15 C 268/2025-32 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 78 723,72 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, a žalovaným byla dne 8.3.2019 uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 85 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 54 059 Kč (představující kapitalizované úroky a poplatky), a to ve 24 měsíčních splátkách po 5 795 Kč. Žalovaný dlužnou částku řádně nesplácel, uhradil pouze částku 9 000 Kč. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 78 723,72 Kč, poplatky za poskytnutí a správu úvěru ve výši 51 335,28 Kč, smluvní pokutou ve výši 42 500 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 389,88 Kč a sankčními poplatky ve výši 2 200 Kč. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 postoupena žalobkyni.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.5. Ze zákaznické karty ze dne 3.3.2019 soud zjistil, že žalovaný v době uzavření smlouvy spoluvlastnil byt nebo dům, ve kterém bydlel, měl základní vzdělání, byl svobodný, bez vyživovacích povinností. Byl zaměstnán jako stavební dělník na plný pracovní úvazek, přičemž jeho čistý příjem činil cca 27 900 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně splácel již jiný závazek částkou ve výši 5 000 Kč měsíčně, jeho odhadované měsíční výdaje činily 5 000 Kč.6. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, a žalovaným byla dne 8.3.2019 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 85 000 Kč.7. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení.8. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.13. Smlouvu uzavřel žalovaný jako spotřebitel, právní předchůdce žalobkyně byl proto povinen před uzavřením zkoumat úvěruschopnost dlužníka.14. Právní předchůdce žalobkyně vycházel ze zákaznické karty žalovaného, z nichž vyplývá, že žalovaný v době uzavření smlouvy spoluvlastnil byt nebo dům, ve kterém bydlel, měl základní vzdělání, byl svobodný, bez vyživovacích povinností. Byl zaměstnán jako stavební dělník na plný pracovní úvazek, přičemž jeho čistý příjem činil cca 27 900 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně splácel již jiný závazek částkou ve výši 5 000 Kč měsíčně, jeho odhadované měsíční výdaje činily 5 000 Kč. Na základě takto zjištěných údajů nelze dospět k závěru, že žalovaný byl schopen úvěr řádně splácet. Odhadované měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč se zdají značně podhodnocené, je prakticky nepředstavitelné, že by měsíční výdaje dospělého člověka v dnešní době byly takto nízké. I s ohledem to, že žalovaný již splácel jiný úvěr či půjčku, byl právní předchůdce žalobkyně povinen řádně zkoumat výdaje žalovaného. Výdaje žalovaného nebyly nadto ani žádným způsobem ověřeny.15. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, použitelný příjem, ke kterému došel, je nevypovídající o skutečné schopnosti žalovaného splácet poskytnutou půjčku.16. Uzavřená smlouva o zápůjčce je proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.17. Poskytnuté peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen tuto částku dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.18. Soud uložil žalovanému povinnost vrátit jistinu ve výši 78 723,72 Kč včetně zákonného úroku z prodlení (výrok I.).19. Ve zbylé části soud žalobu zamítl (výrok II.).20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci větší úspěch, náležela by mu proto poměrná část nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.