15 C 238/2025-24 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 24 401 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 14.10.2024 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit dle podmínek smlouvy, úvěr však řádně nesplácel a dostal se do prodlení. Splatnost poskytovaného úvěru byla 30 dní od jeho poskytnutí. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 19 530 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč, poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatkem za SMS servis ve výši 245 Kč, poplatkem za prodloužení splatnosti ve výši 1 470 Kč, účelně vynaloženými náklady ve výši 300 Kč, smluvní pokutou ve výši 1 172 Kč a příslušenstvím.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.4. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán, jeho příjem činí 63 000 Kč, příjem ostatních členů v domácnosti 40 000 Kč, nesplácí jiné úvěry. Žalovaný byl dále prověřován z veřejně dostupných databází.5. Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 14.10.2024 uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena na 13.11.2024.6. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení.7. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.12. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný jako spotřebitel, žalobkyně byla proto povinna před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost dlužníka.13. Žalobkyně předložila kartu klienta, z níž vyplývá příjem žalovaného ve výši 63 000 Kč a příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 40 000 Kč. Příjem žalovaného však nebyl žádným způsobem ověřen, resp. nelze zjistit, zda byl nějakým způsobem ověřen. Žalobkyně pak zcela rezignovala na ověření výdajů žalovaného. Před uzavřením smlouvy o úvěru je však nutné zjistit zcela konkrétně majetkové a výdělkové poměry žadatele o úvěr, minimálně zjistit jeho příjmy, jeho hlavní výdaje, jako jsou výdaje na bydlení, případné výživné, dále zjistit, zda splácí jiné půjčky či úvěry apod. Zjištěné skutečnosti je nutné ověřit. Žalobkyně však na řádné zjištění a ověření schopnosti dlužníka splácet úvěr zcela rezignovala.14. Pokud by se žalobkyně dostavila na jednání, byla by soudem ve smyslu § 118a o.s.ř. poučena o tom, že je třeba doplnit tvrzení a navrhnout důkazy k tomu, zda žalobkyně nějakým jiným způsobem ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se však k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena.15. Uzavřená smlouva o úvěru je proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.16. Poskytnuté peněžní prostředky tak byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen tuto částku dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.17. Z uvedeného důvodu soud žalobě vyhověl co do jistiny ve výši 19 530 Kč a zákonného úroku z prodlení. Ve zbylé části žalobu zamítl.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Celkové náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 977 Kč, mimosmluvní odměna ve výši 3 x 400 Kč (dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 3 paušální částky náhrad hotových výdajů advokáta po 100 Kč podle § 14b odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty i náhrada této daně ve výši 21 % ze součtu odměny a hotových výdajů. Celkové náklady řízení vynaložené žalobkyní tak činí 2 792 Kč. Žalobkyně měla ve věci úspěch co do částky 19 530 Kč z žalované částky 24 401 Kč, tedy co do 80 %, neúspěch co do 20 %, náleží jí tedy 60 % vynaložených nákladů, tj. částka 1 675,20 Kč. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.