17 C 277/2022-23 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla soudu doručena dne [datum], se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 11 420,94 Kč společně s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a úhrady nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalovanému. 2. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, tj. společností [právnická osoba] Na základě smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 17 018 Kč, přičemž tento úvěr měl být splacen nejpozději [datum]. Žalovaný úvěr v uvedené výši vyčerpal a v době podání žaloby žalobkyni dluží částku 11 420,94 Kč. Žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] nabyla pohledávku za žalovaným. 3. Žalobkyně v dalším vyjádření doplnila, že žalovaný vyčerpal celkem částku 17 018 Kč, přičemž před podáním žaloby uhradil celkem žalovaný 28 622,92 Kč. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 8 137,17 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a s úroku ve výši 2 533,77 Kč. 4. Soud postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovaného vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení a rovněž usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno dne [datum]. V souvislosti s tímto byl žalovaný zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, a to postupem podle § 115a o. s. ř., a soud zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní. 5. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum], která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. 6. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl poskytnut žalovanému revolvingový úvěr až do částky 80 000 Kč. Z vyjádření žalobkyně a z přehledu faktur a potvrzení o platbách soud zjistil, že žalovaný vyčerpal celkem částku ve výši 17 018 Kč. Ve smlouvě o úvěru (čl. II. odst. 4) byla sjednána úroková sazba ve výši 8,5 % měsíčně, tj. 102 % ročně. 7. Žalovaný před podáním žaloby svůj závazek uhradil částkou 28 622,92 Kč. 8. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. 9. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 10. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 13. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Soud posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, a to proto, že úrok roční činil 102 % ročně; jde o výši, kterou je na místě považovat za rozpornou s dobrými mravy, zejména za situace, kdy obvyklá výše úroku v té době nepřekračovala hranici 12 %. 15. Takto určená úroková sazba (102 %) vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. 16. Ačkoliv je ujednání o výši úroků od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 obč. zák., nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroku uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroku. 17. Soud má za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 17 018 Kč, přičemž na tento dluh žalovaný uhradil celkem částku ve výši 28 622,92 Kč. Rozdílem mezi těmito částkami lze dospět k závěru, že žalovaný na svém závazku přeplatil. 18. Žalovaný neposkytnuté plnění ve výši 17 018 Kč uhradil celkem částku 28 622,92 Kč, tedy částku vyšší než čerpanou, proto žalobkyni nic na jistině nedluží a soud žalobu ohledně jistiny zamítl. 19. Soud žalobu zamítl rovněž i ohledně příslušenství, neboť žalobkyně požadovala uhradit úroky z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, přičemž z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil před postoupením pohledávky, tj. přede dnem [datum] částku ve výši 28 622,92 Kč. 20. Z výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl, neboť jistina, tak úroky byly žalovaným ke dni rozhodování soudu zcela uhrazeny. 21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 o. s. ř., kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu.