5 C 42/2021-27 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele společnosti [právnická osoba] se domáhá po žalované zaplacení dluhu, vzniklého nevrácením finančních prostředků, které byly žalované poskytnuté na základě smlouvy ze dne [datum] pod č. [číslo] pod názvem smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 2 100 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 672 Kč, a to za 21 dnů, když závazek se stal splatný [datum]. Žalovaná svůj závazek nesplnila ani po upomínkách a ani poté, co pohledávka byla postoupena žalobkyni a dluží tak celou částku včetně sjednaného poplatku, když žalobkyně nárokuje i smluvní pokutu 3 000 Kč, která byla mezi účastníky akceptována na základě smluvních podmínek, a dále pak účtuje další poplatky ve výši 1 800 Kč za prodlení žalované. Nárok dokládá kopií smlouvy o úvěru, kopií ceníku, formulářem pro standardní informace, výpisem bankovního účtu prokazujícím poskytnutí finanční částky, doklady o sloučení právních předchůdců, smlouvou o postoupení pohledávky, oznámením postoupené pohledávky žalované včetně dokladu o odesílání, předžalobní upomínkou s dokladem o doručování. Zároveň navrhuje žalobkyně postup dle § 115a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení není v projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná měla možnost tento postup odmítnout v sedmidenní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která jí byla zasílána na adresu evidovaného trvalého bydliště [obec a číslo] a rovněž na adresu soudu známou z informačního systému [adresa], ovšem v obou případech fikcí s účinky doručení [datum]. Stanovená sedmi denní lhůta tak marně uplynula [datum], aniž žalovaná postup dle § 115a o. s. ř. odmítla nebo se k věci jakkoli vyjádřila. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, ze kterých je zřejmé, že mezi účastníky byla prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva pod č. [číslo], a to dne [datum], která byla označena jako smlouva o úvěru, když ve smlouvě jsou označené úroky 0 % ročně a 0 % měsíčně. Vzápětí pak je označena měsíční procentní sazba 45,7 %. Z ujednání účastníků je však zřejmé, že žalované byly poskytnuté prostředky 2 100 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 672 Kč, aniž by bylo zřejmé, že se jedná o úvěrovou procentuální sazbu a aniž by bylo zřejmé, o jaké poplatky se jedná. Nicméně tato sjednaná částka představuje 30 % poskytnutých finančních prostředků, tedy úplatu, za kterou mohla žalovaná finanční prostředky získat a s ohledem na takto stanovenou výši nelze považovat ujednání za nepřiměřené. Soud proto vychází nikoliv z předpokladu § 2395 občanského zákoníku, tedy ze smlouvy o úvěru, neboť jejím pojmovým znakem je úroková sazba, která v tomto případě sjednána není, ale ze smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 občanského zákoníku. Podle něho platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Žalovaná pak neprokázala, že by poskytnuté finanční prostředky ve výši 2 100 Kč poukázané na její účet vrátila a soud jí proto uložil tuto povinnost ve výroku rozsudku spolu s povinností platit úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené prováděcími předpisy. Pokud jde o povinnost zaplatit 672 Kč sjednané jako poplatek za poskytnuté finanční prostředky, soud s ohledem na to, že tato částka představuje v podstatě 30 % poskytnutých finančních prostředků, tedy je přiměřená té výhodě, kterou žalovaná uzavřenou zápůjčkou získala, posuzuje toto ujednání ve smyslu § 1724 a § 1725 občanského zákoníku jako ujednání platné, kdy se smluvní strany shodly na obsahu smlouvy. Sjednaná částka za zápůjčku pak neodporuje ustanovení § 1813 ani § 1796 občanského zákoníku, a proto lze i tuto částku žalobkyni po právu přisoudit. Ohledně zbývajícího nároku, který žalobkyně podřazuje pod tentýž nárok jako částku 672 Kč, však vychází soud z jiného právního hodnocení. Podle bodu X4 uzavřené smlouvy účastníci dohodli, že nezaplatí-li úvěrovaný úvěrujícímu řádně a včas poskytnutý úvěr nebo poplatek za poskytnutí úvěru, je úvěrující oprávněn po klientovi nárokovat finanční poplatky za náklady spojené s upomínkami, a to podle tabulky sankčních poplatků, kdy úvěrující není povinován identifikovat formu či četnost upomínací akce a sjednaný sankční poplatek pro konkrétní výši dlužné částky a pro určitý počet kalendářních dnů považují smluvní strany za paušální. Tyto poplatky se pak odlišují podle finančních částek klientovi poskytnutých, přičemž poplatek ve výši 1 800 Kč zahrnuje poskytnutou částku od 9000 Kč do 10 000 Kč a prodlení 60 dnů. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka podstatně nižší, je tento nárok žalobkyní uplatňovaný nesrozumitelný ve vztahu k takto nastaveným sankčním poplatkům a pokud by se mělo jednat o částku, kdy úvěrující není povinen identifikovat čestnost upomínací akce, pak jde o ujednání neurčité, matoucí a tedy zavádějící a svým způsobem nemravné. Proto takové ujednání by nemohlo požívat právní ochrany a proto s ohledem na nesrozumitelnost vyčísleného sankčního poplatku ve výši 1 800 Kč považuje soud tento nárok za nemravný, který neodpovídá předpokladům smluvních ujednání a z toho důvodu je v této výši zamítnut. Vzhledem k tomu, že v dané věci nedošlo k vydání elektronického platebního rozkazu při zvýhodněné poplatkové povinnosti žalobkyně, rozhodl soud o doměření soudního poplatku dle § 4 odst. 1 písm. j) a položky 2 bod 2 Sazebníku Zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. Otázka náhrady nákladů řízení se řídí poměrem úspěchu a neúspěchu ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy lze mít za to, že s ohledem na navýšený soudní poplatek vznikly žalobkyni náklady za soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení advokátem se odvozují od § 14b advokátního tarifu za dva a půl úkonu po 200 Kč a tři paušály po 100 Kč, tedy spolu s DPH ve výši 21 % představují tyto náklady 968 Kč. Z celkové výše pak při poměru úspěchu 77 % a neúspěchu 23 % náleží žalobkyni 56 % vzniklých nákladů, což z částky 1 968 Kč představuje 1 102 Kč, které je povinna žalovaná žalobkyni nahradit k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.