Okresní soud v Děčíně 6 C 33/2026-31 – Náklady řízení

o 11 663,90 Kč s příslušenstvím

Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 24. 9. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 11 589,66 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 21. 11. 2024 byla mezi žalobkyní (dříve označenou , právnická osoba, .) a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku v souladu s ustanovením § 562 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, konkrétně prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www.flexifin.cz. Ve smlouvě si účastníci dohodli, že žalobkyně, jakožto věřitel, poskytne žalované, jakožto úvěrovému dlužníku finanční prostředky v částce spotřebitelský účet jiný než na bydlení až do výše 26 200 Kč s možností postupného čerpání společně s poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,07 % z vyplacené tranše. Žalovaná se oproti tomu zavázala, že úvěr včetně sjednaného příslušenství splatí nejpozději dne 15. 5. 2026. Dále si žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru zvolila následující volitelné služby v souladu se smlouvou o úvěru, a to: služba klidné spaní za poplatek ve výši 91,50 Kč 3,66 Kč denně za možnost odkladu splatnosti splátek o 960 dní), informační SMS servis za poplatek 24 Kč, poplatek za vyplacení tranše ve výši 99,50 Kč (ve výši 1,99 % z vyplacené tranše), přičemž na nezaplatila ničeho. Žalovaná poskytnutou jistinu úvěru ve výši 4 999,97 Kč včetně shora uvedených poplatků a smluveného úroku ve výši 6 374,69 Kč ve stanovené době žalobkyni, neuhradila. Z důvodu prodlení žalované požaduje žalobkyně zaplacení částky 74,24 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za období od 21. 12. 2024 do 21. 3. 2025). Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení. Žalovaná se k věci nevyjádřila.Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobkyně a žalovaná se dohodly na tom, že žalobkyně poskytne žalované peněžní prostředky až do výše 26 200 Kč, avšak žalovaná načerpala pouze částku 5 000 Kč, kterou se zavázala žalobkyni uhradit nejpozději do 15. 5. 2026 a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho. Tyto skutečnosti vyplývají jednak z tvrzení žalobkyně, jednak z listin předložených žalobkyní (zejména smlouvy o úvěru a potvrzení o platbě).Již z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že žalobkyně a žalovaná evidentně směřovaly k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. K platnému uzavření smlouvy o úvěru však nedošlo, a to přesto, že žalovaná od žalobkyně peněžní prostředky převzala. V posuzovaném případě totiž žalobkyně na straně úvěrujícího, resp. věřitele vystupovala v pozici podnikatele (žalobkyně podnikala m. j. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů) a žalovaná na straně úvěrovaného, resp. dlužníka, jako spotřebitel. Na vztahy mezi žalobkyní a žalovanou tak plně dopadaly kromě obecné úpravy tzv. spotřebitelských smluv, jež je v občanském zákoníku obsažena v § 419 a násl. o. z. a § 1810 a násl. o. z., i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, když tento zákon považuju za spotřebitelský úvěr. Zároveň ovšem v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele takovýchto úvěrů povinnost s odbornou péčí přezkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to na základě informací získaných jak od dlužníka, tak i z databází dlužníků apod. Žádná určitá kritéria, jež by vymezovala onu „odbornou péči“, v zákoně obsažena nejsou, nicméně se dá předpokládat, že věřitel nedostojí svým povinnostem, poskytne-li úvěr spotřebiteli na základě informací o měsíčních příjmech, které pocházejí přímo od spotřebitele, aniž by si tyto informace ověřil např. u zaměstnavatele. V posuzovaném případě sice žalobkyně informace o majetkových poměrech žalované zjišťovala, nicméně tato zjištění byla zjevně nedostatečná a v důsledku toho došlo k nesprávnému, resp. mylnému vyhodnocení úvěruschopnosti žalované a postup žalobkyně nelze označit za odbornou péči ve smyslu níže citovaného zákona. Žalobkyně uvedla, že vyžádala informace o příjmech žalované, pracovních, příjmových, výdělkových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, resp. případné nahlédnutí do relevantních databází.Žalobkyně vycházela z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně, z níž vyplývá, že žalovaná žije sama, má ověřený příjem ve výši 16 137 Kč čistého měsíčně (spotřebitelem uvedeno 25 000 Kč měsíčně), výdaje pravidelných měsíčních výdajů na bydlení představují částku 2 500 Kč a další nezbytné a zbytné výdaje představují částku 6 000 Kč měsíčně, tudíž rezerva pro výdaje jsou ještě ve výši 500 Kč. Vypočítané minimální výdaje žalované představují částku 7 610 Kč a disponibilní příjem 8 500 Kč. Uvedené výdaje se zdají značně podhodnocené, a to zejména s ohledem na to, že soudu není známo, kde žalovaná bydlí. Navíc žalovaná neuhradila ani jedinou splátku. Žalobkyně neprokázala, jak řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Za této situace je zřejmé, že nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. takto uzavřenou smlouva je ve smyslu výše už citovaného ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplaná (věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná).Žalobkyní tak bylo žalované plněno na základě neplatné smlouvy. Evidentně tak na straně žalované došlo k tzv. bezdůvodnému obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodů obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Proto soud zavázal žalovanou, aby peněžní částku 5 000 Kč žalobkyni zaplatila, což plyne i z prohlášení banky , právnická osoba, ., z níž bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované na její účet částku 5 000 Kč. Zároveň soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb.Co se týče zbylých žalobkyní uplatněných nároků (v žalobě označených jako „poplatky a sjednané úroky, jakož i smluvní pokuta“ pak ty byly soudem zamítnuty. Žalobkyně opírala důvodnost těchto nároků o smluvní ujednání. Nicméně, za situace, kdy smlouva mezi žalobkyní a žalovanou nebyla uzavřena platně, ztrácejí tyto nároky oporu a nebylo možno je soudem přiznat.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. V daném řízení byla úspěšná žalovaná co do 57,13 % ohledně žalobkyně (42,87 %), a proto by měla nárok na náhradu nákladů řízení, avšak žalované žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly.Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.