy následně nabyla žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, s účinností k 16. 12. 2022, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalobkyně po žalované požadovala uhradit jistinu v částce 8 001,39 Kč a sjednané poplatky ve výši 7 607,53 Kč. Žalobkyně uplatnila rovněž kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 835,03 Kč a zákonný úrok z prodlení (v sazbě 8,5 %) z částky 8 001,39 Kč od 15. 12.2022 do zaplacení a dále kapitalizovaný úrok ve výši 521,76 Kč a úrok v sazbě 18,34 % ročně z částky 8 001,39 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. K výzvě soudu žalobkyně žalobu doplnila o vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti žalované, konkrétně, že před uzavřením předmětné smlouvy zjišťovala od žalované údaje v rozsahu odpovídajícím obsahu zákaznické karty ze dne 6. 8. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl dne 18. 12. 2023. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ač k němu byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Žalobkyně se z účasti při jednání omluvila a současně souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Při jednání soud provedl listinné důkazy označené a předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující skutečnosti: 5. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil právní osobnost žalobkyně a zjistil rovněž, že je oprávněna mj. k podnikání v oblasti poskytování či zprostředkování spotřebitelského úvěru. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 8. 2021 vyplývá, že se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, ty měla žalovaná spolu s úrokem v sazbě 88 % ročně, poplatkem ve výši 8 917 Kč a doplňkovým pojištěním v celkové výši 1 560 Kč žalobkyni splatit 52 týdenními splátkami ve výši 394 Kč s tím, že poslední splátka bude činit 389 Kč. Z obsahu smlouvy je zřejmé, že [právnická osoba] s žalovanou jednala v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná nevystupovala ani jako podnikatelka ani v rámci samostatného výkonu svého povolání. Součástí smlouvy byly formou odkazu učiněny smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru [právnická osoba], z nichž vyplývá další obsah předmětného právního vztahu. Z listiny označené jako„ tabulka umoření“ ze dne 19. 12. 2022 je patrné, že dne 9. 8. 2021 byla sjednána smlouva [číslo] na základě žalovaná téhož dne čerpala úvěr ve výši 10 000 Kč, a že ve dne 12. 8. 2021 a 21. 9. 2021 bylo na tento úvěr zaplaceno celkem 3 600 Kč (2 x 1 800 Kč). Z listiny označené jako„ zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr“ vyplývá, že žalovaná před uzavřením úvěrové smlouvy sdělila [právnická osoba], že je [anonymizováno], dosáhla [anonymizováno] vzdělání, [anonymizováno] s [role v řízení], je zaměstnána na plný úvazek a na dobu neurčitou na dělnické pracovní pozici u zaměstnavatele [příjmení] [jméno] [příjmení], [IČO], sídlem [adresa], a její průměrný celkový měsíční příjem činí 21 386 Kč. Sdělila též, že nemá závazky u jiné společnosti z titulu spotřebitelského úvěru a její celkové měsíční výdaje činí 4 000 Kč. V zákaznické kartě je též uvedeno, že čistý příjem žalované byl ověřen pracovní smlouvou a výpisy z účtu za květen až červenec 2021. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a přílohy (seznamu postupovaných pohledávek) vyplývá, že [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy. Z dopisu ze dne 16. 12. 2022 dále vyplývá, že [právnická osoba] žalované oznámila postoupení pohledávky žalobkyni; z podacího lístku ze dne 13. 1. 2023 je zřejmé, že tohoto dne odeslala žalobkyně žalované doporučenou poštovní zásilku. Dopisem ze dne 1. 6. 2023 vyzvala žalobkyně, resp. tak jejím jménem učinil její zástupce, žalovanou k zaplacení dluhu vyčísleného v celkové výši 17 973,87 Kč, a to ve lhůtě do 16. 6. 2023, a upozornila ji, že jinak přistoupí k soudnímu vymáhání dluhu; dopis odeslal zástupce žalobkyně žalované dne 2. 6. 2023 doporučenou poštovní zásilkou (což je patrné z poštovního podacího lístku). 6. Na základě uvedených dílčích skutkových zjištění soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že dne 9. 8. 2021 uzavřely [právnická osoba] a žalovaná písemnou smlouvu, kterou se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaná se oproti tomu zavázala vyčerpané prostředky žalobkyni vrátit ve formě 52 týdenních splátek s dohodnutým úrokem (včetně úhrady za poplatek a pojištění), přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 8. 2022. Žalovaná však vrátila v součtu jen částku 3 600 Kč (částku 1 800 Kč dne 12. 8. 2021 a tutéž částku dne 21. 9. 2021). Před uzavřením smlouvy [právnická osoba], v rámci posuzování, zda je žalovaná schopna budoucí úvěr splácet (a zcela splatit), od žalované zjistila některé dílčí, nepříliš konkrétní informace o jejích poměrech, přičemž tyto údaje ani (dostatečně) neověřila. V prosinci 2022 postoupila [právnická osoba] předmětnou pohledávku žalobkyni. 7. Po právní stránce soud poměr mezi [právnická osoba] a žalovanou, založený písemnou smlouvou ze dne 9. 8. 2021, hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi nimi dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru (dále jen„ ZSÚ“), jenž nabyl účinnosti dne 1. 12. 2016; srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ (žalobkyně úvěr nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti, žalovaná s ní však nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání). 8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně anebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tzn. jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ). 10. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná (viz § 87 odst. 1 věta první ZSÚ). 11. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (v němž Ústavní soud konstatoval, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod - LZPS) a v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 (v němž uzavřel, že čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/