5 C 97/2021-28 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně jako postupník pohledávek původního věřitele [právnická osoba], se domáhá po žalované zaplacení dlužných částek váznoucích na neuhrazených závazcích, na základě dvou smluv, a to [číslo] ze dne [2017] a na základě smlouvy [číslo] ze dne [2017]. Obě tyto smlouvy označuje žalobkyně pod názvem smlouva o půjčce, ačkoliv na základě ujednání a smluvních podmínek sjednává úvěr. Podle smlouvy ze dne [2017] byly žalované přenechány finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s poplatky, a to úroky ve výši 455 Kč odpovídající sazbě 20,98 % ročně, dále s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč, a dále z administrativním poplatkem ve výši 1 000 Kč. Tento závazek se zavázala žalovaná splácet po 245 Kč po dobu 43 týdnů, když poslední splátka připadla na [2018]. Žalovaná ve prospěch této pohledávky zaplatila 2 550 Kč, které byly alokovány na jednotlivé položky sjednaného závazku. Na základě smlouvy ze dne [2017] byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet ve splátkách po 210 Kč po dobu 58 týdnů se sjednaným úrokem ve výši 980 Kč odpovídajícím sazbě 23,72 % ročně, dále poplatkem za hotovostní inkaso splátek 2 800 Kč a administrativním poplatkem ve výši 1 400 Kč Poslední splátka připadla na [2018], když žalovaná ve prospěch tohoto závazku zaplatila 5 450 Kč, které byly alokovány na jednotlivé položky sjednaného závazku. Žalovaná však neuhradila své závazky ve sjednaném rozsahu a obě pohledávky původního věřitele byly postoupeny žalobkyni na základě smlouvy ze dne [2019]. Žalobkyně proto uplatňuje tyto pohledávky za žalovanou a nárok dokládá výpisem z obchodního rejstříku původního věřitele žalobkyně oběma smlouvami, smluvními podmínkami, kartami zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením postoupené pohledávky žalované včetně dokladů o odesílání, předžalobní upomínkou s dokladem o doručování. Zároveň navrhuje postup dle § 115 a) o. s. ř. 2. Podle tohoto ustanovení není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná měla možnost tento postup odmítnout v 7 denní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která jí byla zasílána na adresu evidovaného trvalého bydliště [obec a číslo], označeného jako bydliště žalovaného i v obou uzavřených smlouvách. Účinky doručení fikcí nastaly [2021] aniž žalovaná postup dle § 115 a) o. s. ř. odmítla, nebo se k věci jakkoliv vyjádřila. Stanovená 7 denní lhůta tak marně uplynula [2021]. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, ze kterých je zřejmé, že s žalovanou byly uzavřeny s právní předchůdkyní žalobkyně dvě smlouvy označené jako půjčka, avšak sjednané jako smlouvy úvěrové dle § 2395 a násl. obč. zák. Podle tohoto ustanovení se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle smlouvy [číslo] ze dne [2017] byly žalované poskytnuté finanční prostředky ve výši 5 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 20,98 % ročně, což po dobu sjednaného závazku mělo představovat 455 Kč. Dále pak byly sjednány další doplňkové služby, tedy hotovostní inkaso splátek 1 500 Kč a administrativní poplatek 1 000 Kč. Při posuzování platnosti smlouvy o úvěru se sjednáním doplňkových služeb u této smlouvy vychází soud z ustanovení § 2395 obč. zák., pokud jde o povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky a sjednané úroky a při sjednání doplňkových služeb vychází z ustanovení § 1724 a § 1725 obč. zák., kdy si smluvní strany sjednaly další ujednání týkající se poplatků a na obsahu tohoto smluvního ujednání se smluvní strany shodly. Soud se pak zabývá tím, zda toto ujednání neodporuje zákonu, zejména § 1796 obč. zák. o lichevním obsahu smlouvy a ustanovení § 1813 obč. zák. o nepřiměřené rovnováze spotřebitelského závazku a postavení žalované jako spotřebitelky. V daném případě při sjednaném obsahu smlouvy soud zjistil, že toto ujednání nepřesahuje 50 % poskytnutých finančních prostředků, které je žalovaná povinna vrátit a ačkoliv se jedná o značnou částku ve prospěch k poskytnuté výši 5 000 Kč finančních prostředků, nelze považovat toto ujednání za odporující ustanovení § 1813 obč. zák. nebo ujednání nemravné, jestliže s takto navýšenými finančními prostředky a povinností je vrátit žalovaná souhlasila. Proto při zohlednění částky, kterou žalovaná zaplatila, a která byla alokována věřitelem na jednotlivé položky sjednaných závazků činí dluh částku vyčíslenou žalobkyní včetně kapitalizovaných smluvních úroků a kapitalizovaných úroků z prodlení ke dni smlouvy o postoupení pohledávek, když úroky ve smyslu § 2395 obč. zák., tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení jejichž sazbu určují prováděcí předpisy, náleží žalobkyni dle § 1970 obč. zák., a které soud přiznává v souladu s těmito ustanoveními i pro dobu po provedené kapitalizaci, tedy ode dne následujícího po dni uzavřené smlouvy o postoupené pohledávce, která byla žalované písemně oznamována na adresu označenou ve smlouvě. Soud tedy považuje nárok žalobkyně vyplývající ze smlouvy [číslo] za nárok důvodný v celém rozsahu. 3. Při posuzování smlouvy ze dne [2017] podle nichž žalované byly poskytnuté finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, které se zavázala zaplatit spolu s úroky 980 Kč za sjednané období odpovídající sazbě 23,72 % ročně a s doplňkovými službami ve výši 2 800 Kč za hotovostní inkaso a poplatkem 1 400 Kč, tedy služby ve výši 4 200 Kč, postupoval soud na rozdíl od předchozího posouzení závazkového vztahu dle § 576 obč. zák. Dle něho, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznávala by strana neplatnost včas. Při tomto smluvním ujednání, tedy soud odděluje ve smyslu cit. ustanovení závazek žalované týkající se vrácení poskytnutých finančních prostředků a jednaných úroků ve výši 7 980 Kč za ujednání platné odpovídající § 2395 obč. zák. tak, jak je výše uvedeno, tedy při povinnosti žalované vrátit tuto částku, když přihlíží k tomu, že žalovaná zaplatila ve prospěch tohoto závazku 5 450 Kč. Je-li pak nárokována částka 6 730 Kč jako dluh, nemůže být při výši poskytnutého plnění, které je žalovaná povinna vrátit, tedy při částce 7 980 Kč, nárok v uvedeném rozsahu 6 730 Kč důvodný a přiznat lze jen rozdíl mezi částkou, kterou měla žalovaná vrátit a plněním, které již poskytla. Důvodný je tedy nárok na zaplacení částky 2 530 Kč, které žalovaná dluží, když soud přiznává jak sjednané úroky 23,72 % ročně a úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z této dlužné částky, a to ode dne následujícího po dni, k němuž měl být závazek splněn, neboť v tomto rozsahu lze považovat prodlení žalované za důvodné i s ohledem na výši dluhu. 4. Ve zbývajícím rozsahu, tedy pro částku 4 200 Kč, která odpovídá výši sjednaných doplňkových služeb, a která byla zohledňována i při vyčíslené výši celkového nároku a z toho pak prováděna kapitalizace smluvních i zákonných úroků z prodlení, považuje soud nárok za nedůvodný, a to jako ujednání neplatné, odporující dobrým mravům a § 1813 obč. zák. Protože ujednání o doplňkových službách představuje 60 % poskytnutých finančních prostředků bez ohledu na sjednané úroky, nelze již takové ujednání na rozdíl od hranice 50 % jako maximum tolerance doplňkových služeb u smlouvy předchozí považovat za mravný závazek. Podle § 1813 obč. zák. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Jestliže se žalovaná zavázala kromě sjednaných úroků, které jsou náležitostí úvěrové smlouvy zaplatit ještě dalších 60 % finančních prostředků, byť se účastníci na tomto ujednání shodli, je tato výše hranicí zcela nepřiměřenou odporující cit. ustanovení. Takové ujednání lze považovat za nemravné, kdy žalovaná je postavena do nerovnovážného postavení oproti výhodě, které se jí dostává poskytnutím finančních prostředků od žalobkyně, a proto podle § 588 obč. zák. přihlíží soud k neplatnosti takového ujednání i bez návrhu a nárok v rozsahu 4 200 Kč a kapitalizovaných úrocích vycházejících z nesprávného základu při výpočtu výše úroků a úroků z prodlení zamítá. 5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí v závislosti na výsledku sporu. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 65 % a v rozsahu 35 % byla úspěšná žalovaná. Při rozdělení poměrů úspěchu a neúspěchu náleží žalobkyni 30 % vynaložených nákladů, které spočívají ve vynaloženém soudním poplatku ve výši 1 000 Kč a v náhradě nákladů právního zastoupení, a to za 3 úkony po 300 Kč a 3 paušály po 100 Kč. Z celkových nákladů