5 C 145/2023-18 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele společnosti [právnická osoba], [IČO], se domáhá po žalovaném zaplacení dluhu váznoucího na neuhrazeném úvěru poskytnutém žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Podle této smlouvy měl žalovaný vrátit žalobkyni částku 22 000 Kč, která mu byla poskytnuta a dalších 18 894 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 40 894 Kč ve 14 ti měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Žalovaný však do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil a uhradil pouze částku 22 370 Kč. Žalovaný potvrdil převzetí částky 22 000 Kč v hotovosti podpisem smlouvy ze dne [datum]. 2. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá za smlouvy o postoupení pohledávek k rámcové smlouvě ze dne [datum] a dílčí smlouvy ze dne [datum]. Svůj nárok opírá žalobkyně o smlouvu o úvěru ze dne [datum], žádost o úvěr, standartní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] a [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a [datum] a předžalobní výzvu ze dne [datum]. Zároveň žalobkyně navrhuje postup dle § 115 a o. s. ř. 3. Podle tohoto ustanovení není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný měl možnost tento postup odmítnout v 7 denní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která mu byla doručena dne [datum], takže stanovená 7 denní lhůta marně uplynula dne [datum], aniž žalovaný postup dle § 115a o. s. ř. odmítl, anebo se k věci jakkoliv vyjádřil. 4. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, ze kterých je zřejmé, že žalobkyně se stala věřitelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek s původním věřitelem [právnická osoba] Podle smlouvy uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně se žalovaný zavázal zaplatit poskytnutý úvěr 22 000 Kč s úrokem ve výši 2 118 Kč, za poskytnutí úvěru 10 780 Kč, za vyhodnocení úvěrového případu 2 036 Kč a za hotovostní splátky 3 900 Kč. Výše uvedené platby (kromě obchodního úroku) činí 76 % z částky, která byla žalovanému poskytnuta. 5. Soud vyhodnotil ujednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako ujednání, které zcela zásadním způsobem narušují rovnost povinností v neprospěch žalovaného v pozici spotřebitele, s poukazem na ustanovení § 1813, § 1814 a § 1815 zákona číslo 89/2012 Sb., a proto soud k těmto ujednáním nepřihlédl, neboť se jedná o ujednání nepřiměřená, odporující zcela dobrým mravům podle § 580 a § 588 občanského zákoníku a tedy o ujednání absolutně neplatná. 6. Další důvod neplatnosti soud shledává i v tom, že právní předchůdce žalobkyně řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, který již dne [datum] uzavřel smlouvu o půjčce ve výši 300 000 Kč u [právní forma firmy] [právnická osoba] a dne [datum] čerpal dalších 30 000 Kč od [právní forma firmy] [právnická osoba]. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z § 86 odst. 6 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Úvěr může být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně ničím neprokázala, že by její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného zkoumal, navíc soud poukazuje na rozsudek soudního dvora EU-C -679/18, podle kterého jsou vnitrostátní soudy povinny zkoumat prokazování úvěruschopnosti žadatele poskytovatelem úvěru z úřední povinnosti, včetně vyvození důsledků z porušení této povinnosti. 7. Jak je uvedeno výše, existují dva důvody pro absolutní neplatnost smlouvy ze dne [datum]. Soud proto posoudil vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovaný ve smlouvě ze dne [datum] potvrdil, že převzal částku 22 000 Kč, z té vrátil 22 370 Kč, z čehož je zřejmé, že k žádnému bezdůvodnému obohacení žalovaného na úkor žalobkyně nedošlo. Soud proto žalobu zamítl zcela. 8. Protože věc nebyla rozhodována platebním rozkazem, soud uložil žalobkyni povinnost doplatit soudní poplatek podle položky 1/1b sazebníku soudních poplatků k zák. č. 549/1991 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst.1, o.s.ř. a contrario, když žalovanému žádné výlohy nevznikly