26 C 83/2025-48 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 15 615 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná v rozhodné době byla provozovatelkou osobního automobilu s objemem válců od 1 850 cm3 do 2 500 cm3, VIN , VIN kód, , RZ , SPZ, , přičemž ve vztahu k tomuto automobilu nebylo jednak v období od 30. 1. 2024 do 8. 6. 2024 a dále od 9. 6. 2024 do 16. 9. 2024, kdy byl evidován v registru silničních vozidel, sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně tudíž na žalované požaduje částku 8 515 Kč, tj. zákonný příspěvek za dobu 131 dnů za první shora uvedené období a částku 6 500 Kč, tj. zákonný příspěvek za dobu 100 dnů za druhé shora uvedené období, po která byl předmětný automobil provozován bez povinného ručení, vypočtený z denní sazby ve výši 65 Kč a rovněž poplatky spojené s mimosoudním uplatněním práva na zákonné příspěvky ve výši 2 x 300 Kč. K zaplacení příspěvků i poplatků ji žalobkyně vyzvala písemně, avšak žalovaná své povinnosti dosud ani zčásti nesplnila, přestože byla k zaplacení dluhu znovu vyzvána žalobkyní a (předžalobní výzvou) i její zástupkyní.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud účastnice vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez jednání. Žalobkyně souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila; proto soud předpokládal, že i ona s takovým postupem souhlasí /§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)/. Dle § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané, že žalovaná byla v rozhodných obdobích provozovatelkou shora uvedeného automobilu, ve vztahu k němuž – ač byl evidován v registru silničních vozidel – nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla (povinné ručení) podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění platném a účinném do 31. 3. 2024 (dále jen „ZPOPV“), resp. podle zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jenž nabyl účinnosti dne 1. 4. 2024 (dále jen „NZPOPV“). Výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu , Anonymizováno, ze dne 8. 8. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení zákonného příspěvku za období od 30. 1. 2024 do 8. 6. 2024, vypočteného z denní sazby 65 Kč pro tyto automobily, tj. částky 8 515 Kč (za 131 dnů), a to ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy. Splatnost příspěvku nastala na základě této výzvy 22. 10. 2024. Dne 7. 11. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení zákonného příspěvku za období od 9. 6. 2024 do 16. 9. 2024, vypočteného z denní sazby 65 Kč pro tyto automobily, tj. částky 6 500 Kč (za 100 dnů), ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy. Splatnost příspěvku nastala na základě této výzvy dne 21. 1. 2025. Poté žalobkyně žalované odeslala upomínky o zaplacení dluhů za předmětná období; k zaplacení jej nakonec vyzvala i zástupkyně žalobkyně a upozornila ji, že v opačném případě přistoupí k soudnímu vymáhání dlužných plnění. Žalovaná přesto žalobkyni dluh (ani zčásti) neuhradila. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo anebo zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná v rozhodné době byla provozovatelkou předmětného automobilu; naopak, žalobní tvrzení jsou v souladu s provedenými důkazy. Po právní stránce soud žalobkyní uplatněné nároky posoudil jako právo (nárok) na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1, 3 a 5 ZPOPV, § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí ZPOPV (za část rozhodného období do 31. 3. 2024), a dle § 6 odst. 1 a 2 NZPOPV a dle § 5 odst. 1 vyhlášky č. 69/2024 Sb., kterou se provádí NZPOPV (za zbylou část rozhodného období), a to za dobu, po kterou byl předmětný automobil – v rozporu s § 1 odst. 2 ZPOPV, resp. § 6 odst. 1 NZPOPV – provozován, aniž by bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu (škodu) způsobenou jeho provozem. Náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva v paušální výši 300 Kč žalobkyně uplatnila v souladu s § 4 odst. 4 ZPOPV, § 2a prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb., § 45 a násl. NZPOPV a § 6 prováděcí vyhlášky č. 69/2024 Sb. Požadovaný úrok z prodlení odpovídá § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (den po uvedených datech splatnosti příspěvku).5. Z uvedených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 615 Kč (tj. příspěvky ve výši 8 515 Kč a 6 500 Kč spolu s náklady mimosoudního uplatnění ve výši 2 x 300 Kč) a zákonný úrok z prodlení v sazbě 12,75 % ročně z částky 8 515 Kč za dobu od 23. 10. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení v sazbě 12 % ročně z částky 6 500 Kč za dobu od 22. 1. 2025 do zaplacení.6. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud plně úspěšné žalobkyni proti žalované právo na plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v částce 2 010 Kč, jež sestává ze soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta ve výši 800 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 400 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 2 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 210 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 1 000 Kč/. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je soudu známo z úřední činnosti – jde o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud zohlednil i typovou jednoduchost vymáhání v této věci uplatněného nároku. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.7. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. advokátem, neboť tento náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je natolik personálně i technicky vybavena, aby sama, tzn. bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužnici sama vyzvala k plnění a upozornila ji, že v opačném případě dluh uplatní soudně a přitom bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva. To ostatně žalobkyně sama učinila a opakovaná výzva sepsaná advokátem tudíž byla zbytečná. Náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva (příspěvku), které v sobě nepochybně zahrnuje i výzvu k plnění s upozorněním na hrozící soudní vymáhání dluhu, soud žalobkyni přiznal jako příslušenství pohledávky (§ 4 odst. 4 ZPOPV) ve výši 300 Kč, a to ve vztahu ke každému dílčímu uplatněnému příspěvku. Tato speciální právní úprava, resp. paušální náhrada má pokrývat veškeré náklady žalobkyně z doby předžalobní, tj. i náklady upomínání. Nadto by žalobkyně měla od počátku (již v první, primárně hmotněprávní výzvě k zaplacení) upozorňovat dlužníka na hrozící soudní řízení, jestli svou povinnost včas nesplní. V případě žalobkyně proto není namístě užití obecné úpravy, která stanoví náhradu za úkon spočívající ve výzvě k plnění (před podáním žaloby), který je jinak (tzn. jiným osobám) kompenzován v rámci náhrady nákladů řízení.8. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.