15 C 233/2025-28 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 12 950,71 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 14.9.2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , hodnota, . Žalovaná přes výzvu neuhradila svůj dluh, žalobkyně proto v souladu se smlouvu odstoupila od smlouvy, pohledávka se stala splatnou ke dni 15.2.2025. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 10 000 Kč, poplatky ve výši 2 950,71 Kč a úrokem ve výši 1 007,44 Kč.2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila.3. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.5. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalované dle občanského průkazu, ověřila dále její osobu v registru SOLUS. Žalobkyně vyšla ze zjištění, že čistý měsíční příjem žalované činí 24 550 Kč, náklady na bydlení 6 350 Kč, splátky úvěru 2 500 Kč. Jiné výdaje žalovaná nemá. Příjmy a výdaje žalobkyně žádným způsobem neověřila.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr s výší disponibilního úvěrového limitu 10 000 Kč. První čerpání úvěru ve výši 4 960 Kč bylo účelové – koupě sluchátek.7. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení.8. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.13. Smlouvu o úvěru uzavřela žalovaná jako spotřebitel, žalobkyně byla proto povinna před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost dlužníka.14. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti spokojila s tvrzením žalované o výši jejích příjmů, tuto částku žádným způsobem neověřila. Ohledně výdajů (které rovněž nebyly nijak ověřeny), se jeví jako zcela absurdní, že by žalovaná měla pouze náklady na bydlení a na splácení úvěrů. Jiné výdaje však dle žalobkyně nemá.15. Na základě takto zjištěných skutečností však nemohla žalobkyně učinit kvalifikovaný závěr, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Před uzavřením smlouvy o úvěru je nutné zjistit zcela konkrétně majetkové a výdělkové poměry žadatele o úvěr, minimálně zjistit jeho příjmy, jeho hlavní výdaje, jako jsou výdaje na bydlení, případné výživné, dále zjistit, zda splácí jiné půjčky či úvěry apod. Zjištěné skutečnosti je nutné ověřit. Žalobkyně však na řádné zjištění a ověření schopnosti dlužníka splácet úvěr zcela rezignovala.16. Uzavřená smlouva o úvěru je proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.17. Poskytnuté peněžní prostředky tak byly žalované poskytnuty bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinna tuto částku dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.18. Z uvedených důvodů soud vyhověl žalobě pouze co do jistiny ve výši 10 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení (výrok I.).19. Ve zbylé části soud žalobu zamítl (výrok II.).20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Celkové náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, mimosmluvní odměna ve výši 3 x 400 Kč (dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 3 paušální částky náhrad hotových výdajů advokáta po 100 Kč podle § 14b odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty i náhrada této daně ve výši 21 % ze součtu odměny a hotových výdajů. Celkové náklady řízení vynaložené žalobkyní tak činí 2 615 Kč. Žalobkyně měla ve věci úspěch co do částky 10 000 Kč z žalované částky 12 950,71 Kč, tedy co do 77 %, neúspěch co do 23 %, náleží jí tedy 54 % vynaložených nákladů, tj. částka 1 412,10 Kč. Povinnost žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.