22 C 253/2024-27 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně , právnická osoba, . domáhala na žalovaném zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Dluh žalovaného se skládá z dlužné jistiny ve výši , částka, , dále jej tvoří kapitalizovaný smluvní úrok , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru , částka, , náklady na vyhodnocení úvěru , částka, , inkasní poplatek , částka, , smluvní pokuta ve výši , částka, , a dále příslušenství.2. Soud zjistil z dále uvedené úvěrové smlouvy, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (, Anonymizováno, , nejrychlejší , Anonymizováno, ), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, s tam uvedenou splatností. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na dluh uhradil , částka, .3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek se podává, že uvedená pohledávka za žalovaným vč. příslušenství byla smluvně postoupena žalobkyni smlouvou ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný vyrozuměn, jak se podává z přípisu z téhož dne a potvrzení o jeho doručení.4. Na předžalobní upomínku dle tvrzení žalobkyně žalovaný nikterak nereagoval, jak se podává z předžalobní upomínky a potvrzení o jejím doručení a tvrzení žalobkyně.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále též jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 ZSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Podle § 580 odst. 1 OZ, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 OZ, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 odst. 2 OZ, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka, v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela s žalovaným jako dlužníkem v postavení spotřebitele dne , datum, smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku , částka, , kterou se jí žalovaný zavázal dohodnutým způsobem vrátit s úrokem a sjednanými poplatky. Žalovaný však svůj závazek porušil a zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen částky shora specifikované. Zaplatil jí pouze , částka, .14. Po právní stránce soud vzniklý vztah posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 OZ, v režimu příslušných ustanovení ZSÚ. Na jejím základě se žalobkyně, jež pohledávku nabyla postoupením podle § 1879 a násl. OZ, důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, jež žalovaný získal, a to včetně úroku a poplatků (vč. za pojištění) v dohodnuté výši.15. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně učinila zadost povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 ZSÚ a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného).16. Žalobkyně sice tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí prověřovala tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření jeho úvěruschopnosti před poskytnutím finančních prostředků. Soud má však za to, že tak tomu v projednávaném případě nebylo. Z vágních tvrzení žalobkyně nelze dovodit, jakými listinami přesně byla úvěruschopnost žalovaného posouzena, a jaké konkrétní údaje z nich byly zjištěny. Žalobkyně se potom jednání soudu dne , datum, nezúčastnila. Zmeškala tím pro sebe možnost být poučena v tomto směru soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu. Uvedené skutečnosti nevyšly za řízení najevo ani jinak, když listina žádost o úvěr sice prokazuje, že žalovaný doložil právní předchůdkyni žalobkyně výplatní pásky. Jako příjmy žalovaného je uvedena mzda , částka, měsíčně. Nicméně není uvedeno, jak byly doloženy výdaje žalovaného, zvláště za situace, když tvrzené měsíční výdaje na bydlení a energie v nájemním bydlení žalovaného mají činit pouze , částka, měsíčně. To se soudu jeví jako značně nevěrohodné. Rovněž se podává, že žalovaný hradil srážky ze mzdy nebo výživné , částka, měsíčně, aniž by to bylo doloženo listinami. Skutečnost, že žalovaný čelí srážkám ze mzdy přitom svědčí o exekučním vymáhání nedobrovolně hrazených dluhů a musí mít svůj odraz v posouzení úvěruschopnosti žalovaného.17. Soud proto uzavřel, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 OZ, neplatná (viz též § 87 odst. 1 ZSÚ); k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 OZ). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 OZ jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil částkou , částka, , která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (, částka, ) a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (, částka, ) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne , datum, ).18. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 87 odst. 1 in fine ZSÚ jako běžnou třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný neúčastí u soudního jednání pro sebe zmeškal možnost být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby tvrdil okolnosti, z nichž by soud mohl uzavřít, jaká doba je přiměřená jeho možnostem, a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu19. Z vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku dlužné jistiny jako náhradu za bezdůvodné obohacení v penězích. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na 39,14 % z celkové výše nákladů řízení, přičemž tato částka představuje rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,57 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 30,43 %. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly.