15 C 118/2026-22 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 27 180 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 1.11.2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , hodnota, . Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích a lustrací v příslušných databázích. Žalobkyně zároveň uvedla, že pokud by soud neměl nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný se dostal se splácením dlužné částky do prodlení, ke dni 3.4.2024 byl celý úvěr zesplatněn. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 20 000 Kč a smluvním úrokem za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 7 180 Kč. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2.6.2025 postoupena společnosti , právnická osoba, . a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10.6.2025 žalobkyni.Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 1.11.2023 uzavřena smlouva o úvěru, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně.Z vyjádření , právnická osoba, . ze dne 6.5.2026 soud zjistil, že žalovanému byla zaslána částka ve výši 20 000 Kč a to dne 1.11.2023 od společnosti , právnická osoba, .Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, . jako postupitelem a , právnická osoba, . jako postupníkem soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena společnosti , právnická osoba, .Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena žalobkyni.Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení.Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Z citovaných ustanovení vyplývá, že před uzavřením smlouvy musí poskytovatel posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Poruší-li poskytovatel tuto povinnost, je smlouva neplatná. Tvrzení a doložení, že došlo k řádnému přezkumu úvěruschopnosti spotřebitele je základním žalobním tvrzením. Je nutné prokázat, že poskytovatel úvěru získal komplexní přehled o příjmech a výdajích spotřebitele s výsledkem, že spotřebitel je schopen úvěr řádně a včas splácet.Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází a dále, že jeho úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích. Žalobkyně ovšem zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedoložila a zároveň uvedla, že žádá, aby soud případně posoudil věc dle ustanovení o bezdůvodném obohacení, pokud dospěje k závěru, že žalovanou částku nelze z titulu úvěrové smlouvy přiznat.Žalobkyně neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.Uzavřená smlouva o úvěru je proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.Poskytnuté peněžní prostředky tak byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen tuto částku dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, soud proto žalobě vyhověl co do této částky (výrok I.).Ve zbylé části soud žalobu zamítl (výrok II.).Zamítnutí se týká jak smluvního úroku tak zákonného úroku z prodlení.Jde-li o otázku prodlení žalovaného s vrácením poskytnuté jistiny a tedy nároku na úrok z prodlení, je třeba vycházet ze shora citovaných ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků, nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Nová dohoda o splatnosti nebyla ani tvrzena. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru. Výzva věřitele k vrácení jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 13.4.2026, č.j. , spisová značka, ).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Celkové náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 088 Kč, mimosmluvní odměna ve výši 3 x 400 Kč (dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 3 paušální částky náhrad hotových výdajů advokáta po 100 Kč podle § 14b odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celkové náklady řízení vynaložené žalobkyní tak činí 2 588 Kč. Žalobkyně měla ve věci úspěch co do částky 20 000 Kč z žalované částky 27 180 Kč, tedy co do 74 %, neúspěch co do 26 %, náleží jí tedy 48 % vynaložených nákladů, tj. částka 1 242 Kč. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.