7 C 195/2025-23 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 52 380 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou jistinu spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně. Protože žalovaný své povinnosti neplnil a dostal se do prodlení, žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 2. 7. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaná částka je tvořena nesplacenou jistinou 30 000 Kč a kapitalizovaným smluvním úrokem za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 12 000 Kč, splatným nejpozději dne 2. 7. 2024. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 380 Kč, sjednané v čl. 4.2 písm. c) smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení dne 3. 7. 2024, přičemž žalobkyně smluvní pokutu uplatňuje za období do 14. 6. 2025, kdy byla odeslána předžalobní výzva. Kapitalizovaná výše této smluvní pokuty činí 10 380 Kč. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti, zde žalobkyně uvedla, že žalovaný byla prověřován v databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně.6. Z potvrzení o provedených platbách soud zjistil, že žalovanému byla dne 13. 2. 2024 poskytnuta částka 10 000 Kč, dne 18. 3. 2024 částka 1 000 Kč, dne 21. 3. 2024 částka 9 000 Kč a dne 25. 3. 2024 částka 10 000 Kč (tj. celkem 30 000 Kč).7. Z výpisu za prosinec 2023 soud zjistil, že žalovanému byla připsána částka 158 638,90 Kč, odepsána částka 159 551 Kč, zůstatek činil 222,89 Kč. Výpis vykazuje četné příchozí a odchozí platby související se sázkovými společnostmi (, Anonymizováno, , , Anonymizováno, ), současně byly identifikovány příchozí úvěrové prostředky (, Anonymizováno, , Anonymizováno, 50 000 Kč, , Anonymizováno, ’, Anonymizováno, , Anonymizováno, 10 000 Kč,) a opakované splátky úvěrů , právnická osoba, a dalších poskytovatelů.8. Z výpisu za leden 2024 soud zjistil, že žalovanému byla připsána částka 105 692,10 Kč, odepsána částka 96 988,37 Kč, zůstatek činil 8 926,62 Kč. I v tomto období byly zaznamenány desítky plateb souvisejících s hazardem, opakované platby , právnická osoba, a intenzivní využívání brány , Anonymizováno, . Dne 30. 1. 2024 byla připsána částka 20 000 Kč od , Anonymizováno, / , právnická osoba, , odpovídající dalšímu čerpání úvěru.9. S ohledem na dále uvedené právní posouzení soud neshledal důvody k provedení dalších důkazů.10. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení.11. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.16. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný jako spotřebitel, žalobkyně byla proto povinna před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost dlužníka.17. Žalobkyně předložila soudu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného výpisy z jeho bankovního účtu. Z těchto výpisů vyplývá, že podstatná část připsaných prostředků pochází z úvěrů poskytovaných více společnostmi, včetně opakovaných čerpání úvěrů prostřednictvím platebních služeb. Současně výpisy dokládají intenzivní platební aktivitu související s hazardními hrami a vysoký objem drobných plateb prostřednictvím platebních bran, což vede k rychlému odčerpávání prostředků z účtu. Je zřejmé, že žalovaný dlouhodobě splácí více úvěrů současně a průběžně čerpá další, čímž se prokazatelně dostává do dluhové spirály. Za tohoto stavu žalobkyně na základě předložených výpisů nemohla učinit závěr, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr řádně splácet.18. Uzavřená smlouva o úvěru je proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.19. Poskytnuté peněžní prostředky tak byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen tuto částku dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.20. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.21. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaný není povinen hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým