17 C 156/2021-76 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který byl soudu doručen dne [datum] se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 835 715,14 Kč, přičemž tato částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 835 715,14 Kč ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], dále kapitalizovaného úroku ve výši 65 029,80 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 30 611,13 Kč od [datum] do [datum], úroku 10,9 % ročně z částky 835 715,14 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 835 715,14 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % ročně. Na základě smlouvy ze dne [datum] poskytla žalobkyně žalovanému úvěr, a to ve výši 799 439 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok ve výši 10,9 % ročně a poplatky podle ceníku. Byly sjednány měsíční splátky ve výši 11 355 Kč, a to vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet úvěr řádně a včas a dostal se se splacením splátek do prodlení. Žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni [datum], neboť žalovaný byl v prodlení s více než dvěma splátkami. Žalovaný dluží žalobkyni částku 835 715,14 Kč na jistině dluhu a další částky specifikované výše. 2. Soud před nařízením jednání vyzval žalobkyni, aby doložila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného spotřebitele. 3. Žalobkyně soudu zaslala posouzení úvěruschopnosti a potvrzení o příjmu a uvedla na dotaz soudu, že žalovaný uhradil celkem částku 35 428,43 Kč. 4. Žalovaný se vyjádřil, že žalobkyně mu úvěr poskytla, přičemž uhradil nějakou částku a požadoval odklad splátek, neboť přišel o práci. Jeho žádosti nebylo vyhověno s tím, že úvěr trvá pouze krátce. Žádal o splátkový kalendář, který byl podmíněn uhrazením částky 50 000 Kč a splátkový kalendář mu nebyl povolen, neboť touto částkou nedisponoval. 5. Účastníci učinili nesporným tvrzením, že pracovní poměr žalovaného ve [země] [země] [země] skončil dne [datum]. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Žalobkyně uvádí, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného spotřebitele. V tomto směru soud považuje tvrzení žalobkyně za nevěrohodné, neboť účastníci učinili nesporným tvrzením (toto tvrzení ostatně vyplývá i z písemných listin), že pracovní poměr žalovaného končil dne [datum]. Jestliže žalovaný žádal o úvěr dne [datum], přičemž smlouva byla uzavřena dne [datum] s měsíční splátkou ve výši 11 355 Kč a žalovaný doložil žalobkyni potvrzení o zaměstnání, ve kterém je uvedeno, že pracovní poměr v  [země] končí dne [datum], potom nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečně přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek, neboť žalovaný uhradil pouze částku ve výši 35 428,43 Kč. Na tomto závěru nemůže změnit nic ani skutečnost, že žalobkyně konsolidovala žalovanému úvěry vedené u České spořitelny (se splátkou 8 693 Kč) a další úvěr mimo Českou spořitelnu (splátka ve výši 1 756 Kč). 10. Soud má za to, že žalobkyně nezachovala potřebnou míru opatrnosti z toho důvodu, že žádným způsobem nereagovala ani nezkoumala, jak vyplynulo z výslechu žalovaného, že končí pracovní poměr žalovaného na dobu určitou za 10 dní ode dne sjednání úvěru. Z výslechu žalovaného vyplynulo, že při sjednávání úvěru předložil žalobkyni občanský průkaz, řidičský průkaz, potvrzení o adrese, pracovní smlouvu z [země] a výplatní pásky společně s potvrzením o příjmu. Přestože soud poučil žalobkyni podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř., že musí tvrdit, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného spotřebitele a tvrzení doložit konkrétními důkazy, žalobkyně žádná nová tvrzení ani žádné důkazy nenavrhla. 11. Z výslechu žalovaného vyplývá, že v roce 2018 bydlel v nájemním bytě v obci [obec] a celkové náklady na bydlení činily 8 900 Kč měsíčně. Měl v té době vyživovací povinnost ke třem dětem a jeho manželka byla na mateřské dovolené. Náklady na dojíždění činily měsíčně přibližně částku 10 000 Kč a náklady na bydlení, jídlo, ošacení pro rodinu činila přibližně 25 000 Kč. Soud nemá důvod tomuto tvrzení nevěřit, neboť nebylo zpochybněno žalobkyní a výše nákladů je přiměřená. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud žalovaný dosahoval ve [země] [země] [země] příjmu ve výši 35 000 Kč měsíčně a jeho náklady činily přibližně 25 000 Kč měsíčně, potom poskytnutí úvěru s měsíční splátkou ve výši přesahující 11 000 Kč bylo nad možnosti žalovaného splácet. 12. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 obč. zák. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. V posuzované věci žalobkyně nejednala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nezjistila, ač tak deklarovala ukončení pracovního poměru na dobu určitou a nedostatečně posoudila schopnost žalovaného poskytnutou částku splácet. 13. K námitce žalobkyně, že žalovaný byl ve [země] [země] [země] zaměstnáván i v roce 2019, 2020 a 2021 v době od března do listopadu, soud uvádí, že nelze odhlédnout od toho, že úvěr se splácel každý měsíc, tj. i zimním období, kdy žalovaný neměl práci. Navíc tuto informaci žalobkyni při sjednávání úvěrové smlouvy vůbec neověřovala a ani ji nezjistila a žalobkyně se tímto hájila až po výslechu žalovaného. 14. Protože smlouva o úvěru je z výše uvedených důvodů v celém obsahu neplatná, je třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 799 439 Kč a dle žalobních tvrzení žalovaný dosud uhradil částku ve výši 35 428,43 Kč. 15. S absolutní neplatné smlouvy nevzniká jejich účastníkům žádá práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na základě vzájemně plnili (§ 2993 obč. zák.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 764 010,57 Kč (799 439 - 35 428,43 Kč) k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. 16. Ohledně příslušenství soud vyšel z ustanovení § 1957 odst. 2 obč. zák. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 obč. zák. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému upomínku dne [datum], potom se považuje za doručenou dne [datum]. Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 5 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne [datum], proto od [datum] je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne [datum] ve výši dle nařízení vlády. Soud pro úplnost uvádí, že nevzal v potaz výzvu žalobkyně ze dne [datum], který vyzývala