7 C 130/2025-30 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 28 992 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , Anonymizováno, , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě, které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 24. 10. 2023 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. K prokázání úvěruschopnosti žalobkyně sdělila, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází a registrů. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8 400,22 Kč a úrokem ve výši 591,78 Kč a to do 23. 11. 2023. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2024 postoupena společnosti , právnická osoba, . a následně téhož dne žalobkyni.2. Žalobkyně k výzvě soudu dále doplnila, že s posouzením úvěruschopnosti souhlasil žalovaný dle článku X. smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, , kterou žalobkyně zaslala soudu společně s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu; dle uvedeného článku úvěrovaný zmocňuje úvěrujícího k přístupu do veřejných registrů a dal souhlas s nakládáním s jeho osobními údaji za účelem posuzování úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti, včetně vyhledávání údajů na internetových stránkách , Anonymizováno, ., Anonymizováno, -, Anonymizováno, ., Anonymizováno, (provozovatel , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ., Anonymizováno, , s.r.o., IČ: , IČO, ), dále za účelem vzájemného informování uživatelů bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací (provozovatel , právnická osoba, ., IČ: , IČO, ), ověřování existence exekucí prostřednictvím , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, (provozovatel , právnická osoba, ., IČ: , IČO, ), jakož i informování uživatelů registru , Anonymizováno, , Anonymizováno, (provozovatel , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ: , IČO, ) a registru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, (provozovatel , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , IČ: , Anonymizováno, ) ve vztahu k úvěruschopnosti, důvěryhodnosti, solventnosti a platební morálce úvěrovaného; dále úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž klientům je ponechána rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč, a půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů.3. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.4. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.5. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , Anonymizováno, , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 24. 10. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 591,78 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 8 400,22 Kč, vše do 23. 11. 2023.7. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 23. 7. 2025 vyplývá, že dne 24. 10. 2023 byla na účet žalovaného připsána platba ve výši 20 000 Kč z účtu vedeného na právního předchůdce žalobkyně (tj. poskytovatele úvěru).8. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení.9. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.14. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný jako spotřebitel, právní předchůdce žalobkyně byl proto povinen před uzavření smlouvy zkoumat úvěruschopnost dlužníka.15. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází a registrů, kdy na základě zjištění z nich učiněných, dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že žádosti žalovaného o úvěr lze vyhovět. Žalobkyně výslovně sdělila, že k tomuto nenavrhuje žádných dalších důkazů.16. Na základě skutečností zjištěných pouze z veřejně dostupných databází však nemohl právní předchůdce žalobkyně učinit kvalifikovaný závěr, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Před uzavřením smlouvy o úvěru je nutné zjistit zcela konkrétně majetkové a výdělkové poměry žadatele o úvěr, minimálně zjistit jeho příjmy, jeho hlavní výdaje, jako jsou výdaje na bydlení, případné výživné, dále zjistit, zda splácí jiné půjčky či úvěry apod. Zjištěné skutečnosti je nutné ověřit. Právní předchůdce žalobkyně však na řádné zjištění a ověření schopnosti dlužníka splácet úvěr zcela rezignoval.17. Uzavřená smlouva o úvěru je proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.18. Poskytnuté peněžní prostředky tak byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen tuto částku dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.19. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, soud proto žalobě vyhověl co do této částky včetně zákonného úroku z prodlení z této částky (výrok I.).20. Ve zbylé části soud žalobu zamítl (výrok II.).21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 037,45 Kč, přičemž tato částka představuje 37,96 % z jejich celkov