15 C 227/2025-21 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 11 595,25 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 7.10.2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a to dne 7.10.2024. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky dle smlouvy, dlužnou částku však řádně nesplácel.Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně vycházela ze zjištění, že žalovaný žije ve společné domácnosti spolu s další osobou s vlastním příjmem. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 12 633 Kč (dle bankovního výpisu). Výdaje žalovaného na bydlení činí 3 500 Kč, další nezbytné výdaje 1 500 Kč, zbytné výdaje 1 500 Kč. Žalobkyně na základě těchto skutečností dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet.Ze smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru a to dne 7.10.2024. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 20 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky dle podmínek smlouvy.Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení.Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný jako spotřebitel, žalobkyně byla proto povinna před uzavření smlouvy zkoumat úvěruschopnost dlužníka.Žalobkyně vycházela ze zjištění, že žalovaný žil v době uzavření smlouvy v domácnosti s další osobou s vlastním příjmem. Jeho příjmy činily 12 633 Kč, což bylo zjištěno z výpisu z bankovního účtu. Nutno zdůraznit, že příjmové transakce jsou na tomto účtu zpravidla v řádu nižších stokorun, nejedná se o jeden příjem např. ze zaměstnání nebo z jiné výdělečné činnosti. Žalobkyně nezjišťovala, z jakého důvodu tomu tak je, nelze proto učinit závěr, že se jedná o pravidelný příjem žalovaného. Výdaje žalovaného nejsou žádným způsobem ověřeny, přičemž se jeví značně podhodnocené (výdaje na bydlení 3 500 Kč, další nezbytné 1 500 Kč).Žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když nezjistila přesně, o jaké příjmy žalovaného se jedná a zda jde učinit závěr, že žalovaný bude těchto příjmů dosahovat pravidelně. Zároveň neověřila výdaje žalovaného, které se jeví značně podhodnocené. Použitelný příjem, ke kterému došla, je tak naprosto nevypovídající o skutečné schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr.Uzavřená smlouva o úvěru je proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.Poskytnuté peněžní prostředky tak byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen tuto částku dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 5 000 Kč, ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná jistina činí 4 999,97 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do této částky včetně zákonného úroku z prodlení.Ve zbylé části žalobu zamítl.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalobkyně i žalovaný měli ve věci přibližně stejný úspěch.