17 C 88/2020-24 — Okresní soud v Domažlicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Žalobou, která byla doručena soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 5 000 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 935,12 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 2 773,18 Kč, a dále zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 3 850,76 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, a dále úroku 23,72 % ročně z částky 3 850,76 Kč od [datum] do zaplacení a rovněž přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalované. 3. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, tedy [údaje o právním předchůdci žalobce] (dále jen právní předchůdce žalobce) a žalovanou. Na základě této smlouvy žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni tuto částku zpět a rovněž odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrok ve výši 1 400 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit půjčku včetně poplatku a úroku v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. 4. Soud postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovanou vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení a rovněž usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalované doručeno dne [datum]. V souvislosti s tímto byla žalovaná zároveň poučena o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřila. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, a to postupem podle § 115a o. s. ř., a soud zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní. 5. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku. 6. Aktivní legitimace v dané právní věci má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne [datum], kdy nedílnou součástí převodu byly i žalované pohledávky. 7. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní (právním předchůdcem žalobkyně) a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla poskytnuta žalované částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku zpět včetně poplatku a úroku v týdenních splátkách po 300 Kč v 58 týdenních splátkách. Měla být navrácena částka ve výši 17 400 Kč, přičemž tato částka zahrnuje jak jistinu, tak kapitalizovaný úrok ve výši 1 400 Kč se sazbou ve výši 23,72 % ročně, dále odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaná uhradila na svůj závazek částku ve výši 12 400 Kč. 8. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 9. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 419 NOZ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 11. Podle § 420 odst. 1 a 2 NOZ kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. 12. Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 13. Podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 14. V posuzované věci bylo významné vyřešení právní otázky, zda závazek žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč zahrnující administrativní činnost a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč je nebo není možno považovat za platný. Soud posoudil ujednání, kterým se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč (poplatek za hotovostní inkaso splátek), jako ujednání neplatné. Ze smlouvy není ani zřejmé, co se myslí tímto poplatkem ve výši 4 000 Kč. Soud v daném případě zohlednil i výši tohoto poplatku, která téměř dosahuje polovinu půjčených finančních prostředků (dosahuje hranice 40 %). Smlouvy byly uzavřeny mezi podnikatelem (právním předchůdcem žalobkyně) a spotřebitelem (žalovanou) a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch žalované (spotřebitele), který je slabší smluvní stranou. Za daných okolností soud posoudil předmětné ujednání podle § 588 občanského zákoníku za absolutně neplatné. Soud k tomu poukazuje například na závěry rozsudku Krajského soud v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2015 č. j. 42 Icm 4014/2015-23 nebo rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 11. 12. 2015, č. j. KSPA 60 Ins 5615/2015 C1-3, a má na základě přiměřeného použití ustanovení § 1812 až 1815 občanského zákoníku, že toto ujednání je nutno považovat za neplatné, neboť samotné ujednání o tzv. hotovostní variantě smlouvy o zápůjčce je samo o sobě ujednáno v rozporu s dobrými mravy a je zakázáno pro rozpor s požadavkem přiměřenosti a znamená významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 15. Jestliže žalovaná plnila na tuto službu, soud vyhodnotil toto plnění za plnění na jistinu. Žalovaná převzala od žalobkyně částku 10 000 Kč a zaplatila žalobkyni na jistině částku ve výši 6 149,24 Kč a částku ve výši 2 850,76 Kč, která byla žalobkyní započtena na poplatek za hotovostní inkaso, celkem tedy žalovaná uhradila částku ve výši 9 000 Kč na jistině. Je tedy zřejmé, že žalovaná z jistiny dluží částku ve výši 1 000 Kč. Soud shledal ve smyslu § 576 NOZ za platné ujednání o poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, neboť zohlednil skutečnost, že spotřebitel si půjčuje poměrně nízkou finanční částku na poměrně krátkou dobu a úrok vyčíslený částkou ve výši 1 400 Kč nemusí pokrýt veškeré účelně vynaložené, případně skutečné, náklady poskytovatele úvěru. 16. Soud má tedy za to, že po žalované je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatila částku ve výši 1 000 Kč a to včetn