15 C 116/2026-23 – Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 19 412 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 1. 10. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mohl žalovaný průběžně čerpat finanční prostředky ve výši až 17 962 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky. Jelikož žalovaný svůj závazek řádně a včas neplnil, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 16. 10. 2025 v plném rozsahu. Žalovaný na základě smlouvy o úvěru čerpal finanční prostředky v celkové výši 40 772 Kč a uhradil celkem 28 925 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 15 467,13 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 314,87 Kč, nákladů na vymáhání dluhu ve výši 730 Kč a ze smluvních pokut ve výši 1 900 Kč.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že dne 1. 10. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu, kterou se zavázala, že žalovanému umožní čerpat úvěr až do výše úvěrového rámce 17 962 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem 26,28 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž minimální výše splátky byla sjednána ve výši 4 % z dlužné částky, nejméně však 400 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaný uvedl, že žije s družkou a nemá žádnou vyživovací povinnost. Dále uvedl, že je od června 2023 zaměstnaný u zaměstnavatele , právnická osoba, , jeho čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč a čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti činí 24 000 Kč. Jeho výdaje na bydlení činí 16 000 Kč, výdaje spojené se splátkami úvěrů 9 000 Kč a ostatní výdaje 10 000 Kč.5. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný čerpal v době poskytnutí úvěru celkem čtyři úvěry, z nichž dva byly splátkové, jeden nesplátkový a jeden poskytnutý ke kreditní kartě. Součet dlužných jistin splátkových úvěrů činil 688 375 Kč a jejich celková měsíční splátka činila 8 374 Kč. Žalovaný dále čerpal kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 1 000 Kč a revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč.6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, čerpal peněžní prostředky v celkové výši 40 772 Kč a na svůj dluh uhradil celkem 28 925 Kč.7. Po provedeném dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 17 962 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Na základě této smlouvy žalovaný čerpal celkem 40 772 Kč a uhradil 28 925 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z tvrzení žalovaného, že žije s družkou, nemá žádnou vyživovací povinnost, od června 2023 je zaměstnaný u zaměstnavatele , právnická osoba, , jeho čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč a čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti činí 24 000 Kč. Dále vycházela z tvrzení žalovaného, že jeho výdaje na bydlení činí 16 000 Kč, výdaje spojené se splátkami úvěrů 9 000 Kč a ostatní výdaje 10 000 Kč.8. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.9. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nesplnila svou zákonnou povinnost, když důkladně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování skutečných příjmů a výdajů žalovaného. Pro účely posouzení úvěruschopnosti vycházela z tvrzení žalovaného, že jeho příjem činí 25 000 Kč čistého měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí 24 000 Kč měsíčně a výdaje domácnosti na bydlení činí 16 000 Kč, výdaje spojené se splátkami úvěrů 9 000 Kč a ostatní výdaje 10 000 Kč. Tato tvrzení však neověřila žádnými relevantními podklady (např. výplatními páskami, výpisy z účtu, nájemní smlouvou). Takový postup nelze považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti (srov. např. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 28. 8. 2025, spis. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně dále nezohlednila, že žalovaný již před uzavřením předmětné smlouvy čerpal celkem čtyři úvěry, přičemž měsíčně splácel dle svých tvrzení celkem 9 000 Kč (a dle úvěrové zprávy minimálně 8 374 Kč). Splátkové zatížení žalovaného bylo tedy již před uzavřením smlouvy s ohledem na výši příjmů a výdajů žalovaného poměrně vysoké a poskytnutím úvěru se nadále zvýšilo. Žalobkyně měla ve svých tvrzeních uvést, proč žalovanému navzdory této skutečnosti úvěr poskytla a z jakých důvodů vyhodnotila, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet. Z výše uvedených důvodů soud posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a rozhodl tak, že žalobu v rozsahu dlužných poplatků za pojištění, nákladů na vymáhání dluhu, smluvních pokut a smluvního úroku částečně zamítl (výrok II.).10. Žalovaný však na základě této smlouvy čerpal finanční prostředky, a tudíž je povinen vrátit z titulu bezdůvodného obohacení poskytnutou jistinu úvěru po odečtení již uhrazených splátek. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž právo požadovat úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 576,87 Kč, přičemž tato částka představuje 22,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,03 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,97 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 412 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.