7 C 225/2025-56 – Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 10 689,36 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, ., (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným dne 30. 9. 2009 uzavřela smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru k tomuto běžnému účtu. Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu v částce 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Tuto povinnost však porušil, pročež právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému ke dni 7. 3. 2024 zrušila poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 23 877,51 Kč převedla na nově otevřený úvěrový účet. Následně žalovanému umožnila hradit tento dluh ve splátkách. Žalovaný však dluh řádně a včas nesplácel, pročež právní předchůdkyně žalobkyně svoji pohledávku za žalovaným dne 10. 2. 2025 zesplatnila v plném rozsahu a následně ji s účinností ke dni 21. 5. 2025 postoupila na žalobkyni. Na poskytnutý úvěr od převedení debetního zůstatku na otevřený úvěrový účet žalovaný uhradil celkem 18 496,25 Kč.2. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, z úvěrových registrů a interní databáze, a dospěla k závěru, že je žalovaný ženatý, bydlí v nájmu, má vyživovací povinnost k dalším osobám, jeho čistý měsíční příjem činí 35 304 Kč a čistý měsíční příjem domácnosti činí 42 000 Kč. Dále zjistila, že žalovaný měl před uzavřením předmětné smlouvy vůči právní předchůdkyni žalobkyně závazky s celkovou výší měsíčních splátek 8 864,20 Kč a vůči jiným úvěrovým společnostem závazky s celkovou výši měsíčních splátek 2 772 Kč. Výdaje žalovaného žalobkyně stanovila jako součet částky životního minima, normativních nákladů na bydlení a výše zjištěných měsíčních splátek úvěrů.3. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.4. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.5. Za účelem zjištění skutkového stavu věci soud v řízení provedl níže uvedené důkazy.6. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 30. 9. 2009 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, kterou se zavázala vést žalovanému běžný účet. Dále se zavázala poskytnout žalovanému k tomuto běžnému účtu kontokorentní úvěr s povolením debetního zůstatku až do výše povoleného limitu. Žalovaný se zavázal, že nepřekročí povolený limit.7. Z dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 9. 6. 2023 soud zjistil, že výše povoleného limitu kontokorentního úvěru činila 20 000 Kč.8. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný na základě smlouvy o bankovních produktech a službách čerpal úvěr v celkové výši 23 877,51 Kč. Na úhradu tohoto dluhu poskytl celkem 18 496,25 Kč.9. Z žádosti o povolení debetního zůstatku ze dne 6. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaný před poskytnutím úvěru právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je ženatý, žije v nájemním bydlení a má vyživovací povinnost ke dvěma osobám. Dále uvedl, že je zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, ., jeho čistý měsíční příjem činí 35 304 Kč a čistý měsíční příjem domácnosti činí 42 000 Kč. Žalovaný v žádosti neuvedl výši svých výdajů.10. Z vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že splátkové zatížení žalovaného činilo před poskytnutím úvěru 11 636,20 Kč, z čehož 8 864,20 činily interní splátky u právní předchůdkyně žalobkyně a 2 772 Kč externí splátky u jiných úvěrových společností. Příjem žalovaného ve výši 35 304 Kč právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z výpisů z účtu žalovaného. Výši výdajů žalovaného stanovila právní předchůdkyně žalobkyně jako součet částky životního minima, částky normativních nákladů na bydlení a výše měsíčních splátek dosavadních úvěrů.11. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za měsíce červen až srpen 2021 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného činil v těchto měsících 33 347,70 Kč až 38 127,40 Kč. Ohledně výdajů žalovaného soud zjistil, že žalovaný v tomto období platil nájemné ve výši 7 500 – 8 500 Kč měsíčně a zálohové platby za plyn a elektřinu v celkové výši přesahující částku 6 500 Kč měsíčně. Dále žalovaný platil výživné v celkové výši 4 852 Kč měsíčně.12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025, ze seznamu postupovaných pohledávek a z potvrzení o úplatě soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným s účinností ke dni 21. 5. 2025 na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2025 a přiloženého podacího lístku soud zjistil, že tato skutečnost byla žalovanému oznámena písemně právní předchůdkyní žalobkyně.13. Z předžalobní upomínky ze dne 25. 8. 2025 a přiloženého podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby písemně upomínán k úhradě dlužné částky, přičemž mu byla poskytnuta lhůta k plnění do 9. 9. 2025.14. Na základě provedeného dokazování, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.15. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala, že bude vést běžný účet žalovaného a k tomuto běžnému účtu mu poskytne kontokorentní úvěr s povoleným limitem debetního zůstatku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že nepřekročí povolený limit kontokorentního úvěru, tuto povinnost však porušil, pročež právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému ke dni 7. 3. 2024 zrušila poskytování kontokorentního úvěru a následně svoji pohledávku za žalovaným s účinností ke dni 21. 5. 2025 postoupila na žalobkyni. Žalovaný na základě předmětné smlouvy čerpal peněžní prostředky v celkové výši 23 877,51 Kč a na tento dluh uhradil celkem 18 496,25 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, přičemž zjistila, že je žalovaný ženatý, žije v nájemním bydlení a má vyživovací povinnost ke dvěma osobám. Pravidelné příjmy žalovaného ve výši 35 304 Kč právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z výpisů z účtu žalovaného. Z prohlášení žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že celkový měsíční příjem domácnosti činil 42 000 Kč. Ohledně výdajů žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že splátkové zatížení žalovaného činilo před poskytnutím úvěru 11 636,20 Kč. Ostatní výdaje právní předchůdkyně žalovaného nezjišťovala, nýbrž je stanovila jako součet částky životního minima a částky normativních nákladů na bydlení.16. Po právní stránce soud posoudil vztah mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jako smlouvu o účtu podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2665 o. z., ujednají-li si strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Smlouvou o úvěru se podle § 2395 o. z. úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu, a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy učinila některé dílčí kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale nepostupovala při tom s odbornou péčí. Žalovaný v žádosti o úvěr neuvedl výši svých pravidelných výdajů. Za této