26 C 76/2024-21 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 18 993 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný v rozhodné době byl provozovatelem osobního automobilu s objemem válců nad 2500 cm3, VIN , VIN kód, , RZ , SPZ, , a ve vztahu k tomuto automobilu (dále též jen „předmětný automobil“) nebylo v době od 1. 1. 2022 do 20. 7. 2022, kdy byl evidován v registru silničních vozidel, sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně tudíž na žalovaném požaduje částku 18 693 Kč (zákonný příspěvek za 201 dnů, po které byl předmětný automobil provozován bez povinného ručení, vypočtený z denní sazby určené pro tyto automobily ve výši 93 Kč) a částku 300 Kč (poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva). K zaplacení příspěvku i poplatku jej žalobkyně písemně vyzvala, avšak žalovaný svou povinnost doposud ani zčásti nesplnil, přestože byl k zaplacení dluhu znovu (opakovaně) vyzván žalobkyní a posléze (předžalobní výzvou) i její zástupkyní.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez jednání. Žalobkyně souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že i on s takovým postupem souhlasí /§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)/. Dle § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané, že žalovaný byl v rozhodné době provozovatelem předmětného automobilu, ve vztahu k němuž – ačkoliv byl evidován v registru silničních vozidel – nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla („povinné ručení“) dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPOPV“). Výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu , Anonymizováno, ze dne 8. 9. 2022 žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku za rozhodnou dobu, vypočteného z denní sazby 93 Kč pro osobní automobily s objemem válců v uvedeném rozmezí, tj. částky 18 693 Kč (za 201 dnů), a dále částky 300 Kč (nákladů na uplatnění pohledávky), to vše do 60 dnů od doručení výzvy. Splatnost příspěvku nastala na základě této výzvy 22. 11. 2022. Následně žalobkyně žalovanému odeslala upomínku o zaplacení dluhu a k zaplacení jej nakonec vyzvala i zástupkyně žalobkyně s upozorněním, že jinak přistoupí k jeho soudnímu vymáhání. Žalovaný přesto žalobkyni dluh ani zčásti neuhradil. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo anebo zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný v rozhodné době byl provozovatelem předmětného automobilu; naopak, žalobní tvrzení jsou v souladu s předloženými listinami. Po právní stránce soud žalobkyní uplatněné nároky posoudil jako právo (nárok) na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1, 3 a 5 ZPOPV a § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí ZPOPV, ve znění pozdějších předpisů, za dobu, po kterou byl předmětný automobil – v rozporu s § 1 odst. 2 ZPOPV – provozován, aniž by bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva v paušální výši 300 Kč žalobkyně požadovala v souladu s § 4 odst. 4 ZPOPV a § 2a prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb. a uplatněný úrok z prodlení odpovídá § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.5. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 993 Kč a úrok z prodlení (v zákonné sazbě 15 % ročně) z částky 18 693 Kč (příspěvek nepojištěných) za dobu od 23. 11. 2022 do zaplacení.6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve věci úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 byla – nálezem Ústavního soudu z 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil na základě vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 768 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku (800 Kč), odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupkyně žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 168 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 800 Kč/.7. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud zohlednil i typovou jednoduchost vymáhání v této věci uplatněného nároku.8. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. advokátem, neboť tento náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je natolik personálně i technicky vybavena, aby sama, tzn. bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně a přitom bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva. To ostatně žalobkyně sama učinila a opakovaná výzva sepsaná advokátem byla zbytečná. Náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva (příspěvku), které v sobě jistě zahrnuje rovněž výzvu k plnění s upozorněním na hrozící soudní vymáhání dluhu, soud žalobkyni přiznal jako příslušenství pohledávky (§ 4 odst. 4 ZPOPV) ve výši 300 Kč. Tato speciální právní úprava, resp. paušální náhrada má pokrývat veškeré náklady žalobkyně z doby předžalobní, včetně nákladů upomínání. Nadto by žalobkyně měla od samého počátku (tedy již v první, primárně hmotněprávní výzvě k zaplacení) upozorňovat dlužníka na hrozící soudní řízení, jestliže svou povinnost včas nesplní. V případě žalobkyně proto není namístě použití obecné úpravy, jež stanoví náhradu za úkon spočívající ve výzvě k plnění před podáním žaloby, který je jinak (jiným osobám) kompenzován v rámci náhrady nákladů řízení.9. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.