15 C 361/2024-25 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 27 850,97 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 14.3.2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v celkové výši 25 776 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Žalovaný dlužnou částku řádně nesplácel a dostal se do prodlení. Na dluh uhradil pouze částku 13 500,01 Kč. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 23 804,25 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 962,71 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 500 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 967,43 Kč, inkasním poplatkem ve výši 4 041,60 Kč, úrokem za období od 15.5.2023 do 1.11.2023 ve výši 886,95 Kč, smluvní pokutou ve výši 4 046,72 Kč. K prokázání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že v žádosti o úvěr žalovaný uvedl okolnosti týkající se jeho finanční situace, údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů. Na dokumentu jsou označeny doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho úvěruschopnosti.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.3. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.4. Ze žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný je invalidní důchodce, kdy jeho jediným příjmem je invalidní důchod ve výši 9 333 Kč. Jaký doklad byl předložen k ověření tohoto příjmu není zřejmé, když na žádosti je uvedeno jiný doklad a zcela nečitelná poznámka. Žalovaný dále uvedl, že jeho měsíčními výdaji jsou náklady na bydlení a energie ve výši 1 000 Kč, kdy není zřejmé, jak byla tato částka ověřena. Další neověřené výdaje uvedl žalovaný ve výši 3 860 Kč. Právní předchůdce žalobkyně tak dospěl k závěru, že žalovaný má použitelný měsíční příjem ve výši 4 413 Kč.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem ve výši 1 522 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 4 157 Kč, poplatkem za inkaso plateb ve výši 5 400 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 987 Kč.6. Uzavřená smlouva o úvěru jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.7. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel ji jakožto spotřebitel dle § 419 občanského zákoníku, proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.12. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ale i dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku.13. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšel z žalovaným uvedených skutečností ohledně příjmů a výdajů, přičemž není zřejmé, jakým způsobem ověřil příjem žalovaného, když na žádosti je uvedeno jiný doklad a nečitelná poznámka. Právní předchůdce žalobkyně dále naprosto rezignoval na ověření údajů ohledně výdajů žalovaného, kdy navíc výdaje žalovaného na bydlení včetně energií ve výši 1 000 Kč se nejeví jako pravděpodobné.14. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. , spisová značka, , č.j. , incidenční spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, č.j. , incidenční spisová značka, , rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. , spisová značka, .15. Uzavřená úvěrová smlouva je proto neplatná.16. S ohledem na neplatnost smlouvy je namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatil právní předchůdce žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.17. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.18. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaný není povinen hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době