9 C 86/2021-28 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 15 000 Kč s úrokovým příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) žalované poskytl částku 15 000 Kč s pevně stanovenou smluvní úrokovou sazbou, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení smluvního úrokového příslušenství. 2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřela Smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dne [datum] žalované poskytl částku 15 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne [datum] nevrátila. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, když jí zároveň bylo oznámeno ze strany žalobkyně informace o postoupení pohledávky. Žalovaná se citovanou smlouvou zavázala k vrácení částky 15 000 Kč s úrokem ve výši 1 444 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 078 Kč a za inkaso plateb ve výši 3 750 Kč, tedy celkem částky 27 272 Kč. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. 9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že uzavřená smlouva o úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná, neboť žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované, když se omezila pouze na obecná tvrzení o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalované strany. Žalobkyně dále uvedla, že pokud žalovaná nebyla úvěruschopná, pak neuvedla pravdivé skutečnosti při kontraktačním procesu. Zároveň žalobkyně odkázala na ustanovení § 4 o. z., dle kterého má za to, že původní věřitel žalobkyně měl právo předpokládat, že žalovaná jako úvěrovaná má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností. Konečně žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že nedisponuje dalšími listinami, které by prokazovaly ověřování žalované, a navrhla, aby v případě, že se soud neztotožní s právním závěrem žalobkyně, že původní věřitel splnil povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, požaduje, aby poskytnuté plnění žalované bylo posouzeno jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Ze smlouvy o úvěru pak bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. Co se týká požadovaného smluvního úrokového příslušenství, s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, v této části byla žaloba společně s úrokem z prodlení za období do sdělení žalované o postoupení pohledávky zamítnuta. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z. 10. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, soud žalobě v této části vyhověl a to právě ode dne sdělení o postoupení pohledávky žalované. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, i přesto že byla v řízení jen částečně úspěšná, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč, neboť neúspěch žalobkyně týkající se úrokového příslušenství byl jen poměrně nepatrné části. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.