5 C 173/2021-28 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele společnosti [právnická osoba], se domáhá po žalovaném zaplacení dlužných částek váznoucích na neuhrazených závazcích na základě dvou smluv, a to ze dne [2017] pod [číslo] ze dne [2017] od [číslo]. Na základě smlouvy ze dne [2017] byly žalovanému přenechané finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet se sjednanými poplatky a úroky ve výši 1 400 Kč odpovídající úrokové sazbě 23,72 %, dále pak poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný ve smlouvě sjednal i pojištění ve výši 290 Kč a za celkovou částku 17 690 Kč, kterou se zavázal splácet po dobu 58 týdnů po 305 Kč. Žalovaný ve prospěch tohoto závazku uhradil 5 030 Kč, které byly alokovány na jednotlivé položky sjednaného závazku. Na základě smlouvy ze dne [2017] byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 24 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit s úrokem ve výši 3 360 Kč odpovídajícím úrokové sazbě 23,72 % ročně, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 800 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 600 Kč. I v tomto případě sjednal žalovaný pojištění 580 Kč Celkem měl žalovaný vracet na základě této smlouvy 42 340 Kč, a to po dobu 58 týdnů po 730 Kč. Ve prospěch tohoto závazku žalovaný zaplatil 21 170 Kč, které byly alokovány na jednotlivé položky sjednané ve smlouvě. V tomto druhém závazku měl naposledy žalovaný zaplatit [2018]. Žalovaný však nesplnil své závazky z těchto smluv řádně a včas a obě pohledávky původního věřitele byly postoupené žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [2021] O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn a žalobkyně dokládá nárok výpisem z obchodního rejstříku původního věřitele i žalobkyně oběma smlouvami a smluvními podmínkami, kartami zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením postoupené pohledávky žalovanému včetně dokladu o odesílání, předžalobní upomínkou s dokladem o doručování. Zároveň pak žalobkyně navrhuje postup dle § 115 a o. s. ř. 2. Podle tohoto ustanovení není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný měl možnost tento postup odmítnout v 7 denní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která mu byla zasílána na adresu evidovanou v evidenci obyvatel, [obec a číslo], i na adresu evidovanou v soudním systému, [obec], [ulice a číslo], a to v obou případech fikcí s účinky doručení [2021]. Stanovená 7denní lhůta tak marně uplynula [2021], aniž žalovaný postup dle § 115a o. s. ř. odmítl, nebo se k věci jakkoliv vyjádřil. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, ze kterých je zřejmé, že se žalovaným byly uzavřeny 2 smlouvy o úvěru dle § 2395 a následujících obč. zák. Podle tohoto ustanovení se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň v těchto smlouvách účastníci sjednali ještě doplňkové životní pojištění ve smyslu § 2758 a násl. obč. zák. Podle § 2782 obč. zák., pak má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění, které je pojistník povinen uhradit, a pokud svoji povinnost nesplnil je možné mu uložit povinnost k zaplacení dlužných částek na pojistném podle tohoto ustanovení. Podle smlouvy ze dne [2017] bylo sjednané pojištění ve výši 290 Kč podle smlouvy [2017] bylo sjednáno pojištěni ve výši 580 Kč. Pojištění tedy měl žalovaný splácet spolu se závazkem vyplývajícím z úvěrových smluv, když podle smlouvy [číslo] byly žalovanému poskytnuté finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které měl podle § 2395 občanského zákona povinnost vrátit spolu s úroky a ty byly sjednány ve výši 1 400 Kč při úrokové sazbě 23,72 % ročně. Tato úroková sazba platila i v případě druhé smlouvy [číslo] podle níž však byly žalovanému poskytnuté finanční prostředky ve výši 24 000 Kč a úrok byl sjednán ve výši 3 360 Kč na sjednané období. V případě každé smlouvy se žalovaný zavázal úvěr splácet po dobu 58 týdnů právě společně se sjednaným pojištěním. Podle smlouvy z [2017] tak měl žalovaný zaplatit ve prospěch úvěru s úrokem a pojištěním 11 690 Kč, přičemž žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně 5 030 Kč. Na tomto závazku tedy dluží 6 660 Kč, přičemž ujednání o dalších poplatcích, které se měly promítnout rovněž ve splátkách po dobu 58 týdnů, považuje soud za nemravné, odporující ustanovení § 1813 obč. zák. a naplňující znaky lichevního jednání podle § 1796 obč. zák. Podle těchto ustanovení je neplatnou smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit, či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Podle § 1813 obč. zák. jsou pak zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Ujednání o poplatcích, které představují 60 % poskytnutých finančních prostředků vytváří hrubý nepoměr mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným jako spotřebitelem a nese znaky lichevního charakteru, kdy soud tato ujednání v úvěrové smlouvě posuzuje odděleně od vlastního závazku o úvěru se sjednaným úrokem, který je pojmovým znakem úvěrové smlouvy a který je žalovaný povinen s poskytnutými finančními prostředky zaplatit věřiteli stejně tak, jako pojištění. 3. Podle § 576 obč. zák. soud tedy posuzuje odděleně tento závazek týkající se poplatků jako ujednání neplatné ve smyslu § 580 obč. zák. a podle § 578 obč. zák. k této neplatnosti přihlíží bez návrhu. Žalovanému lze tedy uložit povinnost k zaplacení dluhu váznoucího na vlastním úvěru a sjednaných smluvních úrocích, jejichž výše není nepřiměřená. Proto pak lze přiznat žalobkyni i úroky z prodlení z této částky, kterou žalovaný dluží, a to dle § 1970 obč. zák. ve výši stanovené prováděcími předpisy. Protože však žalobkyně kapitalizuje jak smluvní úroky,tak úroky z prodlení z jiného základu, z něhož při výpočtu vychází, rozhodl soud o přiznání úroků z prodlení z dlužné částky, a to jak z vlastního úvěru, tak dlužného pojistného, ode dne následujícího po dni, k němuž měl být úvěr uhrazen. Kapitalizované úroky proto s ohledem na provedené alokace jednotlivých plateb i ve prospěch neplatných ujednání, a tím i nesprávný výpočet, zamítl. Pokud žalovaný ve prospěch smlouvy ze dne. [2017] z celkové částky na úvěru a pojištění 11 690 Kč, zaplatil 5 030 Kč, představuje dluh 6 660 Kč a úroky z prodlení náleží z této dlužné částky od [2018]. Pokud pak jde o smluvní úroky, mohou náležet pouze z dlužné jistiny na úvěru, a proto částku připadající na pojistné ve výši 290 Kč, soud od celkové dlužné částky odečítá, úroky připadají, tedy na dlužnou jistinu ve výši 6 370 Kč. Ve zbývajícím rozsahu je tedy nutné žalobu ohledně prvé smlouvy zamítnout. 4. Ze stejných principů vychází soud i při posouzení závazku žalovaného z další smlouvy uzavřené [2017], kdy žalovanému byly poskytnuté finanční prostředky ve výši 24 000 Kč se sjednaným úrokem 3 360 Kč při sazbě 23,72 % ročně a pojištěním se stanoveným pojistným 580 Kč. Žalovaný tak měl zaplatit na úvěru s úroky podle § 2395 obč. zák. 27 940 Kč. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil 21 170 Kč, takže žalobkyni dluží 6 770 Kč. Vzhledem k neplatnému ujednání o poplatcích, které představují 60 % poskytnutých finančních prostředků stejně jako při smlouvě ze dne [2017] nelze považovat takové ujednání za platné a nelze proto při vyčíslení dluhu přihlížet k alokaci plateb žalovaným poskytnutých ve prospěch těchto neplatných ujednání. Proto soud přiznává úroky z prodlení z dlužné částky, která může zahrnovat i pojistné, ale vlastní úrokovou sazbu je nutno přiznat pouze z částky ponížené o sjednané pojistné, tedy ve výši 6 480 Kč Počátek doby pro úroky z prodlení i sjednanou úrokovou sazbu pak soud určuje ode dne následujícího po dni, kdy měla být smlouva uhrazena, tedy ode dne [2018]. 5. Výrok o náhradě nákladů se řídí předpoklady § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy právo na náhradu nákladů řízení má účastník, který ve věci uspěl. Žalobkyně byla ve sporu více neúspěšná, zatímco u žalovaného soud žádné náklady nezjistil, proto rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario.