10 C 107/2023-36 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku ve výši 169 686 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, a dále částku 53 684,51 Kč, úrok ve výši 59,76 % ročně z částky 146 541,76 Kč od [datum] do [datum] ve výši 5 624,16 Kč, a dále úrok ve výši 15 % ročně z částky 146 541,76 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 476 524 Kč. Dle tvrzení strany žalující vznikl žalobkyni nárok na úhradu shora uvedených částek, včetně příslušenství z titulu porušení povinností žalované splatit řádně a včas poskytnutý úvěr, k čemuž se zavázala uzavřenou smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum]. 2. Následně žalobkyně svým podáním ze dne [datum] vzala žalobu částečně zpět, a to ohledně požadované částky 52 778 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 778 Kč od [datum] do zaplacení, a dále ohledně částky 53 684,51 Kč a úroku ve výši 59,76 % ročně z částky 146 541,76 Kč od [datum] do [datum] ve výši 5 624,16 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 146 541,76 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 476 524 Kč. Podaný nárok žalobkyně modifikovala na rovinu bezdůvodného obohacení. 3. Žalovaná byla ve věci pasivní. K výzvě soudu obsahující též doložku, že soud bude mít za to, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, pokud se k výzvě nevyjádří, žalovaná ničeho nesdělila. Soud proto rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a zároveň bylo možné ve věci rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Žalobkyně je na základě povolení ČNB oprávněna poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry, jak vyplývá z úplného výpisu registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi účastníky doručením oznámení o schválení úvěru žalované, ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum], shodně jako z předsmluvního formuláře vyplývá závazek žalobkyně poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 150 000 Kč na jí uvedený bankovní účet č. [bankovní účet]. Vyplacení finančních prostředků na účet žalované je prokázáno dokladem o vyplacení úvěru z účtu vedeného u [právnická osoba] [bankovní účet]. Oproti zapůjčení finančních prostředků se žalovaná zavázala úvěr uhradit v celkové výši 397 104 Kč v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 8 273 Kč splatných vždy do každého 16. dne příslušného kalendářního měsíce. Pro celou dobu splácení úvěru byla stanovena pevná nominální úroková sazba ve výši 59,76 % ročně. Pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dní bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru. Zesplatněním se pak celá nesplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru, která byla nadále úročena smluvním úrokem až do úplné úhrady nové jistiny. Splatnost nové jistiny byla stanovena ke dni zesplatnění úvěru. Pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů byla ujednána povinnost žalované uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, a to do doby zesplatnění úvěru. Výše takto sjednané smluvní pokuty byla limitována maximální částkou 2 999 Kč za rok. Vedle toho bylo ujednáno právo žalobkyně požadovat v případě prodlení žalované účelně vynaložené náklady, jenž u každé splátky po splatnosti 15 dní činí paušální částku 200 Kč, a to do doby zesplatnění úvěru. V neposlední řadě pro případ prodlení s úhradou nové dlužné jistiny byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do úplného zaplacení. Součástí oznámení o schválení úvěru je tabulka, z níž vyplývá, jaká částka ze splátky 8 273 Kč připadá na jistinu a jaká na smluvní úrok. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Totožnost žalované byla ověřena kopií jejího občanského průkazu. Z karty klienta ke smlouvě [číslo] vyplývá, že žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 33 092 Kč, naposledy dne [datum]. K úhradě dlužné částky byla žalovaná žalobkyní vyzvána dopisem ze dne [datum], v němž ji zároveň upozornila na možnost zesplatnění úvěru. O zesplatnění byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum] a byla vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky. V neposlední řadě byla žalovaná vyzvána k úhradě předžalobní upomínkou, jejíž odeslání je prokázáno poštovním podacím archem. 