32 C 219/2023-21 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, a to společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 12. 10. 2020 uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu č. 100241985, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v 78 pravidelných splátkách po 851 Kč splatných týdně do 11.4.2022 spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaný ale úvěr splatil pouze ve výši 3 251 Kč, zbylou část úvěru žalovaný nevrátil. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a to tak, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výši svých příjmů a výdajů, jakož i jiných poměrech, přičemž žalobkyně přezkoumala tvrzení oproti předloženým dokladům, jako pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Při splnění podmínek dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 4. Jelikož žalobkyně vzala žalobu před jednáním v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku částečně zpět, soud tedy nejprve v tomto rozsahu řízení o žalobě dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. zastavil. 5. Ze smlouvy č. 100241985 ze dne 12. 10. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet částkou 851 Kč v 78 splátkách splatných týdně, přičemž se zavázal úvěr vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím, a to úrokem v sazbě 88 % ročně vyčísleným za období trvání smlouvy částkou 24 177 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za komfortní splácení ve výši 3 426 Kč a poplatkem za flexibilní splácení ve výši 4 860 Kč. 6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě č. 100241985 a z opisu výpisu proplacení smlouvy č. 100241985 soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 30 000 Kč. 7. Z úvěrové karty ke smlouvě č. 100241985 soud zjistil, že při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s tím, že jeho příjmy činí 32 344 Kč a výdaje 7 000 Kč, přičemž uvedené právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy, výpisů z účtů a faktur. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, z její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodla na postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy č. 100241985 za žalovaným, přičemž oznámení bylo žalovanému odesláno dne 13. 1. 2023, jak soud zjistil z podacího lístku. 9. Výzvou ze dne 1. 6. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy, přičemž výzva byla odeslána dne 2. 6. 2023, jak soud zjistil z příslušného podacího archu. 10. Z výpisu systému časových řad ARAD České národní banky soud zjistil, že v říjnu 2020 činila úroková sazba poskytovaná bankami u úvěrů poskytovaným domácnostem 9,42 % ročně. 11. Ostatní žalobkyní navržené důkazy soud pro nadbytečnost neprovedl. 12. Na základě zjištění učiněných z účastníky předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 13. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet částkou 851 Kč týdně v 78 splátkách do 11. 4. 2022, přičemž žalovaný čerpal úvěr v plné výši a vrátil pouze částku ve výši 3 251 Kč, přičemž se zavázal úvěr vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím, a to úrokem v sazbě 88 % ročně vyčísleným za období trvání smlouvy částkou 24 177 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za komfortní splácení ve výši 3 426 Kč a poplatkem za flexibilní splácení ve výši 4 860 Kč. V říjnu 2020 činila úroková sazba poskytovaná bankami u úvěrů poskytovaným domácnostem 9,42 % ročně. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla ze žalovaným uvedených příjmů a výdajů, které ověřila z pracovní smlouvy, výpisů z účtů a faktur. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodla na postoupení pohledávky za žalovaným ze shora uvedeného důvodu. Žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného se splácením dluhů vyzvala žalovaného k vrácení zbytku dlužné částky a následně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaný zbytek dluhu neuhradil. V říjnu 2020 činila úroková sazba poskytovaná bankami u úvěrů poskytovaným domácnostem 9,42 % ročně. 14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 15. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 16. Žalobkyně tak má právo na vrácení zbylé části poskytnutých peněžních prostředků, avšak co se týče ujednaného příslušenství, ujednaná výše úroku v sazbě 88 % ročně více než devětkrát přesahuje úrokovou sazbu, za kterou poskytovaly běžně banky úvěry v době uzavření úvěrové smlouvy, jež je předmětem tohoto řízení. Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 dovodil, že za nepřiměřenou výši úroků lze mít takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud dovodil, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát až třikrát. Z uvedeného lze dle názoru soudu dovodit, že hranice, kdy lze sjednaný úrok považovat za nemravný, se pohybuje kolem čtyřnásobku úroku poskytovanému bankami. Jelikož v daném případě sjednaný úrok převyšuje obvyklý úrok poskytovaný v daném čase, jak výše uvedeno, více než devětkrát, hodnotí soud sjednaný úrok jako zjevně příčícím dobrým mravům, a tudíž ujednání o výši úroku jako absolutně neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o. z., přičemž neplatnost se vztahuje dle § 576 o. z. pouze na ujednání o výši úroků. 17. Jelikož je ujednání o úroku podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.), přičemž výše úroku nebyla ujednána, když ujednání soud shledal za absolutně neplatné, je žalovaný povinen zaplatit dle § 1802 o. z. obvyklý úrok požadovaný za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo dlužníka v době uzavření smlouvy. Jelikož bylo soudem zjištěno, že výše obvyklého úroku činí 9,42 % ročně, je to úrok právě v této sazbě, který je žalovaný povinen zaplatit. 18. Co se týče ujednané výše úroku v konkrétní částce 24 177 Kč týče, tato odpovídá výši úroku v sazbě 88 %, pokud by byly splátky hrazeny řádně a včas. Soud tedy přepočítal výši úroku pro sazbu 9,42 % ročně, přičemž dospěl k výši kapitalizovaného úroku ve výši 2 196,52 Kč. K této částce soud dospěl aplikací následujícího matematického vzorce, přičemž uvedený vzorec odpovídá funkci„ =-PLATBA“ v tabulkovém kalkulátoru Excel, a to: kde s = výše splátky, J = jistina, Ur = úroková sazba roční, Pr = počet splátek za rok, Pc = počet splátek celkem. Uvedenou rovnici lze dovodit z výpočtu posloupnosti. 19. Tímto výpočtem soud dospěl k tomu, že týdenní splátka s úrokem 9,42 % ročně pro úvěr ve výši 30 000 Kč v 78 týdenních splátkách (kdy soud vyšel z počtu 52 týdnů za rok), činí částku 412,78 Kč Celkem zaplacená částka v 78 splátkách činí 32 196,84 Kč, spolu se sjednaným poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za komfortní splácení ve výši 3 426 Kč a poplatkem za flexibilní splácení ve výši 4 860 Kč tak činí částka, která měla být žalovaným zaplacena, částku 41 982,52 Kč. Jelikož žalovaný zaplatil částku 3 251 Kč, jak uváděla žalobkyně ve své žalobě, činí dlužná částka za období do konce sjednané doby splácení částku 38 731,52 Kč, kterou soud uložil žalovanému zaplatit, přičemž pro zbylou částku 21 172,20 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 20. Soud dále přiznal žalovanému běžící úrok z dlužné jistiny v sazbě 9,42 % od 12. 4. 2022 do zaplacení (přičemž do 14. 12. 2022 je úrok uveden v kapitalizované výši), k výši úrokové sazby soud odkazuje na odůvodnění shora. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspě