20 C 239/2023-26 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyní ve výroku I. specifikovanou částku s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], byla dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku zpět a rovněž poplatek ve výši 5 880 Kč (za poskytnutí úvěru), náklady na vyhodnocení případu (1 107 Kč) a poplatek za inkaso plateb v hotovosti (2 160 Kč) a úrok ve výši 1 155 Kč, celkem tedy 22 302 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky s účinností dne [datum], což bylo žalované písemně oznámeno. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Soud z provedených důkazů zjistil, že žalovaná uzavřela dne [datum] s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které tato společnost poskytla žalované částku 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku uhradit včetně poplatku ve výši 10 302 Kč, tj. ve výši více než 85 % z jistiny ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Poplatek je složen z částek uvedených žalobkyní v návrhu. Z transakční historie ke smlouvě o úvěru vyplynulo, že žalovaná uhradila na svůj závazek celkem 14 700 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], jakož i z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] dále vyplynulo, že uvedená pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. 4. Zástupkyně žalobkyně závěrem navrhla, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno a žalobkyni byly přiznány náklady tohoto řízení. 5. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 6. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Smlouvu soud pokládá za absolutně neplatnou, pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalované byla tato částka zapůjčena na 14 měsíců s úrokem, skrytým za poplatky, přesahující 85 % ročně. 9. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok několikanásobně převyšuje běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 12 % ročně. 10. Jednání předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. 11. Ačkoliv je ujednání o výši úroků (poplatku) od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši poplatků, které jsou v daném případě skrytými úroky za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 obč. zák., nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatku, ve kterém se skrývá úrok. 12. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Soud má za prokázané, že žalovaná převzala částku ve výši 12 000 Kč, která byla žalobkyni navrácena v rozsahu 14 700 Kč. 14. Soud tedy uzavřel, že bezdůvodné obohacení na straně žalované bylo již zcela uhrazeno, proto žalobu výroku I. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zcela zamítl. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni požadované poplatky, smluvní pokutu, ani požadované smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení od data uvedeného v žalobě. 15. Soud zároveň uložil žalobkyni povinnost doplatit soudní poplatek podle § 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, neboť věc nebyla rozhodována platebním rozkazem. 16. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleželo žalované, té ale žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.