15 C 278/2025-18 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 24 740 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 12.3.2024 peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. K prokázání úvěruschopnosti žalobkyně sdělila, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 14 740 Kč a to do 7.12.2024, na dlužnou částku však ničeho neuhradil. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 postoupena žalobkyni.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 12.3.2024 soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, a žalovaným byla uvedeného dne uzavřena smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč.6. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení.7. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.12. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný jako spotřebitel, právní předchůdce žalobkyně byl proto povinen před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost dlužníka.13. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací k prokázání skutečnosti, že její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného.14. Před uzavřením smlouvy o úvěru je nutné zjistit zcela konkrétně majetkové a výdělkové poměry žadatele o úvěr, minimálně zjistit jeho příjmy, jeho hlavní výdaje, jako jsou výdaje na bydlení, případné výživné, dále zjistit, zda splácí jiné půjčky či úvěry apod. Zjištěné skutečnosti je nutné ověřit. Řádné zkoumání úvěruschopnosti je žalobkyně povinna soudu prokázat.15. Uzavřená smlouva o úvěru je proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.16. Poskytnuté peněžní prostředky tak byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen tuto částku dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.17. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, soud proto žalobě vyhověl co do této částky včetně zákonného úroku z prodlení z této částky (výrok I.).18. Ve zbylé části soud žalobu zamítl (výrok II.).19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovanému, který by měl právo na částečnou náhradu nákladů řízení, žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.