Okresní soud v Děčíně 13 C 81/2026-85 – Náklady řízení

o 35 810,21 Kč s příslušenstvím

Žalobkyně se svou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení dlužné částky se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena dne 11. 4. 2024 smlouva o osobní kreditní kartě k účtu č. , č. účtu, a na základě smlouvy mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit úvěr s měsíční celkovou minimální úhradou ve výši 3 % vyčerpané jistiny s minimální výší splátky 100 Kč. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, a proto žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne 10. 9. 2025 odstoupila a smlouva zanikla dnem doručení oznámení o odstoupení od smlouvy. Došlo k zesplatnění úvěru ke dni 24. 9. 2025.Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny úvěru 10 533,99 Kč, poplatku 2 164 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru 2 454,39 Kč a 650,51 Kč a ve výši 33 810,21 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku 4 450,97 Kč ke dni 9. 11. 2025, kapitalizovaného zákonného úroku 726,30 Kč ke stejnému dni obchodního úroku a zákonného úroku z prodlení včetně neuhrazených poplatků.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.Na termín soudního jednání se žalovaný nedostavil ani se neomluvil, soud postupoval dle § 101 odst. 3 o. s. ř., vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.Z předžalobní upomínky soud zjistil, že takto žalobkyně vůči žalovanému postupovala dopisem z 24. 9. 2025 z dodatku ke smlouvě o osobní kreditní kartě bylo soudem zjištěno, že celková výše úvěru představovala 35 000 Kč s úrokovou sazbou 21, 99 % ročně.Ze smlouvy o osobní kreditní kartě soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 11. 4. 2024, původně na částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit měsíčně ve výši 3 % z vyčerpané jistiny úvěru a splatných úroků.Z dopisu ze dne 29. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k uhrazený dluhu vůči žalobkyni.Z oznámení o odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě vyplývá, že žalobkyně takto vůči žalovanému postupovala dopisem z 9. 10. 2025 a dle dodejky byla písemnost žalovanému zaslána a vrátila se zpět jako nevyzvednutá.Na výzvu soudu jak a v jakém rozsahu byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru a jak konkrétně zjištěné informace byly žalobkyní ověřovány, žalobkyně reagovala tak, že bylo vycházeno z informací poskytnutých žalovaným v návaznosti ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli a to jednak z bankovních registrů, nebankovních registrů, příjmů a výdajů žalovaného, když žalovaný uhradil 22 splátek, potvrdil tímto, že byl schopen úvěr splácet a vyhodnocení úvěruschopnosti muselo být provedeno řádně.Provedeným dokazováním má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla dne 11. 4. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, konkrétně smlouva o osobní kreditní kartě na základě, které mohl žalovaný čerpat peněžní prostředky až do výše 20 000 Kč, kdy se zavázal čerpané finanční prostředky splácet v měsíčních splátkách ve výši 3 % vyčerpané jistiny, když svou povinnost splácet porušil, a proto žalobkyně od smlouvy dopisem z 10. 9. 2025 odstoupila a došlo k zesplatnění úvěru ke dni 24. 9. 2025. Na výzvy k zaplacení žalovaný nereagoval, a proto se domáhá žalobkyně zaplacení soudně.Po právní stránce byla věc posouzena dle smlouvy o úvěru, dle § 2395 a násl. o. z.Zároveň se právní poměr mezi účastníky řídí příslušnými ustanoveními zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když soud má za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 v návaznosti na § 85 zák. o spotřebitelském úvěru, tedy náležitě s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného splácet a zcela splatit spotřebitelský úvěr o čemž svědčí i shora uvedená skutečnost, že žalovaný úvěr řádně hradil, když žalovaným bylo zaplaceno přes 22 splátek úvěru.S ohledem na shora provedené dokazování a zákonná ustanovení, shledal soud žalobu po právu a zavázal žalovaného k zaplacení žalované částky, jak se podává ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně příslušenství – úroku z prodlení, dle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 954,9 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 433 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 810 Kč sestávající z částky po á 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a tří paušálních náhrad výdajů po á 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., a jeden úkon právní služby 2 540 Kč dle § 7 bod 5 a. t. a režijní paušál dle § 13 odst. 4 a. t. 450 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.