5. Při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet vycházela žalobkyně z hodnocení klienta, v němž jsou zachyceny údaje sdělené žalobkyni žalovanou, a to o jejích příjmech, výdajích a osobních poměrech. Žalovaná byla zaměstnána ve společnosti [právnická osoba] na dobu neurčitou, kdy její příjem ze zaměstnání činil 27 000 Kč. Výdaje na bydlení s přičtením životního minima činily částku 6 463 Kč a splátky jiného úvěru žalobkyni 352 Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů a má učňovské vzdělání. Z dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum] je patrné, že ve prospěch žalované byl zřízen běžný účet u [právnická osoba], na nějž byla zaslána částka úvěru. Z přehledu transakcí z internetového bankovnictví k uvedenému účtu č. [bankovní účet], jenž se shoduje s číslem účtu uvedeným žalovanou ve smlouvě o úvěru k výplatě finančních prostředků, je zřejmý příjem ze zaměstnání za období listopad 2021 až únor 2022 v průměrné výši 27 911 Kč. Ke dni [datum] činil zůstatek na bankovním účtu 621,21 Kč. Žalobkyně též provedla lustrum žalovaného v registru NRKI a SOLUS, jak vyplývá z jednotlivých výpisů. 6. Z databáze časových řad ARAD České národní banky pro období únor 2022 vyplývají úrokové sazby spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem, a to ve výši 7,96 % ročně. 7. S ohledem na to, že si shora uvedené skutečnosti vyplývající z listinných důkazů neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 8. Při právním hodnocení soud uzavřel, že účastníci měli vůli uzavřít mezi sebou smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), na níž by se aplikovala smluvní ujednání, a dále i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud však uzavřenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 a § 588 občanského zákoníku. 9. Pro bližší odůvodnění lze uvést, že žalobkyně (podnikatel) je v daném právním vztahu v silnějším postavení oproti žalované (spotřebiteli). O tom svědčí i skutečnost, že se jedná o smlouvu formulářového typu, k jejímuž uzavření došlo adhezním způsobem. Žalovaná tedy neměla reálnou možnost obsah smlouvy jakkoli ovlivnit, když je bezvýznamné, že měl návrh fakticky vzejít od žalované. V tomto směru se jedná o pouhou účelovou konstrukci, neboť z obsahu návrhu je zcela zřejmé, že jde o předtištěnou formu návrhu zpracovaného žalobkyní, byť vyplněnou žalovaným prostřednictvím zprostředkovatele. Ve skutečnosti se tedy jedná o předem stanovené podmínky poskytnutí finančních prostředků ze strany žalobkyně. Jedinou možností, jak reálně ovlivnit obsah smlouvy je v takovém případě pouze její neuzavření. To však soud nepovažuje za možnost ve smyslu § 1798 odstavce 1 občanského zákoníku. Neméně podstatný je i fakt, že žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěry jako nebankovní instituce. Je obecně známé, že na tyto společnosti se obracejí lidé obvykle v nouzi či v jinak neutěšené životní situaci, kteří by na běžné bankovní úvěry nedosáhli. Zpravidla se tedy jedná o rizikové dlužníky, jejichž likvidita je velmi omezená, případně nulová. Takto zvýšená míra rizikovosti je nebankovními společnostmi kompenzována zvýšenou odměnou za půjčení finančních prostředků v podobě úrokové sazby. Vyrovnávání zvýšené rizikovosti takových úvěrů však nemůže být bezhraniční. Právní ochrany může požívat pouze takové stanovení odměny, které bude mimo jiné odpovídat dobrým mravům. Dle konstantní judikatury je nutné za nepřiměřenou, a tedy odporujícím dobrým mravům, považovat takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejnižším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru nebo půjček. Nepřiměřená je zpravidla pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 33 Odo 236/2005). V tomto směru je nutné poukázat na úrokové sazby spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem, které se v únoru 2022 pohybovaly okolo 7,96 % p. a. Úrok představuje cenu za zapůjčené finanční prostředky. Pakliže za nastíněné situace žalobkyně požaduje odměnu sedmapůlkrá