7 C 108/2024-25 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 42 528,31 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 17. 5. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky až do výše 29 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovanému byla ve dnech 17. 5. 2023, 18. 5. 2023 a 19. 5. 2023 poskytnuta žalobkyní úvěrovaná částka v celkové výši 29 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8 710 Kč a poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 990 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od 4. 9. 2023 do 3. 12. 2023. K prokázání úvěruschopnosti žalobkyně předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně vycházela ze zjištění, že žalovaný žije sám. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 110 666 Kč (k tomu byl předložen výpis z účtu žalovaného za období od 1. 10. 2020 do 30. 12. 2020). Výdaje žalovaného na bydlení činí 5 000 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč, zbytné výdaje 8 000 Kč. Žalobkyně na základě těchto skutečností dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet.6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalovanému byla ze strany žalobkyně poskytnuta prostřednictvím postupného čerpání ve dnech 17. 5. 2023, 18. 5. 2023 a 19. 5. 2023 úvěrovaná částka v celkové výši 29 000 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, . vyplývá, že v uvedených dnech byla celková částka vyplacena na účet č. , č. účtu, , přičemž majitelem účtu je žalovaný.7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru a to dne 17. 5. 2023. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 29 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky dle podmínek smlouvy.8. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení.9. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.14. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný jako spotřebitel, žalobkyně byla proto povinna před uzavření smlouvy zkoumat úvěruschopnost dlužníka.15. Žalobkyně vycházela ze zjištění, že žalovaný žil v době uzavření smlouvy sám, přičemž jeho příjmy činily 110 666 Kč. Žalobkyně však nepředložila jediný důkaz, z nějž by bylo možné uvedené příjmy ověřit, neboť výpis z účtu, který byl soudu předložen se vztahuje k období od 1. 10. 2020 do 30. 12. 2020, přičemž předmětná smlouva byla mezi účastníky uzavřena až dne 17. 5. 2023. S ohledem na zjevný výrazný časový odstup nelze mít takový podklad za relevantní. Rovněž výdaje žalovaného nejsou žádným způsobem ověřeny, přičemž se jeví značně podhodnocené (výdaje na bydlení 5 000 Kč bez dalších nezbytných výdajů), a to zejména s přihlédnutím k tomu, že nebylo žádným způsobem zkoumáno, zdali se jedná o nájemní bydlení či bydlení vlastní. Žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila rovněž nahlédnutím do relevantních databází, to však s ohledem na závěry vyplývající z konstantní judikatury nelze mít za dostačující.16. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. , spisová značka, , č.j. , incidenční spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, č.j. , incidenční spisová značka, , rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. , spisová značka, .17. Žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když žádným relevantní způsobem neověřila příjmy ani výdaje žalovaného, respektive k tomu neposkytla jediný důkaz, navzdory tomu, že k tomu byla ze strany soudu vyzvána. Použitelný příjem, ke kterému došla, je tak naprosto nevypovídající o skutečné schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr.18. Uzavřená smlouva o úvěru je proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.19. Poskytnuté peněžní prostředky tak byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen tuto částku dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.20. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 29 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do této částky včetně zákonného úroku z prodlení.21. Ve zbylé části žalobu zamítl.22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 411,54 Kč, přičemž tato částka představuje 36,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,19 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,81 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 702 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 528,31 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návr