26 C 31/2024-56 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 27. 11. 2023 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 39 933,17 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně – , právnická osoba, , a.s., IČO , IČO, (dále jen „společnost , Anonymizováno, “), s žalovaným dne 15. 10. 2004 uzavřela Smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky převodem na jeho běžný účet, a to jednorázově a neúčelově. Žalovaný se zavázal splatit společnosti , Anonymizováno, úvěr v dohodnutých splátkách s úrokem v sazbě 17,90 % ročně a zaplatit i sjednané poplatky. Jelikož žalovaný své smluvní povinnosti porušil (opakovaně se dostal do prodlení s placením splátek), využila společnost , Anonymizováno, smluvního oprávnění a úvěr zesplatnila ke dni 21. 9. 2005, kdy dluh žalovaného činil celkem 41 818,70 Kč (součet jistiny, úroků, poplatků a smluvní pokuty). Předmětnou pohledávku společnost , Anonymizováno, , resp. její právní nástupkyně (společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, ) postoupila žalobkyni smlouvou z 18. 6. 2019, což žalovanému bylo oznámeno dopisem odeslaným 17. 7. 2019. Vedle částky 39 933,17 Kč uplatnila žalobkyně příslušenství pohledávky: konkrétně úrok kapitalizovaný v částce 1 789,85 Kč a v sazbě 17,90 % ročně z částky 30 482,51 Kč za dobu od 22. 6. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný v částce 95,68 Kč a z částky 39 933,17 Kč za dobu od 22. 6. 2019 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože jej k tomu soud vyzval.3. Soud věc projednal při jednání dne 22. 7. 2024 v nepřítomnosti žalovaného, který – ač byl k jednání včas předvolán – se k jednání bez omluvy nedostavil /srov. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)/; při jednání dne 22. 7. 2024 soud pouze vyhlásil rozsudek.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:5. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil právní osobnost žalobkyně a rovněž zjistil, že předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Z listiny označené jako „Oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný“ vyplývá, že , právnická osoba, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., IČO , IČO, , žalovanému oznámila, že – pro opakované porušování smluvních podmínek – prohlašuje úvěr č. , č. účtu, (na částku 33 000 Kč) za zcela splatný k 21. 9. 2005, s tím, že celková dlužná částka činí 41 818,70 Kč (součet nesplacené jistiny 30 482,51 Kč, úroku ke dni zesplatnění 1 789,85 Kč, úroku z prodlení k témuž dni 95,68 Kč, poplatků 956 Kč, nákladů upomínání 300 Kč a smluvní pokuty 8 194,66 Kč); současně žalovaného vyzvala, aby dluh uhradil do deseti dnů. Ze „Smlouvy o postoupení pohledávek č. , hodnota, “ ze dne 18. 6. 2019, její přílohy (seznamu postupovaných pohledávek) a dohody o úplatě za postoupení pohledávek z téhož dne vyplývá, že , právnická osoba, ., předmětnou pohledávku – spolu s bezmála jedním tisícem jiných pohledávek – za úplatu převedla (postoupila) žalobkyni. Dopisem z 3. 7. 2019 oznámila , právnická osoba, ., žalovanému, že pohledávku postoupila žalobkyni; dopis byl odeslán doporučenou poštovní zásilkou 16. 7. 2019, což vyplývá z podacího lístku. Dopisem ze dne 31. 10. 2023 žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce (advokáta), žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu vyčísleného v částce 83 907,32 Kč ve lhůtě do 15. 11. 2023 a zároveň jej upozornila, že jinak přistoupí k soudnímu vymáhání; poštovní zásilku odeslal zástupce žalobkyně žalovanému téhož dne, což je zřejmé z podacího archu.6. Na základě takto provedeného dokazování soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že dne 21. 9. 2005 společnost , právnická osoba, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., prohlásila za splatný „úvěr č. , č. účtu, “, který poskytla žalovanému v částce (jistině) 33 000 Kč na základě dříve uzavřené smlouvy, a vyzvala ho k zaplacení dluhu ve lhůtě deseti dnů. Dne 18. 6. 2019 tato společnost (s novou obchodní firmou , právnická osoba, .) pohledávku za žalovaným za úplatu převedla žalobkyni.7. Žalobkyně soudu ani při jednání nepředložila některé označené důkazy, zejména samotnou smlouvu a další smluvní dokumentaci (všeobecné obchodní podmínky, sazebník poplatků) a výpis z účtu, jenž měl doložit faktické čerpání úvěru. Soud důkaz těmito listinami neprovedl, neboť – s ohledem na žalobní tvrzení a provedený důkaz prohlášením banky o zesplatnění úvěru a na důvody, které soud vedly rozhodnutí věci (tj. zamítnutí žaloby) – by takové další dokazování bylo zbytečné (na rozhodnutí soudu by nic nezměnilo). Soud tudíž o věci rozhodl s předpokladem, že by žalobkyně své důkazní břemeno o všech jí tvrzených (rozhodných) skutečnostech unesla.8. Při právním posouzení věci soud vycházel zejména z následujících zákonných ustanovení:9. Podle § 2 písm. a) věty první zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění platném a účinném ke dni (tvrzeného) uzavření předmětné smlouvy o úvěru (15. 10. 2004), se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit.10. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném ke dni (tvrzeného) uzavření předmětné smlouvy, (dále jen „ObčZ“) jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odst. 2 tohoto ustanovení je dodavatelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle odst. 3 tohoto ustanovení je spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.11. Podle § 657 ObčZ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.12. Podle § 658 odst. 1 ObčZ lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.13. Podle § 100 odst. 1 ObčZ se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.14. Podle § 100 odst. 2 věty první ObčZ se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.15. Podle § 101 ObčZ, pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.16. Podle § 517 odst. 1 věty první ObčZ je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení.17. Podle § 563 ObčZ, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.18. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“) soukromé právo spočívá zejména na zásadách, (mj.) že nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých /písm. c)/ a daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny /písm. d)/.19. Podle § 3 odst. 3 OZ soukromé právo vyvěrá i z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.20. Podle § 4 odst. 1 OZ se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.21. Podle § 6 odst. 1 OZ má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu.22. Podle § 8 OZ zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.23. Podle § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.24. Podle § 420 odst. 1 OZ, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.25. Podle § 433 odst. 1 OZ, kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se má za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.26. Podle § 1 o. s. ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském