22 C 209/2024-25 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení 44 997,22 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , RČ, ze dne , datum, . Ten se skládá z dlužné jistiny ve výši 43 045,22 Kč, nákladů na vymáhání pohledávky 600 Kč, poplatků 352 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, a dále příslušenství.2. Soud zjistil z dále uvedené úvěrové smlouvy, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , RČ, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč s tam uvedenou splatností. Úvěrový rámec činil 30 000 Kč a mohl být za trvání závazkového vztahu účastníků zvýšen.3. Z listiny výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná čerpala celkem z úvěrového rámce 43 000 Kč částku 131 213,59 Kč, žalobkyni pak do , datum, uhradila celkem 114 834,76 Kč (poslední částky čerpala ještě , datum, ).4. Na předžalobní upomínku dle tvrzení žalobkyně žalovaný nikterak nereagoval, jak se podává z předžalobní upomínky a potvrzení o jejím doručení a tvrzení žalobkyně.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále též jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 ZSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Podle § 580 odst. 1 OZ, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 OZ, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 odst. 2 OZ, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že žalobkyně jako věřitelka v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela se žalovanou jako dlužnicí v postavení spotřebitelky dne , datum, smlouvu. Na jejím základě žalobkyně poskytla žalované částku 131 213,59 Kč, kterou se jí žalovaná zavázala dohodnutým způsobem vrátit s úrokem a sjednanými poplatky. Žalovaná však svůj závazek porušila a zůstala žalobkyni dlužna částky shora specifikované. Zaplatila jí pouze 114 834,76 Kč.14. Po právní stránce soud vzniklý vztah posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 OZ, v režimu příslušných ustanovení ZSÚ. Na jejím základě se žalobkyně důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, jež žalovaná získala, a to včetně úroku a poplatků (vč. smluvních pokut) v dohodnuté výši.15. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by žalobkyně učinila zadost povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 ZSÚ a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalované).16. Žalobkyně sice tvrdila, že s odbornou péčí prověřovala tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření její úvěruschopnosti před poskytnutím finančních prostředků. Soud má však za to, že tak tomu v projednávaném případě nebylo. Z vágních tvrzení žalobkyně nelze dovodit, jakými listinami přesně byla úvěruschopnost žalované posouzena, a jaké konkrétní údaje z nich byly zjištěny. Žalobkyně se potom jednání soudu dne , datum, nezúčastnila. Zmeškala tím pro sebe možnost být poučena v tomto směru soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu.17. Konkrétně přitom vzbuzuje pochybnosti již sama úvěrová smlouva, kde je uvedeno, že žalovaná byla na mateřské dovolené s měsíčním příjmem 9 000 Kč (a příjem ostatních členů domácnosti činil 30 000 Kč), přičemž měla jedno vyživované dítě.18. Z listiny - potvrzení o provedení ověření bonity klienta (žalované) žalobkyní se navíc dále podává, že žalobkyně ověřila bonitu žalované tak, že výše úvěru činí 43 000 Kč, žalovaná byla na mateřské dovolené s měsíčním příjmem 9 000 Kč (a příjem ostatních členů domácnosti činil 30 000 Kč), přičemž měla jedno vyživované dítě. Měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti měly činit 0 Kč (a toto považuje soud za kardinální pochybení v rámci ověření úvěruschopnosti žalované, neboť takový údaj je naprosto nevěrohodný).19. Rovněž žalobkyně netvrdila a neoznačila nikterak důkazy, jak posuzovala úvěruschopnost žalované pokaždé, když jí poskytla další finanční prostředky z úvěrového rámce.20. Podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. písm. e) ZSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí celkovou výší spotřebitelského úvěru souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici.21. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.22. Soud uzavřel, že vzhledem k délce trvání úvěrování žalované (více než tři roky) a postupného navýšení úvěrů bylo nutno, aby žalobkyně s péčí řádného hospodáře znovu posuzovala úvěruschopnost žalované. „Jak uvádí důvodová zpráva [k § 86 ZSÚ, pozn. soudu], uplyne-li mezi posouzením úvěruschopnosti a navýšením spotřebitelského úvěru delší doba, je na odborné péči poskytovatele, zda alespoň ověří, zda se situace na straně spotřebitelových příjmů, výdajů či jiných skutečností nezměnila. (srov. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . § 86 [Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele]. In: , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Zákon o spotřebitelském úvěru. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 427, marg. č. , hodnota, .)23. Žalobkyně se potom jednání soudu dne , datum, nez