20 C 101/2026-19 – Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 34 902,16 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 5. 8. 2025 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč, a to takovým způsobem, že částku 27 500 Kč převedla na účet žalovaného a částku 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele úvěru jakožto provizi. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky, přičemž celkem měl žalobkyni zaplatit částku 40 824 Kč prostřednictvím 36 měsíčních splátek po 1 134 Kč. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplácel, pročež žalobkyně svoji pohledávku za žalovaným zesplatnila s účinností ke dni 25. 11. 2025 v celém rozsahu. K tomuto dni činila zesplatněná část dlužné jistiny 28 158 Kč a dlužné splátky činily 3 401,16 Kč, kdy tyto splátky sestávaly z dlužných úroků ve výši 1 559,16 Kč a dluhu na jistině ve výši 1 842 Kč. Dále žalobkyně žalovanému odeslala celkem tři písemné upomínky k úhradě dluhu, přičemž za každou z těchto upomínek si účtovala poplatek ve výši 100 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč s odůvodněním, že si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky. Žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za tři případy, kdy se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 546 Kč s odůvodněním, že si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a z neuhrazených splátek. Žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 31 559,16 Kč od 26. 11. 2025 do 13. 1. 2026. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny úvěru (vč. dlužných splátek v rozsahu, v jakém byly započteny na jistinu) ve výši 30 000 Kč, dlužných úroků kapitalizovaných ke dni zesplatnění pohledávky ve výši 1 559,16 Kč, poplatků za tři upomínky k úhradě dluhu v celkové výši 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 546 Kč.2. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z informací získaných od žalovaného, ze statistických údajů, z veřejných rejstříků a z interních databází, a dospěla k závěru, že žalovaný byl schopen úvěr řádně a včas splácet.3. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.4. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 8. 2025 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč, z čehož částka 27 500 Kč představovala spotřebitelský úvěr a částka 2 500 Kč provizi zprostředkovatele. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 21,24 % ročně prostřednictvím 36 měsíčních splátek po 1 134 Kč, přičemž celkově měl uhradit 40 824 Kč. Soud ze smlouvy dále zjistil, že žalovaný žalobkyni před poskytnutím úvěru uvedl, že je svobodný, žije u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho čistý měsíční příjem činí 26 000 Kč, jeho výdaje na bydlení činí 3 000 Kč a nemá žádné výdaje spojené se splátkami jiných úvěrů.6. Z potvrzení Československé obchodní banky, a.s. o provedených transakcích soud zjistil, že dne 8. 8. 2025 žalobkyně odeslala na účet žalovaného částku 27 500 Kč.7. Z protokolu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že při poskytování úvěru žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný žil u rodičů a jeho příjem činil 26 062,50 Kč. Výdaje žalovaného související s bydlením činily dle protokolu 3 000 Kč, jiné výdaje žalovaný v žádosti o úvěr neuvedl, a proto je žalobkyně stanovila ve výši 4 860 Kč odpovídající částce životního minima. Žalovaný před uzavřením smlouvy splácel žalobkyni měsíčně 1 134 Kč.8. Z prohlášení rodiče soud zjistil, že otec žalovaného žalobkyni potvrdil, že mu žalovaný, který je jeho synem, přispívá na bydlení v bytě částkou 3 000 Kč měsíčně.9. Z výplatních pásek žalovaného a ze snímků příchozích transakcí v internetovém bankovnictví soud zjistil, že čistá mzda žalovaného v období od dubna 2025 do července 2025 činila 24 358 Kč až 27 039 Kč.10. Z výpisu registru platebních informací REPI ze dne 5. 8. 2025 soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy čerpal další tři úvěry, z čehož dva úvěry byly revolvingové a jeden standardní. Celková částka po splatnosti u těchto úvěrů činila 16 409 Kč, z čehož částka 1 637 Kč byla vymáhána mimosoudně a částka 11 707 Kč byla vymáhána inkasní agenturou. U žalovaného bylo registrem vyhodnoceno vyšší riziko, neboť k němu byly přiřazeny významné negativní informace.11. Z dalších shora neuvedených důkazů nebylo pro věc zjištěno nic podstatného.12. Po provedeném dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 7. 8. 2025 smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč, které vyplatila žalovanému na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky prostřednictvím 36 měsíčních splátek po 1 134 Kč, svůj dluh však řádně a včas nesplácel, pročež žalobkyně svoji pohledávku za žalovaným zesplatnila s účinností ke dni 25. 11. 2025 v celém rozsahu. Před poskytnutém úvěru žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, přičemž zjistila, že příjmy žalovaného činí 26 062,50 Kč měsíčně. Dále zjistila, že žalovaný žije u rodičů, kterým na bydlení přispívá částkou 3 000 Kč měsíčně, ostatní výdaje žalovaného žalobkyně stanovila na částku 4 860 Kč odpovídající částce životního minima. Z výpisu z registru platebních informací REPI dále vyplynulo, že žalovaný před uzavřením smlouvy čerpal od žalobkyně další tři úvěry, přičemž celková částka po splatnosti u těchto úvěrů činila 16 409 Kč, z čehož částka 1 637 Kč byla vymáhána mimosoudně a částka 11 707 Kč byla vymáhána inkasní agenturou. U žalovaného bylo registrem vyhodnoceno vyšší riziko, neboť k němu byly přiřazeny významné negativní informace.13. Po právní stránce soud vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Jelikož žalovaný smlouvu neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti a uzavřel ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., vztahuje se na věc i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Dle § 75 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, neplatná. Soud k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.15. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společ